Potrhlost
Nuže, potrhlost…„Ach, co je zase tohle za pojem, není to už dnes trochu zastaralý výraz pro, dejme tomu, bláznovství, ale vlastně asi ani to ne, tak pro občasné vybočení z normálu, připustíme-li, že nějaký normální člověk vůbec existuje?“ – Takhle by se někdo mohl ošít při vyslovení pojmu „potrhlost“.
A na to já odpovím, ano, je to tak, jenže, jaký termín pro ono zmiňované občasné a dočasné vybočení z normálu použít? Může to být hravost, zejména při pozorování, jak si hrají a pokoušejí se i okolí koťata, mladé vrány nebo kavky. Potrhlostí se může mínit také jakási pomatenost či ztřeštěnost, také bláznovství či ukvapenost nebo zbrklost. A tak dále. Nicméně, domnívám se, že potrhlost je trochu tím, trochu oním, nicméně vyjadřuje jistou nevyzpytatelnost v chování a tudíž i jistou nebezpečnost, a to i společenskou.
Na rozdíl od člověka vlastně zvířata potrhlá nejsou, maximálně jsou hravá, to ano, ale jinak reagují na všechny podněty adekvátně s tou výjimkou, když se setkají s nepředvídatelným jevem, na který ještě neví, jak zareagovat. Třeba když se zastaví uprostřed silnice ve světle reflektorů, a „nepočítají“ s rychlostí blížícího se nebezpečí. Pravda, psi a kočky žijící v domech vedle silnic se to ale většinou naučí.
A právě pro absenci potrhlosti si, domnívám se, lidé pořizují domácí zvířecí společníky, kočky, psy, ptáčky, hady, želvy apod. Samozřejmě i z jiných důvodů, ale tento lze považovat za dost zásadní. Nebo?
Potrhlý, tudíž ve svých reakcích a jednání nevyzpytatelný člověk, je vnímán jako nebezpečný. V důsledku i sám sobě, ale především pro společnost, zejména pro ty, kdo vládnou. Své by o tom mohli vyprávět starozákonní proroci, jak byli pro své výroky a činy pronásledováni. Nebo někteří staří řečtí filosofové. Ale u proroků novodobých, i těch novodobých filosofů, u mnohých, není jasné, kterému Pánu slouží.
A pak je ještě možný jeden pohled na potrhlého, při bližším zkoumání se může zjistit, že jde o potrhlost zdánlivou.
Připustím-li rovnítko mezi potrhlostí a bláznovstvím, vybaví se mi Erasmus Rotterdamský a jeho s oblibou citovaná kniha Chvála bláznivosti. Podle Erasmem citované žertovné chvalořeči bohyně Bláznivosti stojí za veškerým pocitem lidského štěstí právě jisté bláznovství a lidská pošetilost. Co s tím? Ano, v lidském konání je mnoho pošetilostí, potrhlosti čili bláznovství, ovšem vše se dá přežít jen s velkým smyslem pro humor, žert, vtip.
Lze asi jen doporučit vybočit trochu normálu a s kočkou na klíně třeba konstatovat, že ať tak nebo tak, může jeden potrhlý změnit běh dějin. Pravda, v dobrém i ve zlém. Takže se přece jen vyplatí být vůči takovým jedincům trochu obezřetný.
Josef Duben
