Stanoví diagnózu a pustí se do léčby. Podívejte se, jak si mravenci zachraňují životy

Stanoví diagnózu a pustí se do léčby. Tu přizpůsobí potřebám pacienta. Floridští mravenci dokážou zachraňovat životy svým soukmenovcům, zjistili vědci. Jde podle nich o první důkaz toho, že cílenou léčbu neprovádí jen člověk.

„Polámal se mraveneček, ví to celá obora. O půlnoci zavolali mravenčího doktora,“ píše ve svých slavných verších Josef Kožíšek. Vědci nyní přišli na to, jak pravdivý příběh to je.

Floridští mravenci se totiž do kurýrování skutečně pouštějí. Navíc velmi úspěšně. Nejenom že dokážou rozpoznat infikovanou ránu a účinně ji ošetřit, léčbu navíc uzpůsobují potřebám konkrétního pacienta. Postupují podle typu jeho zranění a místu, na kterém se nachází. Názorně to ukazují záběry, které vědci během svého výzkumu pořídili.

Jasně z nich vyplývá, jak pečlivě se mravenci o své raněné starají. Jakmile se některý z nich pochroumá, vezme si ho do parády celý tým zdravotníků. Ten pak nasadí jednu ze dvou možných terapií: buďto ránu jen dezinfikuje slinami, nebo mu nohu amputuje.

„Obecně platí, že pokud se rána nachází v oblasti holeně, volí mravenci spíš první možnost. Tedy dezinfekci,“ popisuje behaviorální ekolog Erik Frank. Naopak pokud je zranění na stehnu, mravenci se pouštějí do operace. Nohu svému kolegovi ukousnou.

„Léčba je v obou případech velmi účinná – úmrtnost se díky ní sníží o pětasedmdesát až devadesát procent,“ uvádí Frank. Pacienti se také rychle vracejí do práce. „Všichni znovu bez problémů běhají a plní své povinnosti,“ říká vědec. Naopak bez ošetření mravenci umírají. Fatální konec postihne až čtyřicet procent jedinců s neléčenými stehny a patnáct procent mravenců se zraněnými holeněmi.

Doporučujeme: Šimpanzi si vzájemně ošetřují rány, používají k tomu léčivý hmyz 

Badatelé rovněž zkoumali, proč se postupy mravenčích doktorů v různých případech liší. A i tady přišli se zajímavým zjištěním: mravenci volí takové metody, které zabraňují infekcím. „Pokud tedy ošetřují holeně, tak ránu většinou jen olizují. Z holeně se totiž patogeny dál nešíří. Naopak pokud bylo zasažené stehno, přistupují často k amputaci. Ze stehna se může nákaza rozmoci do celého těla,“ uvádí Frank.

Důvodem je podle něj to, že mravenci nemají srdce. Hemolymfu, tedy jakousi mravenčí krev, jim místo toho nahání do orgánů několik menších pump a svalů. A řada těchto svalů sídlí právě v oblasti stehna. Jakákoliv nákaza v této části nohy proto může skončit fatálně. A to nejenom pro daného pacienta, ale i pro celé jeho mraveniště.

„Všechna tato zjištění jsou fascinující. Znovu se díky nim ukazuje, jak jsou mravenci inteligentní. Opravdu rozpoznají zranění a posoudí jeho povahu. Na základě toho pak zvolí léčebnou metodu,“ říká badatel a dodává: „Jde o první důkaz toho, že cílenou léčbu a amputaci neprovádí jen člověk. Zvýšit šanci na přežití dokážou i mravenci.“

Vědci své poznatky publikovali tento týden v magazínu Current Biology.

Poznáte hmyzí obyvatele našich lesů a luk?

Zdroje: magazín Current Biology, magazín Ars Technica.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Bob Peterson / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
Video: Danny Buffat / Current Biology