Nejen psi a kočky mají dobré srdce. Ale i potkani, opice či delfíni, vypozorovali vědci

Výsledek tohoto experimentu překvapil i samotné vědce: když si mohl potkan vybrat, jestli sní všechny čokoládové lupínky sám, nebo se o ně podělí s uvězněným kamarádem, zvolil druhou variantu. Zvíře dalo přednost soucitu před uspokojením vlastních potřeb. Podle badatelů je to jednoznačný důkaz toho, že mají zvířata empatii.

Hlodavec běhá po písku, zoufale se snaží najít vchod do průhledného boxu. V tom se mezitím krčí kamarád. Nemůže se pohnout, je hladový a žíznivý. Každou chvíli vypadá hůř. Jenomže sám se ven z boxu nedostane. Dvířka k jeho vězení lze otevřít jen zvenčí. Osvobodit ho může jen druhý potkan v teráriu.

A ten se vážně snaží. Neustane dokonce ani tehdy, když mu badatelé nabídnou hrst čokoládových lupínků, což je jeho oblíbená svačina. Ani tehdy druha nenechá napospas osudu.

Po několika hodinách slaví úspěch. „Přišel na to, jak dvířka k průhlednému boxu otevřít a zbědovaného druha osvobodit. Teprve pak se spolu pustili do jídla,“ popisuje dojemnou historku badatelka Peggy Masonová z University of Chicago. Experiment ukazuje i na několika videích zveřejněných na sociální síti Youtube.com.

Doporučujeme: Pro své mrtvé truchlí i zvířata. Straky jim nosí dokonce „věnce“

Podle vědkyně je to jednoznačný důkaz toho, že mají zvířata empatii.  „Všechno jídlo mohl sníst potkan sám, ale neudělal to. Místo toho se postaral o druhého hlodavce. S tímto zvířetem ho přitom vůbec nic nepojilo. Nebyli ani příbuzní, ani se z dřívějška neznali. Zafungoval jednoduše soucit s trpícím jedincem,“ doplňuje Peggy Masonová.

V další studii si navíc badatelé ověřili, že potkan nereagoval jen na nepříjemný pištivý zvuk druhého zvířete. Skutečně ho poháněla empatie. Sken mozku totiž ukázal, že se mu při záchranné akci v mozku „zapnulo“ stejné centrum, jaké se při empatii aktivuje i lidem. 

Podle profesora Jaroslava Petra z České zemědělské univerzity za to mohou takzvané zrcadlové neurony. „To znamená neurony, pomocí kterých umíme vnímat a napodobovat něco, co dělá někdo jiný. Nebo díky kterým se učíme. Nebo které se zapínají právě v okamžiku, kdy někdo trpí. Díky zrcadlovým neuronům si to umíme představit,“ vysvětluje. Platí to jak u lidí, tak u zvířat.

Vor z delfínů

Dojemných případů, kdy si zvířata navzájem pomáhají v nesnázích, proto najdeme v přírodě spoustu.

Například badatelé z Výzkumného ústavu kytovců v jihokorejském Ulsanu natočili v červnu roku 2008 neuvěřitelné záběry, na kterých se dvanáct delfínů snaží podepřít svého umírajícího druha. Delfíni se kolem něj těsně shlukli a pokoušeli se mu podržet hlavu nad vodou – tak, aby se mohl nadechnout. Nemocný delfín toho totiž nebyl sám schopen. Kroutil se a nakláněl se ze strany na stranu. Prsní ploutve měl úplně paralyzované.

„Delfíni se ho pokoušeli podržet asi třicet minut. Vytvořili pro něj jakýsi improvizovaný vzor,“ popsala neuvěřitelnou situaci Karen McCombová z University of Sussex ve Velké Británii. Poté to ale vzdali. Nemocný druh totiž přestal dýchat. „Pět delfínů s ním přesto ještě chvíli zůstalo. Nadále se dotýkali jeho těla. Doprovázeli ho, dokud bezvládný druh neklesl z dohledu,“ doplňuje Karen McCombová. (Video s delfíny najdete na konci tohoto článku.)

Doporučujeme: Šestý smysl zvířat: povodeň či zemětřesení vycítí i týdny dopředu

Další důkaz přinášejí některé kosterní pozůstatky. „Jeden takový exemplář je k vidění třeba v Hrdličkově muzeu člověka v Praze,“ připomíná biolog a ředitel táborské zoo Evžen Korec. Jedná se o dospělého samce gorily západní, který žil kdysi ve volné přírodě. Podle toho, jak vypadá jeho kostra, ale utržil během života zlomeniny pánve a žeber. Zřejmě spadl z vysokého stromu, nebo se mu nepovedl nějaký souboj v mladém věku. Zlomeniny mu ale nakonec srostly.

To by se ale podle Korce nestalo, pokud by mu někdo nepomohl přežít – tedy pokud by mu nenosil potravu. „Vzhledem k rozsahu zranění se totiž samec určitě několik týdnů sám nepohyboval,“ vysvětluje biolog. O gorilu se podle něj musela postarat jeho skupina.

„Ostatně s projevy empatie se setkáváme i v naší zoologické zahradě,“ doplňuje ho Gabriela Suchanová z táborské zoo a pokračuje: „Jeden z našich makaků jávských, Mike, musel být dočasně oddělený od skupiny a uzavřený do klece. V té se mu ale nelíbilo. A tak ostatní makaci vytrhli dvířka a pomohli mu dostat se ven,“ vzpomíná.

Zachráněna sloní rodinou

Častá je pochopitelně empatie i u domácích mazlíčků. Například u koček nebo psů. „Třeba pes velice dobře pozná, že je s majitelem něco špatně, například že je nemocný. Přeruší své obvyklé aktivity, méně žere a nehne se od postele svého chovatele, dokud mu není lépe,“ dodává další zkušenosti Korec – rovněž chovatel psího plemene Cane Corso.

Soucit a pochopení zvířat dokázal v některých případech dokonce zachránit život lidem. „Známý je třeba případ jedné staré ženy, kterou chránili celou noc před hyenami sloni, když se ztratila své skupině. Sloni s ní počkali až do rána, dokud ji ostatní lidé nenašli,“ podotýká ředitel táborské zoo.

Zaznamenány byly podle něj i případy, kdy velryby keporkaci pomáhali tuleňům, které se snažily ulovit kosatky.

Podívejte se, jak se delfíni snaží pomoci svému druhovi:

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik
Video: NewScientist