Chytří kanárci. Když se kolem nich začne šířit nákaza, sami sebe „naočkují“

Stačí málo: aby si jeden kanárek všiml na druhém, že se mu neudělalo dobře. Jeho organismus se okamžitě začne bránit. Protilátky si vytvoří mnohem dřív, než se vůbec ptáček stihne s nákazou setkat. 

Přišli na to vědci z University of Oklahoma. Postavili proti sobě dvě klece a do každé z nich umístili několik kanárků. Všichni ptáčci na sebe dobře viděli, současně ale byli dostatečně daleko na to, aby se od sebe mohli jakkoliv nakazit. Pak vědci jednu skupinu kanárků mírně infikovali běžnými bakteriemi a sledovali, co bude.

„Během prvních pár dnů se nedělo nic. Kanárci zobali zrní, cvrlikali a vesele poskakovali po klecích,“ popisuje svůj experiment badatelka Ashley Love a pokračuje: „Po týdnu ale začali být ptáci nakažení bakteriemi skleslí. Zhoršilo se jim peří a některým se na oku vytvořil viditelný zánět.“

Jakmile to zpozorovala druhá skupina kanárků, okamžitě zareagovala. „Jejich krev se zaplavila protilátkami – stejně jako kdyby se tito ptáci s bakteriemi také setkali,“ uvádí Ashley Love v odborném magazínu Biology Letters. Ve skutečnosti se ale k opeřencům v této kleci žádná nákaza nedostala. Ukázaly to opakované laboratorní testy.

Doporučujeme: Papoušci se navzájem učí, jak rabovat popelnice. Podívejte se, jak jim to jde

Podle ekoložky Letície Soares z Western University jde o pozoruhodné zjištění. „Ptáci jsou zjevně vysoce vizuální zvířata, která dokážou reagovat i na mírné změny vzhledu svých druhů,“ komentuje výzkum své kolegyně v magazínu The Atlantic.

Je to podle ní podobné, jako když lidé sledují horor v televizi a některá z napínavých scén u nich vyvolá adrenalinovou reakci a zrychlí tep. Nebo jako když bezpečnostní kamera zaznamená pohyb v budově a spustí na základě toho alarm.

Sami sebe naočkují

„Je to zvláštní, ale kanárci se touto svou reakcí v podstatě sami naočkují,“ dodává Letície Soares.

Ptáčci si podle ní vyvinuli tuto obrannou strategii zřejmě proto, že je pro ně těžké přežít mimo své hejno. „Zatímco mnoho dalších zvířat se začne zjevně nemocným jedincům vyhýbat, u těchto malých ptáčků může být oddělení od skupiny riskantní. Možná dokonce riskantnější než samotná nemoc,“ potvrzuje i Ashley Love. Bez svého hejna si totiž obtížně hledají potravu a jsou také zranitelnější vůči predátorům. 

Doporučujeme: Nebetyčně drzý pták! Chomáč chlupů na stavbu hnízda si natrhal přímo ze spící lišky

Naopak netopýři či termiti používají jinou strategii: když se necítí dobře, dobrovolně se uchýlí do ústraní. Tam pak dodržují přísnou karanténu, dokud se jim neuleví.

„Ačkoliv jsou netopýři velmi společenská zvířata, která chtějí být se svými druhy v nepřetržitém kontaktu, najednou se stáhnou do ústraní,“ popsal biolog Simon Ripperger z The Ohio State University. Tráví více času o samotě a neúčastní se ani běžných činností, mezi které patří péče o své druhy. „Na jiné netopýry dokonce i méně volají,“ doplnil vědec.

Teprve až se z nemoci vyléčí, vrátí se ke svému běžnému společenskému životu. Více jsme o tomto tématu psali zde.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik