Behemót se koupal v řece

Začetl jsem se Knihy Džob…  není to až úchylné, jak člověk podvědomě čte nečeská slova s anglickou výslovností? To tedy je, zvlášť když v tom mém případě jde o Knihu Job. A tam jsem ku ke konci narazil na podivného živočicha, býložravce, kterýžto poté, co se nažere, „uléhá pod lotosem, skryt ve třtině a bahnu“.

V Bibli je zmínka o spoustě živočichů, jakpak by ne, když k životu a živobytí člověkově neodmyslitelně patří. Jsou zde zmínky o mnoha zvířatech, je tu například osel, používal jej už Abrahám, jel na něm i Ježíš, s koňmi měli zkušenost mimo jiné král David i Šalamoun. Píše se zde též o liškách, lvech, medvědech, vrabcích, šakalech, vlcích, o kobylkách, vyskytne se mravenec. A co žáby, zajíci? A pak zvířata, která je podle Mojžíše zapovězeno jíst, jako sovy, například sova pálená, výr, a také orel a orlosup. A vůbec všichni dravci a mrchožrouti. Na rozdíl od všech přežvýkavců, kteří jsou naopak ke kuchyňské úpravě doporučeni. A to včetně jelena, daňka a také antilopy díšona. Hm, to nevím, o jakou antilopu jde. Možná to je gazela dorkas, kterou jsem viděl u Mrtvého moře, nebo je to přímorožec? No a nelze ještě zapomenout na ovečky, zejména pak v Novém zákoně, kde se asi poprvé na scéně objevují v Betlémě.

A tak by se dalo pokračovat. Třeba se lze dále dočíst také o damanovi, velbloudovi, o praseti i dudkovi a také o havranech, kteří krmili proroka Eliáše, když se ve skalách ukrýval před Achabem. A co holubice? Samozřejmě nelze zapomenout ani na hada v Ráji, jakéhosi hada obecného, ale jinde se píše i o zmiji a baziliškovi, to je takový malý ještěr.

Docela hezká mi přijde zmínka o psovi, příteli člověka. V Knize Tobiáš se píše: „Také pes běžel s nimi a doprovázel je.“ A s kýmpak? No s Tobiášem, když se vydával na cestu s Refáelem.  Zkrátka něco bude na tom tolikrát čteném, slyšeném, anebo i zpívaném „Čtěte Bibli, tam to všechno je!“

To jsem se ale poněkud vzdálil od toho tvora behemóta, „jehož kosti jsou jako bronzové válce, jeho hnáty jako železný sochor“ … Podle popisu se obecně usuzuje, že by to mohl být hroch, a možná i proto se hroch objevil v podobě kamenného chrliče na raně gotické poutní katedrále, dostavěné počátkem třináctého století, ve francouzském městě Laon. A není tam sám. Zdobí ji i různí tuři či pratuři a kozy.

U nás je zvířat také přehršel, nejen v literatuře, nicméně takového  damana v českých, ani moravských či slezských luzích nevidět, ani hroch zde domov nemá, což je asi dobře, ale pokud jde o hýkání oslů, vytí šakalů či křivý pohled baziliška, tak i s tím se lze u nás setkat, ale spíše mezi lidmi…

 Josef Duben