Ostravská zoo utratila zdravé rysy. Ročně takto skončí tisíce dalších zvířat. Je to řešení?

Původně obýval každý hustší hvozd. Jenomže pak přišli myslivci a pytláci a populaci rysa ostrovida téměř vyhladili. Dnes se proto na českém území vyskytuje jen kolem stovky jedinců. V celé Evropě jich žije sotva deset tisíc. Přesto se v zoologických zahradách, které se rozhodly spolupracovat na jeho návratu do přírody, utrácejí zdravá mláďata. Veřejnost protestuje, zoo se brání: je to nevyhnutelné. Zvířecí zprávy sesbíraly argumenty obou stran.

Zvíře nejde jen tak vysypat do lesa nebo do pouště. Musíte pro něj nejprve vytvořit vhodné podmínky, říká šéf pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek. Pokud to neuděláte, nezbývá, než ho utratit. I když je zdravé, dodává.

Bobek těmito slovy reaguje na ostrou kritiku, kterou na sociálních sítích vyvolaly zprávy o tom, že chovatelé z ostravské zoo utratili dvě zdravá rysí koťata. Ta navíc nebyla jediná. Za posledních čtrnáct let už takový osud potkalo šest z dvaceti mláďat, která se v Ostravě narodila.

Šelmy přitom do zoo doputovaly jenom proto, aby rozšířily rysí populaci ve volné přírodě. Původně obývaly slovenskou divočinu.

Zoo: simulujeme přirozené podmínky

Zoo Ostrava ale nakonec do přírody vrátila jen tři šelmy. „Celkem se nám podařilo odchovat dvacet rysů karpatských, z nich tři byli vypuštěni do volné přírody. Jedenáct rysů zamířilo do devíti různých zoologických zahrad v rámci Evropy,“ píše zoo přímo na svém webu. Dalších šest rysů bylo utraceno. (Celé vyjádření ostravské zoo najdete zde.)

Podle mluvčí zoologické zahrady Šárky Novákové bylo usmrcení zvířat nevyhnutelné. „Někdy musíme nějaké zvíře utratit, abychom udrželi geneticky zdravou a stabilní populaci daného druhu v lidské péči. A v případě, že by byl ve volné přírodě druh vyhuben, tak my budeme mít v záloze zdravá a geneticky funkční zvířata,“ řekla mluvčí serveru Novinky.cz, který zveřejnil zprávu jako první.

Zoo se prý kvůli tomu snaží zvířata chovat co nejpřirozeněji. Nekastruje je, ani jim nepodává antikoncepci. Dává jim možnost se pářit a rodit mláďata. A to přesto, že je pak není kam dát. „V přírodě také nakonec nepřežijí všechna,“ argumentuje dál Nováková. Chovatelé tak podle ní v podstatě jen simulují přirozené podmínky.

Tisíce usmrcených zvířat

Zoo Ostrava se zastaly i některé další zahrady. „Pro odchovy zkrátka není dost místa. Celá věc je složitá: Oddělovat samce od samic? Kastrovat? Nasazovat antikoncepci i za cenu, že zvířata ztratí schopnost se rozmnožovat? Má být cílem zoologických zahrad záchrana populace, anebo jedince? To jsou jen ty nejzákladnější otázky,“ napsal na svém facebookovém profilu právě šéf pražské zoo Miroslav Bobek.

A doplnil, že pražská zoo bude stát zanedlouho před podobným rozhodnutím: jestli takto neusmrtit zdravé tygry ussurisjké.

Výkonná ředitelka Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií Lesley Dickieová dokonce nedávno v BBC Radio přiznala, že ošetřovatelé v evropských zoo každý rok zabijí tři až pět tisíc zdravých zvířat. „To je náš odhad počtu usmrcených zvířat v zoologických zahradách. Od pulců až po žirafy,“ řekla.

Doporučujeme: Vlci, rysi a medvědi. Jak s nimi žít, lidé prozatím nevědí 

Kritici: místo se najde

Jenomže některé další zahrady nesouhlasí. Zvířata podle nich nemohou za to, že jim lidé vzali místo k životu a zbytky jejich populací zavřeli do omezených výběhů.

„Zdravé zvíře by se nikdy utrácet nemělo,“ říká například ředitel táborské zoo Evžen Korec. Jeho zahrada se podle něj právě proto k Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií nikdy nepřidala. S pravidlem utrácet „nadbytečná“ zvířata zkrátka nesouhlasí. „Manažeři chovů by se vždy měli snažit najít pro všechna mláďata umístění do vhodného prostředí tak, aby měla šanci na život,“ uvádí Korec.

Pokud zvíře nejde vrátit do přírody, ani není místo ve „spřátelené zahradě“, měli by chovatelé hledat jinde. „Nemělo by být přece rozhodující, jestli je daná zoo členem nějaké asociace, ale hlavně zajištění vhodných podmínek pro daný živočišný druh,“ uvádí Korec. A jedním dechem dodává, že budoucí útočiště zvířete by se samozřejmě mělo bedlivě prověřit – tak, aby neskončilo někde na černém trhu.

Hrozba černého trhu

Právě to je totiž jeden z hlasitých argumentů, který v debatě zaznívá: nebezpečí černého trhu. 

„Obchod s těmito zvířaty kvete. Odehrává se přitom nejenom oficiální cestou, ale i v šedé zóně nebo dokonce nelegálně,“ upozorňuje zástupce ochranářské organizace, která si sice nepřeje zveřejnit jméno, redakce ho ale zná. A připomíná nedávnou kauzu tygrů zadržených na polské hranici.

„Chceme-li tedy skutečně zabránit utrácení zvířat v zoo a otevřít možnost jejich umisťování do zahrad mimo mezinárodní asociace, musíme nejprve zakázat pochybné soukromé chovy a nekvalitní zoo koutky. Následně je třeba vytvořit jasná a přísná kritéria i pro menší zařízení,“ pokračuje. Zvířata by podle něj byla současně vedená ve speciálních plemenných knihách. Bez povolení a dohledu mateřských zahrad by se s nimi nesmělo obchodovat ani je rozmnožovat.

Musíme hledat další řešení

S tím souzní i senátor a ředitel zoologické zahrady ve Dvoře Králové Přemysl Rabas. „Také bych se přimlouval za to, aby bylo možné některá zvířata předat i do jiných zoologických zahrad, než které jsou v asociaci,“ řekl.

I podle něj to ale musejí být takové zahrady, které jsou prověřené a mají vhodné podmínky. „Rozhodně nemám na mysli zábavná a mazlící zoo – je totiž morálně nezdůvodnitelné chovat divoká zvířata jenom proto, aby s nimi chodili lidé pobavit. Spolupracovat by se ale mohlo třeba s některými vybranými pracovišti na jiných kontinentech,“ řekl Rabas.

Ani to ale podle něj dlouhodobě problém nevyřeší. „Zoo se v posledních několika letech naučily rozmnožovat tolik druhů zvířat a takovým způsobem, že už je množství zvířat chovaných v zajetí větší než v samotné přírodě. V zajetí se totiž lépe množí, jsou tam menší ztráty a dožívají se daleko vyššího věku,“ vysvětluje Rabas.

Pokud se tedy společnost rozhodne, že je utrácení zdravých zvířat nepřijatelné, bude se muset hledat ještě i jiné řešení.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Pixabay

Doporučujeme: Zvířecí teritoria se zmenšují. Narážejí na ploty a dálnice

Zvířecí zprávy oslovily deset zoologických zahrad a dalších organizací. Všem položily stejné otázky. Zněly:
1. Ostravská zoo utratila zdravá  rysí mláďata. Jak tento čin hodnotíte?
2. Proč se v zoologických zahradách utrácejí zdravá zvířata? Je to v pořádku?
3. Za jakých okolností je podle vás přijatelné utratit zdravé zvíře?
4. Mělo by se cokoliv na stávající praxi změnit?
Na otázky odpověděla polovina oslovených lidí. Jejich argumenty přinášíme zde:

Martin Hovorka
ředitel Zoo Brno a viceprezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad

1. Předně, ostravská zoo neutratila rysí mláďata. Zoo nikdy žádná mláďata neutrácejí, snad jen ve zcela výjimečném případě, kdy by mohl být nějak ohrožen život matky. Jednalo se o subadultní (= jedinec, který už není mládětem, současně ale ještě nedosáhl pohlavní zralosti, pozn. redakce), plně samostatné jedince. Byli utraceni z chovatelských důvodů, a to dokonce o dva měsíce později, než kdy jsou v přírodě běžně opuštěni matkou. Do té doby se kolegové v Ostravě pokoušeli zvířata umístit v rámci záchranného programu v jiných zoologických zahradách celého světa. V přírodě jsou mladí rysi po odstavu ve zhruba 10 měsících věku vystaveni všem nástrahám života ve „volnosti“ a velká část z nich brzy uhyne. Pro představu, v přírodě se více než dvou let věku dožije jen asi ¼ narozených mláďat.
    Dá se odpovědět i tak, že „čin“ nejen ostravské zoo, ale i dalších zoologických zahrad, které se tuto citlivou problematiku poctivě snaží s veřejností komunikovat, je daň za úspěch. To, že dnes umíme chovat nemalou část druhů zvířat a při této dobré péči se většina mláďat zdárně odchová a zvířata se dožívají výrazně vyššího věku než v přírodě, je nesporně úspěchem. Daní je, že chceme-li zvířata udržet dlouhodobě, musíme počty nadbytečných zvířat v chovu nějak regulovat. Tak, jako to po staletí dělali naši předkové s hospodářskými zvířaty, a jak to i dnes musí dělat všichni další chovatelé.
    Ostravská zoo patří v evropském regionu k velmi prestižním zoologickým zahradám. Její činnost je zcela profesionální a členství ve světových organizacích WAZA (World Association of Zoos and Aquariums) a EAZA (European Association of Zoos and Aquaria) garantuje odborný a etický přístup k ochraně přírody. Opatření, která provádí v chovech jednotlivých druhů zvířat, vždy konzultuje se specialisty z celého světa pro daný druh a doporučení pak uvádí do provozu. Kdyby tak nečinila, byla by z těchto světových organizací vyloučena.

2. Tato otázka je v současné době častá. Odpověď na ni není jednoduchá a liší se podle jednotlivých názorových skupin. Mezi odborníky pro záchranu druhu je udržení skupiny geneticky způsobilé k návratu do přírody prioritou. Proto podnikají kroky, jaké podnikají. Ty jsou samozřejmě vědecky podložené. Chovatelé se snaží se v maximální míře respektovat životní potřeby a projevy zvířat a jejich co nejpřirozenější chování, ke kterému samozřejmě patří i chování rodičovské. Snahou je, aby co nejvíce zdravých populací ohrožených druhů zvířat bylo k dispozici, až je bude potřeba navracet do volné přírody. Dnes opravdu nikdo z nás neví, kdy a u kterého druhu zvířat a na kterém místě planety tato situace a potřeba nastane. A v nespočtu případů již nastala. Právě zvířata z takto vědecky řízených chovů pomohla k návratu mnoha druhů zpět do původních biotopů, odkud předtím činností člověka vymizely.
      Pro laické milovníky zvířat je jakékoliv utracení zdravého zvířete člověkem nepřijatelné. Zvíře ale není člověk. Pokud dovolíme aplikovat do praxe představu, že každé zvíře v zoologické zahradě a v jakémkoli záchranném chovu zvířat je domácí mazlíček a člen jejich rodiny, pak tím spolehlivě zabráníme tomu, aby se životaschopné záložní populace zvířat udržely pro ty, co přijdou po nás. Zvířata už prostě nebude pro návraty do přírody odkud brát. Vše tedy vyžaduje věcnou diskusi zbavenou emocí a dostatečný časový prostor.

3. Na tuto otázku jsem již odpověděl v první a druhé otázce.

4. Ano. Je nezbytné vést konstruktivní dialog na téma ochrany přírody a najít řešení, které bude respektovat soužití zvířat a člověka. Pokud však při tomto dialogu zvítězí emoce nad rozumem, pocity nad vědou a zákonitostmi přírody, které se právě nejen v ostravské, ale i v dalších zoologických zahradách snažíme s kolegovy aplikovat, nebudeme moci zachovat co největší množství záložních populací co nejvíce druhů zvířat. Pak už v případě potřeby nebude cesty zpět.

David Nejdlo
ředitel Zoo Liberec

1. Kolegové ze Zoo Ostrava jsou světově uznávaní a oceňovaní odborníci jak na poli terénní ochrany přírody, tak i na management záchranných chovů ohrožených druhů zvířat v lidské péči. V jejich kroky máme plnou důvěru. 

2. Moderní a respektované zoologické zahrady chovají téměř výhradně ohrožené a chráněné druhy zvířat s cílem udržet jejich záložní populace i pro budoucnost pro případ, že by došlo k jejich úplnému vyhubení ve volné přírodě.  Za účelem ochrany biodiverzity zoo iniciují a spoulpracují na terénních ochranářských projektech po celém světě, navracejí některé druhy zpět do volné přírody a prostřednictvím vzájemné nezištné spolupráce a evropského koordinovaného chovu (EEP – European Ex-situ Program) urdžují zdravé a životaschopné populace ohrožených zvířat v chovech v lidské péči. Pokud tento záchranný  program usilující o záchranu celého živočišného druhu vyžaduje u některých jedinců reprodukční aktivitu i za cenu, že bude nezbytné ve zcela ojedinělých případech nějaké odchované jedince utratit, je potřeba tak učinit.

3. Vše kolem nás prodělává vývoj, stejně tak i metody chovu ohrožených volně žijících zvířat v lidské péči a pohled na ně. V tuto chvíli se po dlouholetých zkušenostech a vědeckých výzkumech ukazuje tato cesta managementu chovu jako momentálně nejlepší řešení pro zachování zdravých populaci ohrožených druhů. 

Evžen Korec
ředitel Zoo Tábor

1. Usmrcovat zdravá zvířata by se neměla, vždy je možné jiné řešení. Určitě se dalo nalézt zařízení, které by se rysů ujalo a kde by zvířata měla vhodné podmínky pro další život. Zodpovědný chovatel množí zvířata jen tehdy, pokud pro ně má zajištěné vhodné umístění.

2. Není.

3. Zdravé zvíře by se usmrcovat nemělo.

4. Manažeři chovů by se měli snažit najít pro všechna mláďata umístění do vhodného prostředí tak, aby měla šanci na život. Nový domov mohou naleznout i v soukromých zahradách či chovech, které nejsou členy Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Rozhodující nemá být členství v asociaci, ale hlavně zajištění vhodných podmínek pro daný živočišný druh.

Romana Bujáčková
mluvčí Zoo Lešná Zlín

Eutanazie je v chovech zvířat v lidské péči jeden z nástrojů populačního managementu, který je v souladu s nařízeními a strategií chovu Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Pracovníci Zoo Ostrava jsou profesionálové a my plně věříme, že v této situaci velmi zodpovědně zhodnotili veškeré možné varianty, které připadaly v úvahu. Stejně tak věříme, že vyčerpali všechny jiné možnosti, jak situaci řešit, a to v úzké spolupráci s Evropskou asociací zoologických zahrad a s koordinátorem chovu rysů karpatských.  Jak je veřejně známo, čas od času se se stejným problémem potýkají i renomované evropské nebo světové zoo.  

Aleš Miklík
mluvčí Hnutí Duha