Jak biskup brzdí… A chutná?

Nemyslím tím žádného konkrétního biskupa, natož arcibiskupa, ale biskupa úplně jiného! Mám na mysli takto nazývanou část ptačího těla, tedy spíš jeho konec, odkud vyrůstají ocasní pera, zvaná rýdovací, a také spodní a horní krovky ocasní. A právě tato část hraje významnou roli právě třeba při brzdění.

Při pozorování ptáků si asi leckdo všimne, že někteří ptáci mají ocas dlouhý, různě rozeklaný, jiní krátký, a když se člověk nad tím zamyslí, je mu hned jasné proč. Obratní letci mívají ocas krátký, jako špaček, anebo úzký a rozeklaný, jako vlaštovky či rorýsi. Zato ptáci, kteří plachtí, například dravci, ti ocas rozevírají a využívají tak vztlaku vzduchu, no a všichni ptáci ocasem kormidlují, čili rejdují, proto se také těm perům říká rýdovací.

Pozoruji zrovna kosy, jak se pídí po něčem k snědku, pro sebe, a zejména pro kosáčata, anebo také sleduji proletující veselé páry hrdliček. A jak přistávají, na zemi, na plotě či na větvích. V poslední fázi přistávání vyklopí ocas, podobně jako letadlo klapky, a při dosednutí se ještě lehce setrvačností zhoupnou dopředu, než to vyrovnají. Sledoval jsem i jednoho kosa, který o ocas přišel, zřejmě ho o něj připravil sousedův kocourek, no a takto handikepovaný kos měl při přistávání potíže. Když letěl moc rychle, tak při přistávání vždy málem spadl na nos. Tedy jen po dobu, než mu dorostla nová ocasní pera.

Ta část, odkud ocasní pera rostou, je kostrč. U slepic, kachen a hus chovaných v hospodářství je tato tělní část dosti nápadná a v kuchyni oblíbená, no a říká se jí biskup. Proč? Tvarem totiž připomíná biskupskou obřadní pokrývku hlavy, které se říká mitra.

Ovšem ptáci nebrzdí jen ocasem, tedy za pomoci „biskupa“, pomáhají si samozřejmě i křídly, anebo dobržďují tak, že po přistání ještě popoběhnou. Zato vodní ptáci, ti se zapřou nohama s roztaženými plovacími blánami a dokloužou do klidu.

Ještě kulinární dodatek. U pečené drůbeže, tj. kuřat, hus či kachen, se někteří labužníci těší na propečeného biskupa, ten kousek drůbežího s poměrně specifickou chutí. No a proč by ne, chutě jsou různé.

Josef Duben