Povídky Josefa Dubna

Kdo by nechtěl znát budoucnost, vědět, co nás čeká? Já tedy raději moc ne, ale přesto jsem se pokusil si zavěštit, když jsem pozoroval let ptáků. Nu a po soustředěném pozorování ptactva nebeského předkládám aktuální nejnovější věštbu vycházející z nejstarších poznatků starých i mladých Řekův a Římanův, item Egypťanův a Chaldejcův.

Kdyby praotec Čech přišel pod Říp až po elektrifikaci země, nejspíš by na základě pozorování vlaštovek nebo jiřiček na drátech

Žili, byli a dost možná, že ještě žijí, třebas v paměti těch, kdo je o půlnoci spatřili na místech bývalého

Nevím, zda si ten, kdo se octne na Druhém břehu, dokáže, či je ochoten vzpomenout si na to, jaké to

Možná, že kdysi za devaterými horami a devaterými řekami a vlastně i moři jednou žil byl jeden běžek. Vlastně dosud

Kdo si může pamatovat, že byla kdysi doba jaksi ideální a jednání všech živých tvorů bylo „bezelstné“, kdy jeden druhého

A není možné přirovnat lidskou existenci a vztah člověka a kočky ke vztahu člověka k něčemu vyššímu, neznámému, k Bohu?

Správně se tedy jmenuje šoupálek, ne šplhálek, a navíc tento malý ptáček nepatří mezi šplhavce, jak by se mohlo zdát,

A co se pokusit domluvit se, když už to leckdy jde tak obtížně s lidmi nebo i sám se sebou,

Venku je pod nulou a pod mrakem, snad i něco padá a vítr se snaží mermomocí proniknout za límec. Zkrátka