Co všechno kočky vynalezly?

Nejdřív asi každého napadne, že kočky vynalezly siestu, tedy odpolední spánek. Možné to je, kočka umí spát snad nejkrásněji za všech zvířat. Konkurovat jí může leda spící plch, ale toho se člověku moc často spatřit nepoštěstí.

Možná by spíš měla znít otázka jinak. U jakých vynálezů kočky asistovaly, či ke kterým mohly
inspirovat? A opět je na místě odpověď související se spánkem, či s odpočinkem. Ten, kdo vytvořil pohovku zvanou šézlong, tedy správně francouzsky chaise longue, čili dlouhá židle, musel asi pozorovat kočku, jak si hoví na boku s ladně nataženýma nožkama.

A co teprve různá tradiční i moderní cvičení! Sokolská cvičení, gymnastika či kalanetika. Některé
cviky jsou zcela jasně kočičí, například kočičí hřbet či skok plavmo. A co teprve jóga, zvláště
některé ásány, například pozdrav slunci, i když ten v kočičím podání vypadá poněkud jinak. S tajči kočky nic společného mít nebudou, to jsou pro ně moc pomalé vruty, i když překvapivé obraty, ty také umí. Ale celkem jistě inspirovaly kulturisty. Kočky přece stále posilují, tedy především předením, ale přijde mi, že jsem žádného kulturistu ani kulturistku příst neslyšel, ale možná jsem jen nebyl dost blízko. Mohu potvrdit na vlastní uši, pár tréningů jsem se zúčastnil. Ale že kočky posilují zhusta, to se popřít nedá.

Kočky zcela jistě vynalezly písmo, tedy lépe řečeno znaky, značkování, tedy písemné zprávy,
ovšem na tom se asi podílely s pejsky, na rozdíl od nich ale umí číst potichu. Nejspíš také
inspirovaly lidstvo k lepší hygieně, po vykonání potřeby po sobě uklidí, některé i umějí spláchnout, a samozřejmě si vždy umyjí ona místa, po jídle pak obličej, a pravidelně se češou. Co pravidelně, skoro pořád.

Také je dost pravděpodobné, že kočky byly inspirací pro tvůrce prvních slunečních brýlí, jaké si v
zimě zhotovovali severoameričtí Indiáni z březové kůry. Vtip spočíval v tom, že průzory byly jen
štěrbiny, podobné zúženým panenkám koček. I když, kočičí panenky se zužují vertikálně, a tyto
brýle měly štěrbiny horizontální, které se po proříznutí odklopily odshora, takže chránily oči i před slunečními paprsky odráženými od sněhu.

Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že nás naše kočky inspirovaly k tišším projevům a pomalejším
pohybům, tedy zejména doma, abychom je nepoplašili a také se třeba někde nesrazili. A vyplatilo se mi to již několikrát i za volantem. Všude, kde lze očekávat výskyt nějakých zvířat, nejen koček ale třeba i slepic, anebo také srnčí zvěře, jezdím pomaleji. A i tak to už kolikrát „bylo o chlup“.

Josef Duben
povídka z nové knihy Byl večer a bylo jitro, den pátý
Kniha je k dostání mailem přímo od autora, stačí napsat na: [email protected]
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu hoax.cz