Předci mých koček běhali po královském dvoře, říká chovatelka nejdražšího plemene Khao Manee

30. 3. 202310. 7. 2023 Zvířecí zprávy domácí mazlíčci, Khao Manee, kočka, mezinárodní výstava

Říká se jí „bílá perla“ nebo „diamantová kočka“. Celá staletí neopustila Thajsko, kde žila výhradně za zdmi královských paláců. Její sněhobílá srst a uhrančivé oči totiž okouzlily siamské vládce natolik, že tuto kočku nedovolili vlastnit nikomu jinému. Své dvorní básníky o ní nechávali psát oslavné ódy.

Nyní je vzácné plemeno koček Khao Manee k vidění i na mezinárodní propagační výstavě „Kočky Praha 2023“, která se o víkendu 1. a 2. dubna koná v TOP hotelu Praha na Chodově. Kočku siamských vládců tam představí chovatelka Petra Cavalieri, která jako jediná v Česku plemeno chová. Redakce Zvířecích zpráv níže přináší exkluzivní rozhovor s touto chovatelkou.

Na akci ale dorazí i další chovatelé. Podle organizátora akce Vlasminila Jury dostane každý den prostor přibližně 150 koček reprezentujících téměř třicet různých plemen z celého světa. „Lidé se mnohou po oba dny zúčastnit i odborných přednášek na chovatelsky i veterinárně zajímavá témata,“ řekl. Samostatná expozice bude věnovaná i opuštěným kočkám z útulků, které hledají nový domov.

Chovatelka Petra Cavalieri si své kočky nechala přivézt přímo z Thajska. Mají čistou královskou krev. Nyní je představí české veřejnosti.

Jak se člověk dostane ke kočce siamských králů?
Celkem těžko. Musím říct, že celá ta bláznivá akce, během které jsem se snažila dostat plemeno Khao Manee z Thajska k nám do Česka, trvala téměř než dva roky. Původně to tak složité být nemělo, ale do našeho snažení vstoupil bohužel covid. Pro kočky jsme si proto nejeli do Thajska sami, jak jsem měla původně v plánu, ale musela jsem vymyslet náhradní řešení. Tím byla letecká přeprava zvířat Cargo. Chudinky kočky strávily dva dny na palubě letadel, cestovaly přes Holandsko spolu s nějakými zvířaty ze zoo. Jinak to ale nešlo, nebyli bychom schopni je sem dostat.

Zvládly to?
Zvládly, a to naprosto bez problémů. Kočky plemene Khao Manee jsou totiž nesmírně přizpůsobivé a pohodové. Nečekala sem, že když k nám po takové cestě dorazí už v podstatě odrostlý jednoroční kocour, že bude úplně v pohodě. Naprosto nás překvapil – ačkoliv přijel z úplně jiného prostředí v Thajsku, velmi rychle si zvyknul a přátelsky se upnul na svou novou rodinu. Kočička je o něco mladší, ta je miláčkem hlavně mojí dcery.

Říkáte, že k nám kočky cestovaly z Thajska. Proč právě odtamtud? Jinde se sehnat nedaly?
Možná daly, ale já jsem měla hodně vysoké nároky. Žádná z chovatelských stanic, které jsem našla v Evropě, mě nepřesvědčila. V některých stanicích se mi nelíbily kočky, v dalších zase přístup chovatelů. Měla jsem pocit, že nabízejí zvířata, která už se od původního vzhledu hodně vzdálila. Už to nebyla ta čistá linie koček siamských králů. V Americe byla situace lepší, narazila jsem dokonce na zkušenou a sympatickou chovatelku, která koťata právě nabízela. Během covidu je ale neprodávala do zámoří. Pomohla mi ale jinak: propojila mě se zástupcem thajské organizace TIMBA, která zastřešuje chovatele tohoto plemene. Vznikla právě proto, aby kočky Khao Manee chránila a dohlížela na zachování tohoto výjimečného plemene. Jeden ze zakladatelů Timba mi doporučil dobré chovatele a se vším mi skvěle poradil.

Jaké přesně jste měla požadavky?
Chtěla jsem, aby to byli opravdoví potomci královských koček. Měla jsem taky jasnou představu o tom, jak by měl můj chovný pár vypadat. Kromě toho, že měl být kompatibilní, měla mít alespoň jedna z těchto koček heterochromii. To znamená každé oko jiné. Právě takové kočky jsou totiž nejvzácnější a nejpozoruhodnější. Současně jsem si ale dávala pozor, aby kočky nebyly modrooké. Takové oči jsou sice nádherné, bohužel se ale pojí s vyšším rizikem hluchoty, která se u těchto koček občas objevuje. Nejhorší je, když se spojí právě dvě kočky s modrýma očima.

Podařilo se? Jsou kočky podle vašich představ?
Ano, kocourek má pohádkově zlaté oči a kočička právě již zmiňovanou heterochromii – jedno oko modré a druhé zlaté. Oba mají klasicky bílou srst a podle toho, co jsme zjistili od chovatelky z USA, která je mi v chovu velkou oporou, je riziko hluchoty u našich koťat pětiprocentní, což je celkem dobrý výsledek.

Genetické vady, které vedou k různým zdravotním problémům vyšlechtěných plemen, jsou v posledních letech hodně diskutovaným tématem. Řada lidí to kritizuje. Nebojíte se toho?
Ani ne. Hluchota u koček Khao Manee podle mě není nic tak patologického. Je to přece palácová kočka, která nechodí ven. Pokud ji chce člověk vzít na čerstvý vzduch, vezme ji na vodítko. Nebo kočce postaví na zahradě voliéru. Pokud tohle všechno dodrží, kočce nic nehrozí. Díky této okolnosti je navíc kočka klidnější a snese i kopu hlučných dětí. Přilne taky víc ke svým majitelům, je kontaktnější.
Navíc bílé zbarvení srsti, které občas doprovází hluchota, není nic, co by se v přírodě nevyskytovalo. Konkrétně u Khao Manee je toto zbarvení způsobeno maskovacím bílým genem. Není to albínka. Jak jsem ale řekla, pro jistotu jsme se u chovného páru vyhnuli modrookým kočkám, protože u nich bývá riziko hluchoty vyšší. Modrooké kočky se proto většinou z chovu vyřazují. Vůbec se nekříží.

Může se vyskytnout ještě nějaký další problém?
S bílou srstí se pojí také zvýšené riziko rakoviny kůže. Takovou kočku bychom proto neměli nechávat v horkém létě celý den ve voliéře. Přece jen je to vznešená princezna z palácových síní. Díky tomu, že srst koček z Thajska má malou či žádnou podsadu, méně línají, snáší ale také hůře chlad. Neměly by proto zůstat dlouho venku. Jsou to opravdu kočky jen do domácích podmínek. Věřím ale, že by je nikdo jen tak ven nevypustil.

V čem ještě se projevuje královský původ tohoto plemene?
Úplně ve všem. Ta kočka je na první pohled vznešená. Má diamantové oči, nádherný profil s mírně protáhlými rysy, celkově je štíhlejší a subtilnější. Něčím mi připomíná chrty, kteří jsou taky královským plemenem chovaným na šlechtických dvorech. Mají stejně vznešený profil. Pokud jde o povahu, kočky Khao Manee jsou nesmírně velkorysé a společenské. Jsou vždy přátelské k návštěvám a velmi rychle se sžijí i s dalšími zvířaty. Exkluzivitu tohoto plemene podtrhuje i to, že je velmi vzácné.

Jak moc? Kolik takových koček na světě je?
Řádově stovky. Víc ne. Tyto kočky totiž dlouho neopouštěly Thajsko, od třináctého století žily prakticky jen za zdmi královských paláců. Bylo to takové přísně střežené tajemství siamských králů. Dvakrát v historii kvůli tomu dokonce málem vymřely. Změnilo se to až na přelomu tohoto tisíciletí, kdy z Thajska vycestovala první kočka, respektive první chovný pár. Putoval do Ameriky. Od té doby už se chov Khao Manee trochu rozšířil, pořád je to ale velmi exkluzivní záležitost. Třeba ve střední Evropě jsou jenom dvě chovatelské stanice – kromě mě má tyto kočky ještě jedna paní z Polska.

S tím asi souvisí i cena jedné takové kočičky. Prozradíte, kolik jste za ni vydala vy?
Řeknu jen, že to byly řádově stovky tisíc korun. Ale mluvíme o chovné kočce.

Na co dalšího se musí případný zájemce o takovou kočku připravit?
Pokud chce kočičku „na mazlíka“, měl by si připravit stejné podmínky, jaké vyžadují i jakékoliv další kočky. Jde hlavně o blaho zvířete a jeho dobré životní podmínky. Ovšem pokud si chce pořídit chovnou kočku, jsou podmínky, které musí splnit, celkem tvrdé. Třeba já jsem podepisovala smlouvu se spoustou nařízení a povinností. Je to pochopitelné, organizace TIMBA dbá o zachování čistého plemene. Nikdo z této organizace samozřejmě nechce, aby kočky skončily v nevhodných podmínkách kdesi u množitelů. Na druhou stranu poctiví chovatelé si navzájem ochotně radí a pomáhají. Na rozdíl od chovatelů jiných plemen mezi nimi nepanuje velká řevnivost.

O kočce Khao Manee se říká, že svému majiteli přináší štěstí a prosperitu. Platí to?
Rozhodně ano! Štěstí nám tato kočka do domu určitě přinesla, máme z ní obrovskou radost. A pokud jde o prosperitu, daří se nám víc než dobře.