Jaké bude počasí, ptám se kočky

Zrovna totiž přiběhla ze zahrady trochu mokrá, tak se jí tážu. Vyskočila na parapet, pokrčila rameny a kývla hlavičkou ven: „Takhle, takhle bude celý den.“ Venku lehce prší, je zataženo a fouká vítr. To je pak snadná předpověď, to vidím také, ale když z viděného obdobně usoudí někdo důvěryhodný, má to váhu.

Jenže na kočičí předpověď moc spoléhat nelze, i když jsou případy, kdy kočka najednou připádí velkými skoky a šup po schodech do patra, aby se vrhla do křesla. V takových osmdesáti procentech to znamená, že se do čtvrt hodiny spustí déšť. Jenže ve zbylých dvaceti procentech to znamená jen to, že už ji nebaví prohánět se po trávníku s kamarádem.

Ale přece jen lze kočky dobře využít k hodnocení okamžitého stavu povětrnosti. Když doběhne a je celá mokrá, znamená to, že prší. A když jí na špičkách pesíků tají sněhové vločky, tak to opravdu sněží. Znáte to, je to stejné jako s pozorováním meteorologického provázku zavěšeného za dveřmi nebo za oknem. Mokrý znamená, že prší, když se mírně pokyvuje, příjemně pofukuje, když vlaje v téměř vodorovné poloze, to už je tedy pěkný vítr, a když uletí i s prkénkem, je vichřice. No a když se navíc vyvrátí dveře z pantů, půjde s největší pravděpodobností o zemětřesení. Ale to jsou jen staré vtipy, že?

Podle toho, v jakém stavu kočka přijde domů, se dá rozlišit síla a vydatnost deště, kožíšek zavlhlý, mží, zplihlý, fakt prší. Ocásek se jen zavlní, to znamená, že to je jen krátkodobé a brzo bude zase sluníčko. Nebo kožíšek suchý, tlapky vlhké až po lokty, to značí, že je rosa. Stopy blátivé, to napršelo tolik, že jsou mokré i kočičí cestičky.

Když je ale nečas dlouhodobější, vybíhá kočička ven, a po chvíli se zase vrací s vyčítavým mňouknutím, ať s tím propána něco uděláme. Sezná-li, že se ani nám nedaří zjednat nápravu, filosoficky se s nepřízní vyrovná. Chvíli se dívá z okna a posléze ulehne na některé ze svých oblíbených míst, do velkého koše se zahradními polštáři, na pohovku, na křeslo, před monitor. Nebo také na klín, kdy mně nebo ženě dá najevo, že nepřízeň počasí je prostě taková věc, kterou si nelze brát osobně, a že je to přece příležitost k zamyšlení, k tomu být spolu a toho poklidu si užít. Díky, Síso.

Josef Duben
povídka z nové knihy Byl večer a bylo jitro, den pátý
Kniha je k dostání mailem přímo od autora, stačí napsat na: [email protected].
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu hoax.cz