Nevinný

U soudu je to zdánlivě jasné, kdo je označen jako nevinný, ten se přece souzeného zločinu či přestupku nedopustil. Rozhoduje o tom soudce, soudní senát, porota, ale ať už je to tak nebo tak, jde o rozhodnutí soudu. Avšak, a asi nejen z detektivek, je zřejmé, že to nemusí být tak jasné, že se někdo  něčeho dopustil, a on se nedopustil. Popřípadě se ví, že dopustil, ale nepodařilo se mu to dokázat. Takže kdo je doopravdy nevinný?

Hm. Pojem „nevinný“ mají ráda média, zvláště když je zájem expresivněji popsat čin nějakého přestupníka a představit ho nepřímo jako zločince. Například řidič přejel „nevinného“ chodce.  Řidič nemusí být v pravém slova smyslu zločinec, zpravidla jen zanedbal své povinnosti, jel nepozorně, nedbal dopravního značení, měl podhuštěné gumy, nefungující brzdy apod. A jak byl chodec „nevinný“? Byl mravně bezúhonný? Nic neukradl, nikoho nepodvedl? Nebo nevinnost spočívala jen v tom, že se  na onom místě náhodně vyskytl? Anebo se někde motal, i když mohl vědět, že jde o nebezpečné místo?

Používat pojem nevinnost či nevinný by se mělo jen v odpovídajících souvislostech, nejlépe když se mluví o malých dětech, novorozencích, anebo také o mláďatech, koťatech, štěňatech, kuřátkách a dalších ptáčatech. Ano, u mláďat lze oprávněně předpokládat, že se ničeho špatného nedopustila. Pravda, při pozorování kukaččího ptáčete v hnízdě, dejme tomu sýkorek, může člověk poněkud znejistět. Tam se to kukaččí neviňátko chová jako nemilosrdný uzurpátor, ba zabiják. Jenže copak je možné aplikovat lidská měřítka na zvířata?

Zvířata přece nemají lidský rozum, mají svůj rozoumek, to ano, a jednají podle něj, čili podle lidských měřítek se zvířecí nevinnost těžko posuzuje, a proto je asi na místě raději říci, že jsou nevinná, i když se z pohledu člověka někdy dopustí něčeho lidsky zavrženíhodného, třeba někoho pokoušou nebo dokonce snědí. U takových není jisté, že to nebudou opakovat. A co potom?

Nevinnost… například v Itálii je dost časté příjmení Innocenti, což znamená Nevinný, a má to zřejmě původ ve středověku. Toto příjmení většinou dostávali sirotci či nalezenci, kteří našli dočasný domov například v Ospedale degli Innocenti ve Florencii. Tedy ve Špitálu neviňátek neboli v Sirotčinci. Ano, nevinné děti…

Inu, nevinnost je téma, o kterém se dá hovořit z více hledisek, a ne vždy se dojde jasného stanoviska. Není to trochu proto, že sami nejsme až tak nevinní, jak si o sobě myslíme? A k tomu všemu dodal Láďa, se kterým jsme toto téma probírali: „Pozor, nevinný je vždy potenciální pachatel.“

Tak. Howgh.

Josef Duben