O malém štěstí

Když přijde řeč na štěstí, třeba když nějaká situace dopadne nad očekávání dobře, či šlo dokonce o přežití smrtelného nebezpečí, tak se mluví o velikém štěstí. A i při výhře v loterii či v kartách to bývá velké štěstí, a co teprve štěstí v lásce, to je přece pořádné štěstí! Ale může být i malé štěstí? Co by to mohlo být? Takové to nějaké skoro všední, které člověk možná spíš bere jako samozřejmost? Ovšem jen do chvíle, než ho ztratí. Ano, to je právě to malé štěstí!

Ono totiž i to malé štěstí, pokud si člověk uvědomí, že to je štěstí, dokáže den ale i život prozářit. Často právě jistou neočekávaností. Nedávno jsem potkal souseda na pěšině u potoka a dali jsme se do řeči. Najednou, snad metr za jeho hlavou, usedl na větev vrby ledňáček. Sotva jsem mu to stihl říci, hned se ptáček vznesl, a už jsme jen stačili zahlédnout, jak se nad vodou zaleskla nádherná pírka. To bylo štístko.

A takové lze mít, zejména zjara, při pozorování hemžení živočichů v trávě, u vody či v křoví. Je možné spatřit  brhlíka, jak po větvích šplhá hlavou dolů, i šoupálka, ovšem ten zase hlavou nahoru. V trávě zahlédnout slepýše, užovku či ještěrku. A kdo má štěstí, může u vody zahlédnout žáby a tolik všemožných ptáků, nejen kachny.

Ovšem jsou i takoví živočiši, kteří štěstí přinášejí až domů, například pavouci. Pavouci? Ano, pavouk v domě přece znamená štěstí! Aspoň se to říká. Snad tomu lze rozumět tak, že tam, kde se žije, tedy kde člověk žije, stěhuje se za ním i mnohý hmyz, často nevítaný, a právě různí pavouci přicházejí na pomoc. A to je to štěstí…

Pravda, vztah lidí k pavoukům je docela zvláštní, u některých vzbuzují nelibost, až jakousi archetypální nejistotu, co kdyby ten osminohý živočich byl nějak nebezpečný? Pravda je, že některé druhy pavouků nebezpečné mohou být, takoví cizokrajní desteticentimetroví sklípkani, anebo  menší, asi centimetrová, i u nás se občas vyskytující zápřednice jedovatá. Ale to jsou naprosté výjimky. Říká se, že zabít pavouka přináší neštěstí. A proč se to říká?  Nejspíš proto, že pavouci jsou opravdu užiteční. A ani ten, komu se tak oškliví, že je doma nesnese, je nemusí zabíjet. Stačí je odchytit do sklenice, přikrýt listem papíru a honem vysypat ze dveří.

A kteří pavouci se vlastně doma vyskytují? Nejčastěji se lze setkat s pokoutníky, třasavkami či skákavkami. O těch se dá říci, že opravdu nejsou ani malinko nebezpeční, a navíc jsou velmi prospěšní. Loví všemožné mouchy a mušky. A při jejich pozorování lze zažít i pocit takového malého štěstí. Moci zblízka pozorovat takového podivného tvora! Například  pokoutníka… V mém případě pokoutníka tmavého (Eratigena atrica).

Musím ale dodat, že moc dlouho jsem ho nepozoroval. Včera totiž kočka pokoutníka zaplácla tlapkou. Kdyby se byl býval usídlil v rohu pod stropem, a ne u země, mohl jsem ho šťastně pozorovat dodnes.

Josef Duben