Roháče za večera…

Kdo viděl letícího roháče, tedy brouka roháče, a umí trochu francouzsky, zajáše: „Ano, létající jelen!“ Francouzsky to je totiž cerf volant. Podobně italsky cervo volante… Trochu poetičtější než německá složenina Hirschkäfer – jelenobrouk. Anglicky to je také jelen brouk, Stag beetle. Hebrejsky se roháč nejmenuje podle předpokladu rohatý brouk, keren chipušit, ale kranaf, přičemž kořen slova „k.r.n“ je pro roh i roháče shodný. Takže název je vytvořen zřejmě podobně jako česky, odvozováním.

Tak jsem se zase pobavil rozličným zajímavým názvoslovím. Něco jsem věděl, něco zase našel ve slovníku, nebudu se vytahovat. Každopádně různá pojmenování, zejména zvířat, jsou vděčnou zábavou školních dětí i dospělých. Kdo se někdy nezasmál ptakopyskovi, moudivláčkovi, rypoušovi či krtonožce, jako kdyby nežil.

No a toho roháče jsem viděl letět v podvečer, a proti tmavnoucímu nebi to byl impozantní pohled. Letí totiž vzpřímeně, jak vlastně létají všichni brouci, ale u těch velkých to je obzvlášť nápadné a atraktivní, zejména u těch s takovými vztyčenými „parohy“ tedy kusadly. To je něco! Říkám si, jakpak roháče asi nazývali naši dávní předkové, kteří toho ještě moc nenamluvili, anebo i řečnější, Keltové, Čechové, Germáni, či potulní Aramejci? Představuji si to takto: Ve vlahém podvečeru se tři procházejí mezi pasoucím se bravem, když tu něco na nebi zabzučí. První tázavě pozvedne obočí. Druhý hlubokým hlasem ucedí: „Bzzzz.“ Rozuměj chroust. Ten třetí zakroutí nesouhlasně hlavou (ano, není předkem Bulharovým) a pozvedne zraky k nebi. Hned pozná, o jakého brouka jde. Se smíchem si přiloží dlaně k hlavě, palce opře o spánky a zapohybuje prsty. Ahá, zamručí ti dva a řeknou unisono: „Jo, jasně, roháč…“ Anebo jen chápavě pokývnou hlavou, také se zasmějí, a pokračují v procházce.

Ba, zachovali jsme se podobně, tedy až na tu gestikulaci. Druhý den jsem pak našel v louži topící se roháčí samičku, vzal jsem ji na prst, ovšem jen na chvilku, jen co jsem ji nesl do bezpečí. Její kusadla jsou sice mnohem, mnohem menší než má samec, ale nebezpečnější, však se mě už už chystala kousnout.

Josef Duben