Lidé běžně topí koťata, i když je to trestné. Ať obce kočky raději kastrují, říká Luboš Kristek

ROZHOVOR. Organizace KasPro spustila nový web, přes který mohou lidé vyzvat svoje města a obce, aby začaly kastrovat kočky. Nahlásit na něm mohou také toulavá zvířata. „My se pak s danou obcí spojíme a dál s tím pracujeme,“ říká jeden ze zakladatelů spolku Luboš Kristek. 

Stačí málo: nechat jednu potulnou kočku z ulice, aby na svět přivedla dvakrát do roka koťata. Výsledek: po pěti letech se populace šelem rozroste na 11 801 kusů. Ukazuje to pyramida, kterou sestavili veterináři (viz obrázek na konci článku). Kočka totiž může porodit s každým vrhem až šest potomků. Během svého plodného života si proto pořídí i několik stovek příbuzných.

Řešení je přitom podle něj jednoduché: kastrace. Organizace KasPro se proto snaží vyzvat česká města a obce, aby začaly s ochránci koček spolupracovat. Právě obce mají totiž podle zákona za toulavá zvířata odpovědnost. „Jenomže na to nedbají. Některé ani nezveřejňují hlášení o toulavých zvířatech, která jim přijdou od lidí. Ukázalo by se totiž, že s tím nic nedělají,“ říká Kristek.

Organizace KasPro proto vytvořila speciální web Obcekastruji.cz, kam mohou lidé nálezy toulavých koček hlásit. „My se pak s danou obcí spojíme a dál s tím pracujeme,“ říká Kristek. Obce totiž podle něj většinou nedělají nic, po čem není poptávka od samotných občanů.

Kolik kočičích bezdomovců je v Česku?
Tuto informaci nikdo nemá. Čísla, se kterými se operuje, jsou jenom odhady nebo matematické modely.

Kolik je tedy kočičích bezdomovců podle nějakého takového matematického modelu?
Jeden z těchto modelů používá Eurostat, který uvádí číslo 28,5 tisíce. Pokud vím, vychází ze zjištění, že na ulici každoročně skončí průměrně 1,5 procenta všech mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech. V případě Česka, kde statistici napočítali v domácnostech 1,9 milionu koček, by to tedy mělo být oněch třicet tisíc. Podle mě ale bude realita daleko horší.

Proč myslíte?
Vezměte si jenom roční statistiky odstřelů koček myslivci: jenom v roce 2017 takto zahynulo přes 11 tisíc koček. Což bude opět jenom část skutečného stavu, protože myslivec musí k odstřelu takového zvířete splňovat určité parametry – musí být mysliveckou stráží, musí zvíře nachytat nejméně dvě stě metrů od poslední obydlené nemovitosti a kočka musí prokazatelně lovit. Spousta koček se proto do této děsivé statistiky nedostane – nimrod se totiž tímto „úlovkem“ pochlubit nemůže.

Co města a obce? Ty do počtu toulavých zvířat nevnesou víc světla? Lidé přece musejí nahlásit místnímu úřadu každé nalezené zvíře. Předpokládám tedy, že obce nějakou představu o počtech toulavek mají…
Představu by mít měly, ale ve skutečnosti ji nemají. Důvodů je dokonce několik. První je ten, že lidé sice mají zákonnou povinnost každé nalezené zvíře nahlásit, úřad už ale nemá žádnou povinnost nález zveřejnit. Lidé proto tento krok často obcházejí. Druhý důvod je ten, že úřady často toulavá zvířata neřeší. Zákon jim sice ukládá povinnost postarat se o toulavá zvířata, ve skutečnosti to ale dělá jen zlomek z nich. Takže i kdyby jim lidé nálezy koček hlásili, obce žádnou evidenci nevedou.

Problematické je taky prokazování majitele. Kočky v Česku nemusejí mít čip, ani nemusejí být nikde registrované. Takže bezpečně nerozlišíte, která kočka je toulavá a kterou majitel jen tak nechává volně běhat po okolí. Abych to shrnul: z hlášení toulavých koček na obcích nic nezjistíte, protože nefunguje.

To proto jste založili váš web?
Ano. Na popsanou situaci jsme zareagovali tím, že jsme zřídili web Obcekastruji.cz. Lidé nám tam mohou nálezy toulavých koček hlásit. My s tím pak dál pracujeme.

Jak s tím pracujete?
Spojíme se danou obcí, pobavíme se s úředníky i lidmi nad místní situací. Představíme jim naši činnost a ukážeme, jak je možné v dané lokalitě problém řešit. Úředník si udělá představu o tom, co všechno je možné dělat, a začne s námi třeba i spolupracovat.

Váš web sice funguje teprve krátce, přesto… Dalo by se z něj už nyní vyčíst, kde je situace s toulavými kočkami nejhorší? Které regiony problém řešit nezvládají? Případně dalo by se to odvodit z vašich předchozích zkušeností z terénu?
Problematické je dlouhodobě Karlovarsko. Ne zrovna šťastný přístup mají v Hradci Králové, Náchodě nebo ve Valašském Meziříčí. Na Mikulovsku mám dokonce podezření, že si úředníci mezi sebou sdílejí informace, jak se řešení této problematiky vyhnout.

Naopak Brno – venkov nebo Jesenicko mají v rámci okresu nejlepší výsledky v jednání s úřady. Obecně by se dalo taky říct, že tam, kde působí schopné spolky, je situace pod větší kontrolou.

Jasně. Přibývá postupně obcí, které chtějí kočky na ulici řešit?
Přibývá. Většinou se to ale neděje samovolně. Obce většinou nedělají nic, po čem není poptávka občanů, případně co nepřináší obecní užitek nebo co neznamená budoucí problém k řešení.

Připomenul byste, proč by se měly obce o toulavé kočky zajímat a starat? Proč by to po nich měli lidé vyžadovat?
První a hlavní argument je: obce to dělat musejí. Je to jejich zákonná povinnost. Obce jsou tu od toho, aby sloužily veřejnosti a pečovaly o veřejné blaho. Úředníci jsou za to přímo placeni a na jejich platy se skládáme my občané.

Pokud si tedy lidé stěžují na to, že je někde ve městě nějaká bezprizorní kolonie nemocných a trpících koček, měli by to úředníci řešit. Měli by to navíc řešit zákonným a humánním způsobem – tedy nikoliv usmrcením nevinných zvířat, která se neprovinila ničím jiným, než že je někdo nezodpovědný vyhodil na ulici.

To se někde děje?
Topení koťat a jiné usmrcování koček je stále velmi častý jev napříč celou republikou. Usmrtit zdravé zvíře znamená spáchat trestný čin. Další obce zase dělají to, že zvíře převezou na jiný katastr. Nechtějí vydávat peníze za zvířata v útulku.

Jak by měla pomoc toulavým zvířatům ideálně vypadat?
Úřad by měl navrhnout takové řešení, které bude výhodné pro všechny – pro lidi, pro kočky i pro samotné úředníky. Jeden z možných příkladů: Obec vyčlení ze svého rozpočtu peníze, které budou sloužit ke kastracím koček. Z těchto peněz se ale nebudou kastrovat jenom kočky toulavé, ale také zvířata domácí – obec majitelům na kastraci vlastních koček přispěje. Může se z nich zaplatit také osvěta obyvatel – lidé se díky tomu dozví, proč jsou kastrace koček dobré. To všechno dohromady časem způsobí, že se počet toulavých koček ve městě sníží.

Na ulici už pak zůstanou jenom takové kočky, které jsou zdivočelé, a které proto není možné nabídnout k adopci. Tyto kočky se po kastraci vypustí do původního místa, kde jim lidé zřídí takzvané krmné místo. Měli by jim tam poskytnout tolik jídla, aby už kočky neměly potřebu tolik lovit. Tím pádem na tom budou lépe i chránění živočichové v okolí.

Co když v obci nejsou přemnožené toulavé kočky, nýbrž zvířata konkrétního majitele, který se o ně příliš nestará a nechává je volně běhat po okolí? Může obec řešit i to?
V takovém případě je to složitější. Některé obce se ale snaží řešit i toto – motivují lidi ke kastraci tím, že jim na tento zákrok přispívají. Je to jakási prevence, jíž se obce snaží předejít budoucím problémům. Další obce dělají mezi lidmi osvětu, což je vlastně jeden z nástrojů vyjmenovaný v zákoně.

Uvedl byste opět konkrétní příklad? Jak taková osvěta vypadá?
Obce mohou lidem vysvětlovat právě to, proč by kočky neměly běhat volně po venku. Mohou jim představit výhody kastrace nebo sdělit, proč je nepřípustné kočky topit – jak už jsem říkal, usmrcení zdravého zvířete je trestný čin, za který mohou jít lidé i do vězení. 

Řada lidí vám bude určitě oponovat, že kočka je polodivoké zvíře, které vždycky běhalo po okolí. A že by to tak mělo zůstat. Jak byste je přesvědčil o opaku?
Argument „bylo tomu tak vždy“ je argumentační faul a zpátečnický názor. Krajina se mění, stejně jako život na venkově. Spousta věcí, které platily ještě před třiceti lety, nemusí platit dnes. Zástavba je hustější, po silnicích jezdí víc aut, pole jsou plná jedů a volně žijících zvířat je stále méně. Řada volně žijících živočichů je navíc dnes chráněných – jsou ráda, že přežijí i bez koček. Lidi by si taky měli uvědomit, že kočky už se kvůli mírným zimám neroznožují jenom dvakrát do roka, ale prakticky celoročně. Nechat je volně pobíhat po okolí je proto opravdu velmi nezodpovědné.

Když mluvíte o chráněných druzích živočichů… Dá se kočka vůbec vychovat k tomu, aby lovila jenom škůdce, například myši a hraboše, ale nechala na pokoji chráněné ještěrky a ptáčky?
Nedá. V tomhle je kočka diametrálně odlišná od psa. Je to predátor a lov má v genech. Proto si ji taky lidi dřív pořizovali hlavně proto, aby jim v domě lovila myši a hraboše. Jediné, co můžete, je poskytovat kočce dostatek jídla, aby neměla potřebu tolik lovit. Tím, že ji vykastrujete, navíc dosáhnete toho, že se bude držet v těsné blízkosti stavení a tím pádem nadělá menší škody.

Co když se kočka i přes všechnu osvětu na ulici ocitne? Jak dlouho dokáže sama a bez pomoci přežívat?
Pouliční kočka se samozřejmě dožívá výrazně nižšího věku než ta opečovávaná domácí. Jsou sice známy případy, že se kočka dokázala životem na ulici protloukat i deset let, to ale budou spíš výjimky. Pouliční kočky zpravidla nebývají v moc dobré kondici. Velká část z nich bude mít střevní parazity, blechy, svrab a různé virové choroby. Mohou mít také nejrůznější zranění, trpět podvýživou a zkažené zuby. Budou zkrátka strádat.

Nakolik je pro přežití kočky důležité, jestli se potlouká po vesnici, nebo po městě?
Průměrná délka divoce žijící kočky se pohybuje mezi třemi až pěti roky, což je zhruba třikrát méně, než kolika let se dožívají kočky chovaná doma. Města se od obcí prakticky moc neliší, pokud nebudeme brát v potaz hustotu provozu. Těch okolností, které ovlivňují život kočky venku, je opravdu celá řada. Ve větších městech působí městské útulky a řada spolků. Ty se mohou o zvířata postarat, což je benefit, který kočkám na vesnicích může chybět.

Když se vrátíme znovu k městům a obcím… Co by je přimělo k tomu, aby se o toulavá zvířata začaly skutečně starat?
Jedině úprava zákona. Byl bych při ní ale velmi opatrný. Trochu se totiž bojím toho, aby kočkám jakákoliv změna legislativy v kombinaci s lidskou povahou nakonec spíš neuškodila. Může to totiž svádět k tomu, že by chtěl někdo regulovat počty koček nezákonnou a neetickou cestou.

Je nějaká země, kterou byste se při změně legislativy inspiroval?
Inspiraci bych hledal například v Belgii nebo i sousedním Rakousku.

Tedy? Jak byste zákony upravil?
V Belgii mají centrální registr zvířat, do kterého se hlásí úplně všechna zvířata. Každé zvíře dostane čip a ten se do tohoto registru nahlásí. Pokud zvíře není určené k chovu, musí ho také nechat majitelé vykastrovat. Jakékoliv zvíře bez čipu se považuje za toulavé a musí se o něj postarat obec – to ona zajistí kastraci a čipování.

To, co funguje v Belgii, ale bohužel nemusí fungovat u nás. Tady je totiž úroveň a morálka na mnohem nižší úrovni a také ne všechna snaha zvířatům pomáhat, je zde efektivní.

Pokud někoho vaše činnost zaujala, kde vás může najít či podpořit?
Více informací o organizaci KasPro najdete na stránkách ZDE, anebo přímo na webu Obcekastruji.cz.  Podpořit nás můžete na transparentním účtu našeho spolku, který zní 6969697777/2010.

Autor: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: archiv Luboše Kristka

Doporučujeme: Povinné čipy pro kočky? V Anglii se o nich rozhořela debata. Co na to čeští zákonodárci a ochránci?

Co víte o kastracích? Zkuste si náš kvíz:

Doporučujeme: Hvězdy a outsideři útulků. Lidé chtějí jorkšíry, na ocet jsou černé kočky

ff