Pohádka?

Žil, byl za devaterými horami, řekami a moři pes, který rozuměl lidské řeči. Tedy doopravdy to nebyl tak úplně pes, ale prapředek psa domácího, který se odmítl přidružit k člověku na jeho životní pouti. Právě proto, že mu rozuměl…

Rozuměl? Ano, protože žije osamoceně skrytým životem v hlubokých lesích. Bystrý pozorovatel může za šera či v noci v lese spatřit ze tmy dvě svítící oči, které jej sledují. Jednou mu říkají psík mývalovitý nebo mývalovec kuní, jindy vlk anebo se objeví v novinách zpráva, že tam a tam byla spatřena neznámá šelma, jejíž totožnost se nepodařilo na základě protichůdných svědectví určit.

Asi se s člověkem opravdu nikdy nesetká tváří v tvář. Nejspíš proto, že ví, co člověk od zvířat očekává: buď se mu podřídí, a pak je jasné, co z toho pro podřízeného vyplyne, anebo se stane lovnou zvěří.

Ostatně, jde vůbec o zvíře? Není tento v podstatě nepoznatelný tvor jakýsi Duch lesa, Duch divočiny, který se přes všechny snahy člověka dokáže jeho pozornosti vyhýbat? Chyťte ducha, spatřete ducha! I spiritisté s tím mají problém!

Blízký tomuto tvoru, či jakémusi prapsu, který se nestal psem, může být australský pes dingo. Proč? Protože se „dostal na jeho stranu“ díky zkušenostem, kterých nebyl soužitím s člověkem. Je to snad jediný známý tvor, který společnost člověka opustil, aby se stal „divokým“. I s tím rizikem, že bude většinou označen za lovnou zvěř, nebo za škodnou. „Rozhodnutí“ dinga nemusel být samozřejmě uvědomělé. Těžko lze očekávat, že opustil člověka na základě rozumové úvahy – co získá, když něco opustí? Svobodu, když se vzdá víceméně bezstarostného bydla? A z té plyne například možnost stát se vůdcem smečky, ale to také něco stojí… V lidské společnosti pes není nikdy rovnocenným partnerem, i když někdy k tomu má blízko a ve výjimečných případech opravdu může být šéfem on.

Lidská touha vlastnit a ovládat bývá často maskována touhou po přátelství. Ve skutečnosti jde ale často o to, mít po ruce někoho, kdo bude horké brambory z ohně vytahovat za mě. Však si vzpomeňme, co se píše o přátelství… Vždy se hovoří o tom, co jsou přátelé ochotni udělat pro své přátele. A to už v Bibli je řečeno, že za přítele, či přátele má být člověk ochoten položit život.

A před devaterými horami, řekami a moři žije člověk, který se stále snaží porozumět tomu „divokému“ zvířeti ve svém srdci.

Josef Duben
povídka z knihy Zvíře polidšťuje
Některé z knih spisovatele jsou ke stažení na webu Hoax