Sladký hlas mnohdy zakrývá faleš

Kolikrát se člověk setká se sladkým hláskem, který ale nemusí svědčit o dobrotě srdce. Kolik pohádek na toto riziko upozorňuje. A malé posluchače či čtenáře varuje: Pozor! Stačí vzpomenout na pohádku o neposlušných kůzlátkách, anebo o jezinkách, a jistě by se našly další.

Avšak i v dospělém věku je třeba si dát pozor na sladké a vlahé hlasy. Mohou signalizovat hysterii, častěji ale značí faleš, neupřímnost či úlisnost či podlost. Příklad? Zrovna sedím v patře u klávesnice a slyším ze zahrady tlumený hovor a poté zmatený hlas mé ženy: „To snad nemyslíte vážně!?“

Co se tam stalo? Žena cosi trhala u plotu, když tu zaslechla sladký hlásek: „Kačenko, podívej se, kočička!“ Domnívala se, že nějaká babička ukazuje vnučce naši kočku krčící se v trávě u pěšiny. Jenže vzápětí zaznělo méně sladce: „Kačenko, chyť si ji!“ Kačenka nebyla holčička, ale pes, naštěstí malý, a naše kočka bystře na nic nečekala, natáhla nohy a šup mezerou v plotě do zahrady. Jen dodám, že takovýchto vstupů, kudy proleze jen kočka, jsme udělali v plotě několik.

„Paní, proč jste poštvala psa na naši kočku?“ ohradila se žena. „Ale, tomuhle říkáte štvaní? No a co, aspoň se kočka proběhne.“ Tak jí ta roztomilá paní odpověděla, hlasem o poznání méně sladkým. Nu a pak už zaznělo jen to, co dolehlo až ke mně: „To snad nemyslíte vážně!?“

Potom se někdo diví agresivitě psů, agresivitě dětí, ale i dospělých… A považují to vůbec za agresivitu, když jsou vybízeni k nějaké nepřístojnosti či neslušnosti jakoby mimochodem, a mnohdy sladkým hlasem?

Josef Duben
povídka z knihy Věřím v kočku, a v život věčný
Celá kniha je ke stažení na webu Hoax