Velryba se zamotala do sítí a přišla o ocas. Žádejte změny v rybolovu, apelují vědci na spotřebitele

Keporkak přišel o ocasní ploutev. Pravděpodobně mu ji amputovaly rybářské sítě.

„Když jsem ho viděla poprvé, sevřelo se mi srdce,“ popisuje zraněného keporkaka v Sališském moři fotografka a ekoložka Jessica Farrerová. Velryba byla vyhublá a plavala velmi pomalu. Měla totiž utržený ocas. „Pravděpodobně jí ho amputovaly ostré rybářské sítě, do kterých se předtím zamotala,“ pokračuje žena.

Podobných výjevů vidí odborníci stále víc. Na vině jsou dvě věci: zapomenutých rybářských sítí v oceánech přibývá, navíc se otepluje klima. „Kvůli vlnám veder a stále menšímu množství potravy se velryby v posledních letech dostávají do častějšího konfliktu s rybáři,“ popisuje Justin Viezbicke z Národního úřadu pro oceán a atmosféru se sídlem v Long Beach.

Jizvy po rybářských sítích už podle něj má skoro polovina všech keporkaků, které vědci vídají na západním pobřeží Spojených států.

Pozvolná smrt hladem

Pro většinu velryb navíc sítě znamenají jistou smrt. „Buď je dostihne infekce, která se z rány rozšíří i do dalších částí těla, nebo zahynou hladem a vyčerpáním. Chybějící ploutev jim totiž nedovolí pořádně se potápět a krmit,“ říká Justin Viezbicke. Zraněný keporkak pak umírá zhruba po šesti měsících.

Biologové proto apelují na spotřebitele mořských produktů, aby žádali změny. „Měli by se ptát, kde a jak rybářské lodě loví, nebo kudy se plaví. Rybolov by měl být udržitelný,“ uvádí například emeritní profesor Oceánografického institutu ve Woods Hole Michael Moore a dodává: „Lidé by se měli zkrátka konečně začít starat i o něco jiného, než je jen jejich lidský svět. Bez živé přírody se totiž neobejdeme.“

Čtěte také: Srdcervoucí záběry: velryba se snaží plavat se zlomenou páteří. Zřejmě ji srazila loď

Jak dobře znáte ohrožená zvířata? Zkuste si náš kvíz:

Zdroje: Marine Education & Research Society, Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), list The Seattle Times a The Global News.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Whit Welles / / Wikimedia Commons / CC BY-SA 1.2