Jaké zvíře pořídit malým dětem?

V určitém období se rodiče potýkají s požadavkem svých dětí, které se přejí nějaké zvířátko. Většinou kočku, se kterou by se chtěly mazlit, nebo pejska, se kterým by chodily na procházku a on by aportoval tu klacík, tu míček. Rodiče ale dobře vědí, že dětské tužby nemusejí mít dlouhého trvání. A navíc neberou v potaz tu odvrácenou stránku chovu, dennodenní péči a starosti. Co si tedy počít? Vysvětlovat, že mít jakékoliv zvířátko, to znamená se o ně každodenně starat, krmit, uklízet po něm, česat, venčit je…?

V podobné situaci jsem se ocitl v době, kdy jsem byl učitelem. Učil jsem odborné předměty na středním odborném učilišti chovatele cizokrajných zvířat. A napadlo mě, že se mým šestnáctiletým studentům svěřím se svou starostí. Co by radili, jaké zvíře pořídit malým dětem do pražského bytu. Jeden radil psa, jiný kočku. Mnozí z vlastní zkušenosti potvrdili to, co jsem věděl, že musí jít o rozhodnutí celé rodiny, a zmínili i to, že je třeba vzít v úvahu dlouhověkost zvířete. Počítat s tím, že se takový pejsek či kočka dožije určitě kolem patnácti a více let. Dítě časem začne mít jiné zájmy a starost o zvíře může zůstat na dospělých, kteří o ně zase tak moc nestojí. Diskuse se ubírala k tomu, že nejvhodnější by bylo pořídit nějakého malého hlodavce, který se dožije jen několika let. Například křečka zlatého nebo křečíka džungarského.

Stále jsme nebyli schopni přijít na nějaké přijatelné řešení. Až tu náhle všechno vyřešil žák Doubrava: „Když krátkověké zvíře, kupte ji, pane učiteli, umírající myš!“ Tím seriózní diskuse skončila. Ale přece jen na jeho radu došlo…

Nebo?

Když chovat zvíře, tak vinnou mušku!
Jaká jsou pro a proti? Vem si tužku!
Anebo si vůbec nic radši nepiš,
přece mi, příteli milý, věříš…?

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax