Žít volně, jak ten pták

Jako který pták? No, prostě jako pták. Volně, bez závazků, svobodně. Takto mi před lety odpověděl jeden docela úspěšný člověk na otázku, jak by chtěl žít. A ještě  dodal, že se mu to docela daří. Sice se mi to s ohledem na zoologické znalosti zrovna moc nezdálo, ale nebránilo mi to v jistém obdivu. Mít možnost se svobodně rozhodovat a být nezávislý, na tom přece není nic špatného. Ale že by si ptáček žil „bez závazků“?

Při pohledu na jakéhokoli ptáka, českého, evropského či odkudkoli ze světa pocházejícího, je jasné, že si žádný nepoletuje jen tak bezcílně, podle vlastního svobodného rozhodnutí, tu doleva, tu doprava, tu do jižních zemí, když je mu zima, a pak zase na sever, když se dostatečně prohřál. Právě proto, že to poletování má jistý poměrně striktní řád, by mohl být onen pták jako takový, tedy „án zich“, spíše příkladem pro respektování smyslu ptačí i lidské existence, příkladem pro respektování jistého řádu věcí.

Možná onen dojem ptačí bezstarostnosti navozuje text písničky ze staré filmové pohádky Obušku z pytle ven: „Já s písničkou jdu jako ptáček, ramtararamtaramtararam…“ Ta pohádka byla natočena v roce 1955 a zmíněná písnička mohla být tehdy vnímána jako postesknutí, že jen ten ptáček si může prozpěvovat jak chce, ale člověk se v těch padesátých letech bojí i pípnout. Každopádně mají ptáci k bezstarostnosti dále než lidé, kterým se to, pravda, může občas povést, ale nikdy ne na moc dlouho.

Zjara u nás ptákům velí pud tokat, zpívat, stavět hnízda, bojovat o samičku či ji na hnízdečko lákat. Potom krmit mláďata a přitom se stále obezřetně rozhlížet na všechny strany, zda nehrozí nebezpečí   ze vzduchu či ze země. A jakmile se mladé podaří odchovat, a je ještě příhodné počasí, tak ptáci zkusí zahnízdit znovu. Až s podzimem mají ptáci trochu klidu, ovšem pokud nejsou tažní a nevypravují  se do teplých krajin.

Tak, kde je ona bezstarostnost či volnost? Hledat je ve zvířecí říši může pouze romanticky uvažující člověk biologie neznalý. Ale možná je docela fajn mít nějaké iluze, i s tím rizikem, že se o ně zpravidla přijde. No tak dobrá, iluze raději ne, tak aspoň představy. Takové nenaplněné představy, ty možná tolik nebolí, jako ztráta iluzí.

Josef Duben