Peří těchto ptáků je jedovaté. Stačí jeden dotyk a budete slzet, jako když krájíte cibuli

10. 4. 202310. 4. 2023 Zvířecí zprávy divoká zvířata, jedovatý pták, Nová Guinea, pištec

Nesahat! Peří těchto exotických pěvců vás může rozplakat. Obsahuje totiž batrachotoxin – jed šípových žab. Ten vám podráždí sliznice a vyvolá silné slzení. Může vám také na chvíli znecitlivět prsty.

Je to jeden z nejprudších jedů světa: k usmrcení sedmdesátikilového muže stačí jen sto mikrogramů. To odpovídá dvěma nepatrným zrnkům soli. K lovu si ho proto vybrali jihoameričtí indiáni z kmene Chocó. Jed získávali z obranného sekretu žab pralesniček a potírali jím hroty svých šípů do foukaček. Účinek byl zaručený: toxin okamžitě zaútočil na nervové buňky a zabránil jim v přenášení impulzů. To způsobilo nejprve ochrnutí kořisti a po pár vteřinách i její smrt. Řeč je o obávaném batrachotoxinu.

Před pár lety ale vědci s překvapením zjistili, že se tento jed zdaleka neukrývá jen v sekretu barevných žab z jihoamerické Kolumbie. Nosí ho v sobě i ptáci. Jde o několik druhů pištců z Nové Guineje, tedy z tropického ostrova na sever od Austrálie. Velikostí se podobají našemu kosovi, mají ale silnější zobák i nohy. Většina z nich je také o dost barevnější.

Dlouho se mělo za to, že je těchto druhů ptáků jenom šest a všechny už jsou dobře popsané a zmapované. Jenomže chyba lávky. Dánští vědci nyní přišli s objevem, který řady jedovatých pěvců rozšiřuje: v horských oblastech Nové Guineje našli další dva. Jedním je pištec rezavošíjný a druhý je pištec žlutošíjný.

Doporučujeme: Je smrtelně jedovatý a klidně prokousne nehet. Podívejte se, co přišlo do australské zoo

Pištec žlutošíjný. Foto: Ian Shriner, University of Copenhagen

„Na jedovatost těchto dvou ptáků jsme přišli čirou náhodou. Původně jsme je měli za naprosto neškodné. Jenomže když jsme je začali vymotávat ze sítě, najednou se nám spustily z očí slzy. Čím víc jsme se těchto ptáků dotýkali, tím horší to bylo. Připadali jsme si, jako kdybychom krájeli hodně aromatickou cibuli,“ popisuje objev jeden z dánských vědců Kasun Bodawatta. Některým kolegům podle něj jed na chvíli dokonce znecitlivěl prsty.

U obou druhů se toxin nacházel hlavně v kůži a peří, byť v celkem malém množství. „Bylo to okolo jednoho nanogramu na miligram peří,“ přibližuje Kasun Bodawatta. Větší újmu proto nikdo z badatelů nezaznamenal.

Skvělý repelent proti parazitům

„Koho ale tento neurotoxin spolehlivě otráví, jsou všichni roztoči a další paraziti. Ptákům jed dobře poslouží i jako ochrana před predátory,“ doplňuje badatel. Pokud si totiž někdo troufne toxického pištce pozřít, zadělá si minimálně na pernou chvilku. „Během té zakusí podobnou bolest, jako kdyby spolknul hrst chilli papriček,“ říká vědec z kodaňské univerzity. Napříště si proto lov tohoto ptáčka rozmyslí.

Jak zní jedovatý pištec? Poslechněte si zpěv páru pištců pralesních:

Zdroj: James Lambert /CC BY-NC-ND 4.0

Vědci se ale zajímali i o to, kde se batrachotoxin v ptácích vůbec vzal – tedy jestli si ho v těle tvoří sami, nebo jestli ho přijímají s potravou. Nakonec dospěli k závěru, že jed vlastními silami neprodukují. „Kradou“ ho pestrobarevným broukům z čeledi bradavičníkovitých, které často požírají. „Tyto brouky jsme totiž našli v jejich žaludcích,“ uvádí další dánský vědec Knud Jønsson.

Tuto teorii podle něj podporuje i fakt, že si jed stejně opatřují i jihoamerické žabky pralesničky. „O těch se dokonce ví, že pokud jsou chovány v zajetí a krmeny úplně jiným hmyzem, žádným otráveným sekretem nedisponují,“ dodává Knud Jønsson. Jak se ale toxin dostává do zmíněných brouků, podle něj prozatím není jasné. „Pravděpodobně ho rovněž pozřou s potravou,“ domnívá se.

Doporučujeme: Překvapení: hadi zabíjejí i po své smrti

A proč silný jed ptáky nezabije? Podle vědců se ho jednoduše naučili neutralizovat. „U jedovatých šípových žab se to děje prostřednictvím speciálních mutací v genomu. Ty toxinu zabraňují, aby trvale otevřel sodíkové kanály v membráně svalových buněk, což způsobuje křeče a paralýzu,“ popisuje Kasun Bodawatta.

U pištců je to podle něj velmi podobné, mutace se jenom nacházejí na trochu jiných místech. „Vypadá to tedy, že si žáby a ptáci vyvinuli svou odolnost vůči batrachotoxinu nezávisle na sobě, což je fascinující,“ uzavírá vědec z kodaňské univerzity.

Dánští vědci zkoumali jedovaté ptáky v hustých porostech Nové Guineji celkem dva roky. Původně chtěli jen zjistit, kolik toxinů obsahuje peří již známých jedovatých pěvců. Nakonec si ale připsali tento objev, o kterém letos v únoru informovali v magazínu Molecular Ecology.