Bolí to víc, než když umře člověk, přiznává každý pátý majitel mazlíčka

U sedmi procent chovatelů, kterým odejde mazlíček, se dokonce objevuje takzvaná prodloužená porucha smutku. To znamená, že žal ani po dvanácti měsících neustupuje, což narušuje jejich schopnost fungovat v běžném životě. 

„Našla jsem ho na cyklostezce jako slepé čtrnáctidenní kotě. Byl tam pohozený, ulepený a podchlazený,“ vzpomíná Vanda Richterová na svého kocoura Richiho. Vzala ho proto domů a vypiplala. „Krmila jsem ho dudlíkem a zahřívala elektrickou dečkou. Bylo to moje další dítě,“ řekla Zvířecím zprávám. Když kocour po několika letech umřel, byla to pro ni rána. „Nedokázala jsem se z toho víc než rok vzpamatovat. Tu intenzivní bolest jsem cítila přímo v hrudi,“ přiznala.

Není sama. Jak ukázal průzkum psychologa Philipa Hylanda z Maynooth University v Irsku, smrt domácího mazlíčka dokáže chovatele neskutečně zasáhnout. Každý pátý respondent dokonce uvedl, že ztrátou zvířete trpěl mnohem víc, než odchodem blízkého člověka. „Smrt svého domácího mazlíčka označili za nejvíc stresující událost svého života,“ píše přímo Hyland.

Další lidé vnímali žal ze smrti domácího mazlíčka a příbuzného stejně bolestně. „Utrpení ze ztráty milovaného zvířete u nich překonal jen smutek kvůli úmrtí některého z rodičů, případně vlastního dítěte,“ přibližuje výsledky svého průzkumu psycholog.

U sedmi procent lidí se podle Hylanda objevil dokonce stav, který odborníci označují jako prodlouženou poruchu smutku. To je forma zármutku, která ani po dvanácti měsících neustupuje a narušuje tak schopnost člověka fungovat v běžném životě. „Ukazuje se tedy, že i po smrti domácího mazlíčka mohou lidé trpět klinicky významnou úrovní této poruchy. Příznaky jsou přitom stejné,“ uzavírá Hyland, který svá zjištění publikoval v prestižním vědeckém magazínu Plos One.

Placené smuteční volno

V některých zemích světa už se proto usnesli, že si pozůstalí zaslouží pracovní volno i po smrti domácího mazlíčka. Odchod milovaného zvířete je podle nich stejně trýznivý, jako skon lidského příbuzného. Platí to například pro Kolumbii, kde nárok na smuteční dovolenou potvrdil i Nejvyšší správní soud.

Podmínkou je ovšem to, že si lidé tento nárok dohodnou se zaměstnavatelem předem a ukotví to ve svých pracovních smlouvách. Volno si navíc mohou vzít jen kvůli takovému mazlíčkovi, jehož vlastnictví firmě nahlásili – a to buď při nástupu do zaměstnání, nebo při jeho pořízení. Zaměstnanec současně musí společnosti úmrtí svého zvířete doložit – předloží něco jako jeho „úmrtní list“. Placené volno se ale netýká divokých a exotických zvířat.

Rozumíte řeči zvířat?

Zdroje: magazín Plos One a LaFM.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Unsplash