Dravé exotické želvy se brzy rozmnoží i v českých rybnících. Nahrává tomu teplé počasí

11. 9. 202018. 9. 2020 Zvířecí zprávy divoká zvířata, invazivní druhy, Lenka Petrášová, rozhovor

Zabývá se invazními druhy ryb v českých rybnících, nicméně je k nim až překvapivě smířlivý. „To, co je invazní druh, určujeme vlastně my sami tím, co nám momentálně v naší přírodě nevyhovuje,“ říká Lukáš Kalous, proděkan České zemědělské univerzity v Praze a profesor zdejší katedry zoologie, agrobiologie a potravinových a přírodních zdrojů. Jinak odborník na cizí zvířecí migranty českých rybníků. Zabývá se zmutovanými raky, ale i dravými želvami, které už se v Česku začaly díky teplu množit.

Jedna z hlavních věcí, nad nimiž bádáte, jsou invazní druhy živočichů v českých vodách. Tedy takové, které sem byly zavlečeny člověkem. V čem aktuálně vidíte velké nebezpečí v českých vodách a proč?
Na otázku „proč“ je jednoduchá odpověď. Zvířecí invazní druhy jsou obvykle nosiči chorob, jež mohou zdecimovat celé původní populace. Anebo jsou natolik agresivní a dravé, že vytlačí přirozenou populaci, a u nás pak mizí každým rokem poměrně raketovým tempem řada původních druhů, což je z hlediska rozmanitosti přírody rozhodně škoda.

Jsou to dva roky, co jste v Česku objevili raka mramorovaného a poměrně složitě jste se jej snažili zlikvidovat. Jak to probíhalo a proč je tak nebezpečný?
To se stalo v Praze na Proseku u kanálu v Parku přátelství. Ten je spojen s potokem, do něhož rybník teče, a ten potok se zase vlévá jinam do řeky. To znamená, že když najdete toho raka v rybníčku, tak je jasné, že pro něj není vůbec těžké, aby odcestoval dál. Je to přitom ten druh, který je na černém seznamu ochranářů, takže pokud ho někde najdete, tak ho prostě musíte zabít. Což je na Proseku zrovna velký problém. Je tam chráněná oblast, takže jsme sháněli agenturu ochrany přírody a krajiny, přijeli tam lidé z města, a všichni mudrovali, jak chytře zlikvidovat toho raka a jak to zafinancovat.
Skončilo to tak, že jezírko se vypustilo, voda se poslala do potoka, což možná dopadlo dobře, ale nikdo to zatím neví, zda se rak omylem nepřemístil taky. Ještě předtím jsme samozřejmě museli odlovit ty ryby a živočichy, co tam žijí a přesídlit je. Tak snad to dopadlo dobře. Nezbývá než věřit, protože ověřit to moc nelze. Jeden den můžete mít rybník celý vyčištěný, a druhý den tam přijde chovatel a vypustí svého svěřence do přírody a zamoří rybník znovu.

Čili ta historka s rakem mramorovým, který ještě před čtvrt stoletím neexistoval, ale koupil si jej nějaký chovatel v Londýně v tamním Zverimexu, a on se mu fofrem množil, takže jím obdaroval všechny známé, až milý rak unikl do přírody, je pravdivá?
Ví se jen to, že je to rak původem ze Severní Ameriky a není tu sám z těch amerických přivandrovalců. Kromě raka mramorovaného se nám tu usídlili i raci pruhovaní, také z této oblasti. Byli sem lidmi také zavlečeni. Potíž s nimi je, že jsou všichni přenašeči račího moru, takže kvůli nim vymírají naše původní druhy.

Prý se rak mramorovaný umí sám naklonovat. Jak je to možné? A jak se vůbec může stát, že nějaký organismus takto zmutuje?
Bránil bych se slovu „zmutuje“, nicméně je fakt, že je to živočich parentogenezní, tedy samooplodňovací. To máte z hlediska přírody jednoduché: neplýtváte zbytečným materiálem na samečky a proces „výroby“ nové populace je dvojnásobně kratší. Samička totiž nemusí zdlouhavě hledat patřičný protějšek a čekat, co z toho vzejde – jestli vůbec něco – ale vyřeší to oplodněním vlastních vajíček sama. Praktické, že? A nebezpečné pro přírodu.

A jak se to stalo?
Toť otázka. Je fakt, že není známý žádný podobný rak ve volné přírodě, ale je jisté, že se pozměnil a chcete-li „zmutoval“ někde u chovatele. Takových organismů ovšem máme řadu, třeba mšice jsou také parentogenetické. Nebo perloočky, což jsou takové malé mikroorganismy ve vodě, které také nepotřebují v určité fázi života k rozmnožení partnera. Čili není to nic, co by nebylo známé v přírodě a co by už nefungovalo. Ten rak není žádný mutant z filmu. Zřejmě se tady jen spolu spářili ne úplně příliš blízké druhy organismů, ale zase ne tak příliš druhově od sebe vzdálené, takže zkřížením vznikne takový hybrid. Je otázka, jestli to byla náhoda, nebo zásah člověka. Ale když se zadaří, tak vznikne podobný hybrid a může se dál nekontrolovatelně množit.

Lze toho raka mramorovaného poznat a někam nahlásit?
Upřímně, vy ho nepoznáte. V české kultuře asi jako laik sice víte, že existuje rak, ale že bychom podobně jako u psů uměli poznat, co je to za konkrétní druh, to ne. Je to dáno samozřejmě historickými souvislosti, tedy tím, že nám tu zbyly v podstatě jen dva druhy raků – říční rak a kamenáč a to ještě se v obou případech vyskytují jen vzácně. Nicméně něco napoví fakt, že jde o raka mramorovaného a on taky podle toho vypadá – má kresbu mramoru na zádech.
Správná otázka však je, kam ho nahlásit. Skutečně takové místo existuje. Jde o Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK), která nejen že mapuje výskyt takových organismů, ale má i aplikace stažitelné do telefonu, kde se dá snadno zjistit, jak invazní druhy rozpoznat.

Máte rád želvy?
Tuším, proč se ptáte, takže to vezmu zeširoka. Češi milují želvy. Už od dob animovaného seriálu Želvy ninja, což je tuším třicet let zpět. A pak, ono je to fakt celkem roztomilé. Takže není divu, že se mezi chovateli rychle rozšířily.

Vím o tom, že se mnohá želva nádherná, jinak tropický živočich, dostala do českých rybníků, jelikož je tam chovatelé vypustili. První jedinci nepřežívali české zimy, dnes si už ovšem nejenže zvykli a přežívají, ale prý už se i množí, je to pravda?
Jen drobná oprava: on je to původem živočich odněkud od Mississipi, takže spíše ze subtropů, než z tropů. Klidně snese mírné klima, což u nás už je. No a ty záznamy monitoringu na AOPK začaly najednou v posledních letech ukazovat, jak se u nás tyto želvy spokojeně aklimatizují. Doposud se nerozmnožovaly, jen v těch středozemních oblastech. Nejblíže k nám to bylo zaznamenáno v minulých letech v Německu, kde jsou ovšem teplá jezera. Jenže letos poprvé se objevila pozorování snůšek vajec u nás. Teplé jaro, léto, vypadá to i na středozemní podzim. Želvu, která se vyhřívá někde na kameni, sotvakdo přehlédne. Ovšem ty snůšky se hledají hůř. Takže reálně je možné, že už se u nás rozmnožily, ale nevěděli jsme o tom – až do letoška. Teď máme skutečně potvrzené snůšky vajíček na dvou místech – na Brněnské přehradě a oblasti Hostivaře v Praze. A vypadá to, že se skutečně vylíhnou malé želvy.

Doporučujeme: České rybníky obydlely želvy z Ameriky. Už snesly i první vajíčka

A co to znamená? Čím může být taková želva nebezpečná v přírodě, tedy kromě toho, že může plavce pokousat – sama jsem ji měla a pamatuji si, jak ostré zuby dospělý jedinec má.
Je samozřejmě na vrcholku potravní pyramidy a je agresivní vůči ostatním druhům, například želvě bahenní, což je náš vzácný původní druh. Říkáte, že může pokousat plavce třeba na té přehradě. Což může, je to dravec. Ale spíše by bez ohledu na velikost asi chudák zdrhala s „infarktem“. Takže větší nebezpečí vidím jinde. Pokud se dostane cizí prvek do systému, který může narušit, tak tam také zásadně změní strukturu společenství. A tyto želvy jsou cizí prvek. Větší dopad bych viděl na hnízdění ptáků nebo na žáby.

Máme tedy s těmi nepůvodními druhy vůbec bojovat?
Slovo bojovat nemám rád. Ono je celkem přirozené, když silnější druhy získávají v přírodě navrch nad jinými. Je to zkrátka přirozený vývoj. Pokud se jako lidé chováme tak, že umožníme dobré podmínky pro přežití invazních druhů, pak je logické, že i díky klimatickým změnám, k nám přicházejí jiné živočišné druhy. Naším úkolem je už jen přemýšlet, jak je udržet v nějakých smysluplných hranicích. A jak je využít.
Takovým typickým příkladem je kamenná regulace říčního koryta, aby lodě, které projíždějí kolem, nezpůsobovaly erozi břehů. Jenže to je výborný substrát pro hlaváče, což je druh ryb, který se začal šířit z Kaspické oblasti až sem. Už je někde v Ústí nad Labem a zanedlouho jej můžeme čekat taky v Praze.

Není rizikem, že teplejší klima od nás vytlačí chladnomilnější živočichy? A případně kterých by se tato hrozba týkala?
Jestli bude pokračovat současný trend suchých teplých jar, tak co nás čeká do budoucna? Zřejmě se u nás nebude dařit lososovitým rybám, ani pstruhům. Nebo lipanům. Budou mizet. Na druhé straně vyšší teploty umožní přežívání druhů, které vidíme ve Středomoří. Tam je dnes řada rybek dovlečených ze Severní Ameriky, jimž se tam dobře daří. Prosperují na jihu Francie, ve Španělsku, v Chorvatsku, v Itálii, a nikomu to už vlastně nepřijde divné. Ten proces je už zcela jistě nastartovaný a bude pokračovat. Mimochodem jsem nedávno někde viděl zajímavý mapovací program, co se bude u nás dít, když bude trend klimatických změn pokračovat.

Povídejte.
Nemá to úplně velkou přesnost, ale jsme už klimaticky na úrovni vnitrozemí Chorvatska. Takže ta adaptace různých jiných druhů živočichů, u nás bude dost zajímavá. Ono jim totiž stačí právě toto období. Chvíle, kdy tu ještě nemají přirozené nepřátele a sami jsou predátoři. Nemají tu ani parazity a nemoci. Pak je ten nárůst nových živočichů dost masivní. A znovu říkám: já bych o boji s nimi nerad mluvil. To je moc silné slovo a v přírodě všechno funguje vývojem, to jen my lidé si určujeme, co nám momentálně nevyhovuje.

V poslední době se také hodně mluví o „kapřím“ moru. Lidem prý sice neublíží, ale rybník se musí celý zlikvidovat. Čím to je, že se tato nemoc v tak nebývalé míře objevila?
Neřeknu vám, čím to, že se to tolik rozšířilo. Ale je to virus. A ten se nedá léčit, u kaprů speciálně. Ten jako u člověka v těle prostě skrytě máte dlouhou dobu jako třeba chřipku. A pokud je imunita oslabená, což se v uzavřených systémech rybníků s přeplněnými chovy snadno stane, tak nemoc propukne. Nebo stačí právě ta velká vedra, jde o stres a nemoc se spustí.

Jak to tak poslouchám, vy vlastně asi nejste bojovník proti invazním druhům.
Myslím si, že tohle onálepkování hrozně moc záleží na hodnocení lidí, kteří v dané lokalitě žijí. Dopad invazních druhů by se pochopitelně měl sledovat, ale já jsem proti slepému boji vůči nim. Zaprvé se tím utratí zbytečně strašně moc peněz, které ani nejdou pořádně kontrolovat. Když jedem zabijeme některé invazní druhy a bokem to má ještě vedlejší efekt, že to zabilo i jiné původní druhy, pak se ptám, zda to má smysl. A pak: ono ani efekt takového „boje“ nejde sledovat. Odborník vám řekne, že je to ok, a že rybník vyčistil. Ale jak jsem říkal: druhý den přijde chovatel a vypustí zase znovu toho raka mramorovaného. A jsme tam, kde jsme byli. A kde se to dá reklamovat?

Takže poselství je: pojďme se s nimi seznámit?
Hlavní poselství ale je: Pochopme, proč se sem ty invazní druhy dostaly. Co je sem přivedlo a proč jsou tak úspěšné. Nejdřív jim a těm dějům okolo rozumějme a pak je řešme.

Želva nádherná a rak mramorovaný. Podívejte se, jak to sluší vodním druhům, které ale do naší přírody nepatří: