Unie poslala miliardy eur na návrat vlků do přírody. Teď z nich dělá trofeje, píše biolog Evžen Korec

Na ochranu vlků už Evropská unie poslala miliardy eur. Chtěla totiž zachovat biodiverzitu, chránit rostliny a zvířata. Peníze ale nakonec paradoxně poslouží úplně jinému cíli: tomu, aby si mohlo pár myslivců ulovit navrácené trofejní kousky do své sbírky, píše biolog a ředitel táborské zoo Evžen Korec.

Tento příběh má všechno, co má správný filmový trhák mít. Zázračné zmrtvýchvstání, nenávist až za hrob, touha po pomstě, intriky a manipulace. Nechybí ani krev a trocha toho nadpřirozena. Jediné, čeho se zatím nedostává, je typický hollywoodský happyend. Zdá se, že nakonec dojde spíše na antické drama s tragickým koncem. Smluvní státy Bernské úmluvy o ochraně evropské přírody se dohodly na snížení ochrany vlků, které umožní jejich snadnější odstřel. Navíc to otevírá pomyslnou Pandořinu skříňku, protože dává návod na podobný postup i v případě jiných ohrožených druhů zvířat.

Vlci obecní jsou nyní uvedeni v příloze II Bernské úmluvy jako přísně chráněné druhy. Aktuální dohoda spočívá v tom, že se přesunou do přílohy III – a tím se stanou jen chráněnými. Myslivci a lovci se už nemohou dočkat zajímavých trofejí. Změna totiž povede k jedinému – masivnímu zabíjení vlků. Je smutné, že tento návrat do středověku podpořilo i Česko.

Je to o to víc paradoxní, že EU od devadesátých let minulého století vynakládá na ochranu evropské přírody a zvířata v ní žijící miliardy eur. Cílem je zachování biodiverzity a ochrana ohrožených druhů zvířat i rostlin. Program je natolik úspěšný, že se v posledních letech začaly do přírody vracet i druhy, které člověk v dané lokalitě zcela vyhubil. Což je ale asi nakonec špatně. Aktuální rozhodnutí totiž všechny vynaložené prostředky splachuje do záchodu, protože umožňuje další zvířecí masakr. S trochou nadsázky se dá říct, že EU utratila obrovské peníze za navrácení trofejních zvířat a zpestření lovu pro pár myslivců a lovců.

Některé evropské státy volají po snížení ochrany vlků dlouhodobě, vždy ale narážely na neoblomnou EU, která tyhle snahy blokovala. I s poukazováním na kontinuitu programu ochrany evropské přírody. V září 2022 nastal zlom, za který by se nestyděl ani oscarový scénárista. Evropským mediálním prostorem se rychlostí blesku rozšířila zpráva, že na statku tehdejší i současné šéfky EU Ursuly von der Leyen vlk usmrtil jejího oblíbeného poníka. Zatímco ochránci přírody tušili problémy, myslivci už leštili kulovnice.

Změna se projevila okamžitě. Otevřela se stavidla krvavé osobní pomstě, kterou odnesou nevinní živí tvorové. V případě usmrceného poníka to platí doslova. Německé úřady s odvoláním na údajnou problémovost onoho vlka vydaly výjimku umožňující jeho zabití prakticky okamžitě. To spustilo stavidla touhy po pomstě. Lovci lačnící po krvi vyrazili do terénu a nebohé zvíře uštvali a sebemenšího slitování zastřelili. Co na tom, že se nakonec ukázalo, že trefili úplně jiného vlka, jak později upozornil britský Guardian. Vlk, který zabil poníka šéfky EU, stále běhá někde po lesích. Touha po pomstě se tak přesunula na vyšší úroveň.

Takřka na den přesně po dvou letech od zabití poníka snížila EU stupeň ochrany vlků. A to přesto, že proti tomu dlouho před tím usilovně bránila. Co na tom, že toto rozhodnutí nebylo podložené žádnou relevantní vědeckou studií. Je tomu dokonce přesně naopak. Útoky vlků na hospodářská zvířata jsou i podle EU velmi ojedinělé a účinným zabezpečením se jim dá zabránit.

I Unie připouští, že jde o marginální problém. Vlci podle dat jednotlivých členských zemí zabijí jen 0,07 procenta všech chovaných hospodářských zvířat. V drtivé většině jde o nehlídaná zvířata s nedostatečným zabezpečením.

Nesmyslnost střílení vlků připouští i Evropská komise, a to ve zprávě, která byla podkladem pro snížení ochrany vlků letos v září. Jasně se v ní píše, že „necílené střílení vlků nemá žádný viditelný snižující efekt na počet vlčích útoků“. Aby to mělo nějaký efekt, musela by se vystřílet celá vlčí populace v širokém okolí. To v konečném důsledku povede ke kompletnímu vyhubení vlka z volné přírody. Přesně to úterní rozhodnutí členských států Bernské úmluvy umožní. Osobní pomsta jest dokonána.

Už v září se proti neuvěřitelné otočce EU ostře postavilo na tři sta organizací zabývajících se ochranou přírody – včetně World Wildlife Fund či Rewilding Europe. Ty v otevřeném dopisu kritizovaly, že Unie podlehla lobbingu zástupců zemědělského průmyslu a loveckých zájmů. Rozhodnutí tak bylo učiněno pod vlivem emocí, nikoliv relevantních vědeckých dat a poznatků. Mnozí vědci zabývající se chováním šelem naopak upozorňují, že zabíjení vlků nebude účinné a může dokonce situaci ještě víc zhoršit.

S námitkami souhlasí i táborská zoologická zahrada, která se k otevřenému dopisu a výzvě zachovat nejvyšší stupeň ochrany vlků rovněž přidala. Střílet zdravé vlky je čiré barbarství. Vlk byl odjakživa nedílnou součástí české přírody. Aktuálně je navíc kriticky ohroženým a chráněným druhem, takže jeho zabití je aktuálně trestným činem. Poté, co ho člověk vyhubil, se teprve v posledních letech toto prospěšné zvíře do přírody pomalu vrací. A buďme za to rádi. Jako výborní lovci vlci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat jejich přemnožení. Výrazně také zlepšují zdravotní stav zvěře, protože selektivně loví hlavně staré a nemocné kusy, čímž zlepšují i její věkovou strukturu. Člověk proti němu rozhodně neměl bojovat.

Strach z vlků, který rozdmýchávají média a někteří myslivci, je naprosto zbytečný. Tento strach je uměle udržovaný nejrůznějšími bajkami a pohádkami v čele s tou O Červené Karkulce. Smyslem příběhu pro děti bylo ukázat jim les a obecně jakékoliv vzdálenější neznámé místo jako něco nebezpečného, kam je neradno vydávat se o samotě. Nezáviděníhodná role největšího padoucha v tomto poučném vyprávění padla na vlky. Tmavá chlupatá zvířata, volně běhající po lese a vzdáleně připomínající čerty, si dokázal živě představit každý. Mnozí ho zahlédli i na vlastní oči. Vlci se tak hříčkou osudu stali hlavním strašákem a jako takoví vyvolávají v lidech strach až do dnešních dnů. Bohužel naprosto neoprávněně.

Na rozdíl od toho smyšleného příběhu totiž člověku riziko od vlka prakticky nehrozí. Jde o nesmírně plachou šelmu, která se člověku zdaleka vyhne. Jedinou výjimkou by byl jedinec nakažený vzteklinou, což je v Česku takřka vyloučené. Na našem území se žádný případ vztekliny neobjevil už od roku 2002. V celé Evropě není za posledních 50 let prokázán žádný případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Na základě těchto faktů lze říct, že zdravý vlk je pro člověka neškodný.

Zabíjet jakékoliv volně žijící zvíře je možné pouze v sebeobraně v případě bezprostředního ohrožení života. Zcela jistě takovým ohrožením není to, že se zvědavé zvíře člověku přiblíží na několik desítek metrů, načež samo v poklidu zmizí. I v případě, že se objeví opravdu agresivní a pro člověka nebezpečný vlčí jedinec (takový se ale v Evropě prokazatelně neobjevil už 50 let), lze to řešit jinak a humánněji. Ideální je jeho odchyt a převoz do některé z vlčích rezervací. Odstřel je v takovém případě neospravedlnitelný a považoval bych ho za zbytečné vraždění. Věřím, že krása přírody je v její rozmanitosti. Nedovolme, aby touha po pomstě, krvi a další trofeji zapříčinili opětovné vyhubení krásných vlků. Do evropské krajiny jednoznačně patří.

Evžen Korec
biolog a ředitel ZOO Tábor
Úvodní foto: Pixabay

RNDr. Evžen Korec, CSc.
je vystudovaný molekulární biolog a genetik. Je to spoluautor jedenácti patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky a více než dvaceti vědeckých publikací ve špičkových světových časopisech.

V roce 2015 se stal majitelem Zoologické zahrady Tábor, které hrozil zánik a rozprodej nebo utracení zvířat. Protože má ale zvířata velmi rád a jejich osud mu není lhostejný, rozhodl se zoo zachránit. Už v červnu roku 2015 se podařilo ZOO Tábor znovu otevřít pro veřejnost. Generálním sponzorem této zahrady se stala společnost EKOSPOL, kde je Evžen Korec generálním ředitelem a předsedou představenstva.