Vzduch je tekutina

I do poslední řady stupňovité fyzikální učebny se ke mně doneslo konstatování paní profesorky Brzákové, že …“vzduch je tekutina“. Trochu jsem se nad tím pozastavil, zejména když tvrdila, že je možné se o tom snadno přesvědčit, když člověk běží, nebo jede třeba na kole, jak obličejem, ale i celým tělem doslova proráží vzduch. Prostě vzduch má určitou hustotu a tudíž i hmotnost. A já si v ten moment vzpomněl, jak mi babička říkávala, když jsem přiběhl domů, že jsem uhřátý. Být to dnes, hned bych jí řekl, že to bylo určitě tím, jak jsem prorážel ten tekutý vzduch.

A co ptáci? Ti se také tak „uhřejí“? Pozoroval jsem hrdličky oknem učebny, jak přeletují z protější břízy na zábradlí domu naproti. Za chvíli jsem na bříze zahlédl strakapouda, ale brzy si to houpavým letem zamířil dál, někam do parku. Vzduch je tekutina, hm… A já se už vždycky těšil, že po hodině, fyzika je poslední dopolední, zaskočíme na točenou tekutinu do Loubí, hned naproti škole.

Vzpomínám na ty školní chvíle, když pozoruji vzduch tekoucí z hřebene Brd. Vidím ho, protože je v něm rozpuštěná vodní pára, tedy mlha. Přetéká do nižší polohy. A jelikož jako správná tekutina nedokáže udržet stálý tvar, teče tam, kde je místo. Aha, tekutina. A pak si uvědomuji, že ptáci v něm se pohybující jsou podobni rybám ve vodě stojaté i ve vodě běhuté. Ani ryby se neuhřejí. Možná je to tím, že ptáci mají docela dokonalý aerodynamický tvar, který navíc dokážou díky opeření měnit, ryby zase mají tvar hydrodynamický…

Pohybovat se v tekutině, to je souzeno člověku, ptákům i pozemským živočichům, samozřejmě i rybám. V takové řidší tekutině, jako je vzduch nebo voda, to ještě jde, ale když je člověk v pěkné kaši, už je to horší. Kéž by se v ní mohl pohybovat stejně obratně jako ryba ve vodě, nebo pták ve vzduchu! Ale jemu to tak nejde, protože ona „kaše“ pro něj není přirozeným prostředím. A přitom  kolik lidí je v nějaké té kaši. Jak řešit takové trable? Snad jedině si je nepřipouštět, a podobně jako fyzikové hovoří o ideálním plynu či ideální tekutině, hovořit o ideální kaši. A zde je, tedy podle mě, definice ideální kaše: Ideální kaší rozumíme takovou kaši, ze které se dá vylézt bez zásadního ulepení, to však je možno pouze za podmínky, ano, za ideální podmínky, že je člověk schopen nebrat si zmíněné problémy ani charakter kaše příliš osobně. Možná to znamená umět žít jako pták.

Josef Duben