Je člověk moudrý?

Ptám se, zda je na místě mluvit o člověku, tedy o Homo sapiens, jako o člověku moudrém, a ty odpovídáš, že na člověka moudrého nevěříš, a povzdechneš, kéž by byl. Snad je vhodnější jej nazvat nikoli moudrým, ale rozumným, ve smyslu obdařeného rozumem. Otázkou pak je, zda a jak rozum používá a zda tedy vůbec může k moudrosti dospět. Úměrně přece používá rozum i papoušek, vrána, pes i kočka. Ale o moudrosti se asi moc hovořit nedá. Ovšem, kdo ví? Při pohledu do zvířecích očí se chvílemi zdá, že vědí něco, co nevím já, nevíš ty, a ona nám to jaksi nesmějí říci. Musíme si na to přijít sami.

Moudrost, Sapientia, nelze ji zvážit, nelze změřit, ale moudrého je možné si vážit a je ho možné poměřovat s jinými a také se sebou samým. A možná právě tímto poměřováním došel král Šalamoun k tomu, že moudrost je právě to hlavní, o co stojí usilovat. Proto prosil Hospodina nikoli o dlouhý věk, o bohatství, ale právě o dar Moudrosti.

A dost možná se jeho moudrost projevila i tím, že se nehrabal v zemi ve snaze pochopit minulé, ale rozhlížel se po současném. Kdyby se ho dnešní archeolog s antropologem zeptali, co soudí o člověku vzpřímeném, ano, o člověku zvaném Homo erectus, předchůdci Homo sapiens, nejspíš   by jim odpověděl něco ve smyslu, že by se člověk neměl moc vytahovat, a ani se moc krčit. A to sem nepletu tzv. únětické skrčence, tj. lid, který pohřbíval své mrtvé ležící na boku s pokrčenýma nohama. To mělo zřejmě praktický účel, nemusel se kopat moc velký hrob.

Inu, jak rozum, tak moudrost, to mají mezi námi lidmi těžké, když musejí vzdorovat lenosti, hlouposti a i pošetilosti. Takové vlastnosti u zvířat nalézt nelze, i když se to tak někdy může jevit. Zdánlivá lenost je šetření energií, hloupost je jen domnělá, jsou to jen mimikry, a pošetilost? To je v případě zvířat smysl pro humor, a ten prokazatelně mají. Však stačí si vybavit, jak na sebe mladé kočky dovedou bafnout zpoza dveří, popřípadě na svého člověka skočí ze zálohy. Pozorováním zvířat lze se k moudrosti přiblížit. Jak konstatuje Šalamoun v Knize přísloví: „Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.“

Proč se tedy člověk nazývá moudrým, popřípadě rozumným, když se při bližším zkoumání ukazuje, že takovéto zevšeobecnění není až tak na místě. Nebylo by korektnější přívlastky jednoduše vypustit a nechat prostě jen člověk, Homo? Stejně jako se psovi říká pes a kočce kočka.

 Josef Duben