Tajemství života

Všude kolem někdo běhá, plazí se, či poletuje, takže není divu, že je život považován za něco zcela  samozřejmého. Smrt sice také, ale přece jen poněkud méně, nebývá totiž tolik vidět, a navíc vždy překvapí. No a od dětí, a nejen od nich, občas zazní otázka „Kam teda odešel?“. Ale děti se  nejčastěji ptají na věci týkající se života, na to, jak se narodily, jak se dostaly mamince do bříška. A jak se to všechno mohlo stát?

V dnešní době zvídavé, kdy se na všechno musí nějak odpovědět, se už asi nedá obstát s konstatováním: „To je takové tajemství, Pepíčku, ještě jsi na to malý, to ti poví jednou ve škole.“ Kdepak, dnešní malé dítě, dejme tomu školkák, už může přece dostat obstojnou odpověď…

Na oslavě Dne Země v církevní mateřské školce Srdíčko byly pro děti připraveny různé soutěže,  například poznávání rostlin a živočichů či malování kamínků, za které byly odměňovány medailemi a dobrůtkami. A když se ta vydařená akce chýlila ke konci, ujala se slova paní ředitelka: „Děti mám pro vás dobrou zprávu, vlastně dvě, nikdo se neztratil, ale hlavně tuto, narodil se nám ptáček. Můžu vám ho ukázat na mobilu, jak se líhne, ale tam to nebude moc vidět, zato zítra ráno ho uvidíte ve třídách na velkých obrazovkách.“

A děti se tak mohly přesvědčit, že jejich pomoc při instalaci budky na vzrostlé borovici nebyla marná. Do budky byla instalována kamera a ta zaznamenala, jak se vylíhla první malá sýkorka koňadra. Tak se, děti, rodí život! V tichu, v šeru, klidu, ano, pravda i trochu tajemně. A tak to je podobné i s lidmi, a týká se to i počátku ptačích i lidských intimit.

A jaký to všechno mělo dopad? Ten, že si děti, no, možná ne všechny, začaly víc všímat okolí a hledat, kde všude z jara ptáci hnízdí. Našly v keřích lemujících školkovou zahradu hnízda dalších sýkor, ale i kosů, a z oken okolních vyšších domů pozorovaly, jak sedí na hnízdech holubi hřivnáči. 

Pozorovat ptačí život je zajímavá činnost, uspokojuje zvídavost i touhu po něčem krásném, jak z hlediska vizuálního tak muzikálního. Odtud pak je to kousek k vnímání bohatosti života, krásy a štěstí, jak to zrovna v Den Země zmínil Zdeněk Vermouzek, šéf České společnosti ornitologické v rozhovoru s Lucií Výbornou. Řekl, jak je šťastný, když zaslechnutý ptačí zpěv dovede přiřadit ke konkrétnímu ptačímu druhu… Štěstí.

Ano, dost možná, že právě poznání může být jedním z nezanedbatelných aspektů štěstí.

Josef Duben