Národní park má zvířata chránit. Ne je nechat střílet, komentuje rozhodnutí biolog
Nejnovější rozhodnutí šumavského parku povolit řízený odstřel vlků je šokující, píše ve svém komentáři pro Zvířecí zprávy biolog a ředitel táborské zoo Evžen Korec. Jde proti dosavadní politice ochrany šumavské přírody i proti zdravému rozumu, dodává.
Na území národního parku by měla být chráněna divočina a měl by jí být vytvořen maximální prostor na jeho převážné části, píše se na webových stránkách Národního parku Šumava. V aktuálních Zásadách péče o Národní park Šumava platných od roku 2022 až do roku 2040 v části týkající se vlků stojí následující: „Střednědobým cílem je vytvoření podmínek pro rozvoj a udržení trvalé přítomnosti vlků na Šumavě, jakožto přirozeného významného predátora spárkaté zvěře. Podpora spontánního znovuosídlení oblasti vlkem.“ O to více šokující je nejnovější rozhodnutí Národního parku Šumava povolit na svém území řízený odstřel vlků. Nejen že to jde proti dosavadní politice ochrany šumavské přírody, ale i proti zdravému rozumu.
Vlk obecný byl odjakživa nedílnou součástí české přírody, než ho z ní člověk vyhubil. Teprve v posledních letech se toto prospěšné zvíře pomalu vrací. Na Šumavu se začal postupně vracet v minulých letech po zhruba 150 letech od vyhubení. Jeho návrat je dobrou zprávou, protože pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě tím, že snižuje stavy přemnožené zvěře. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat jejich přemnožení. Výrazně také zlepšují zdravotní stav zvěře, protože selektivně loví hlavně staré a nemocné kusy, čímž zlepšují i její věkovou strukturu. Člověk by si měl proto jejich návratu vážit a ne proti němu bojovat.
Doporučujeme: Pětice týraných vlků našla domov v táborské zoo. Poprvé mohou běhat v trávě
Postupný návrat vlků se ale bohužel stal trnem v oku dvěma silným skupinám – farmářům a myslivcům. Zatímco myslivci vidí v chráněných zvířatech konkurenci a touží po jejich trofejích, chovatelé hospodářských zvířat je viní z ohrožení vlastního živobytí. Média pravidelně zahlcují svými dojemnými příběhy, ve kterých jim zlí pohádkoví vlci zardousili tu ovci, tam kozu či tele. Z hospodářských zvířat často dělají div ne členy rodiny a fotkami roztrhaných zvířat se snaží vyvolat emoce, což se jim často daří. Problém je v tom, že neříkají ono pověstné „b“. Tedy že za zabitá zvířata dostanou náhradu. Ale hlavně, že lepší zabezpečení chovaných zvířat jim zaplatí stát. Jenomže právě pořádné zabezpečení tito farmáři svým zvířatům často nezajistili. Za jejich smrt tak jsou odpovědní jen oni sami.
Vlk do české krajiny patří
Strach z vlků, který rozdmýchávají média a někteří myslivci, je naprosto zbytečný. Tento strach je uměle udržovaný nejrůznějšími bajkami a pohádkami. V čele s tou O Červené Karkulce. Na rozdíl od tohoto smyšleného příběhu ale člověku od vlka riziko nehrozí. Jde o nesmírně plachou šelmu, která se člověku zdaleka vyhne. Jedinou výjimkou by byl jedinec nakažený vzteklinou, což je u nás takřka vyloučené. Na našem území se žádný případ vztekliny neobjevil už od roku 2002. V celé Evropě není za posledních 50 let prokázaný žádný případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Na základě těchto faktů lze říct, že zdravý vlk je pro člověka neškodný.
Zabíjet jakékoliv volně žijící zvíře, natož přísně chráněné, je možné pouze v sebeobraně. Tedy v případě bezprostředního ohrožení života. Zcela jistě takovým ohrožením není to, že se zvědavé zvíře člověku přiblíží na několik desítek metrů, načež samo v poklidu zmizí. I v případě, že se objeví opravdu agresivní a pro člověka nebezpečný vlčí jedinec (takový se ale v Evropě prokazatelně neobjevil už 50 let), lze to řešit jinak a humánněji. Ideální je jeho odchyt a převoz do některé z vlčích rezervací. Odstřel je neospravedlnitelný a považuji ho za barbarství a zbytečné vraždění. O to více šokující je, že tento barbarský přístup volí orgán, který má ochranu přírody přímo v popisu práce.
Vlci do české přírody jednoznačně patří. Naučme se proto s nimi žít, ne je opět vyhubit.
Evžen Korec
biolog a ředitel ZOO Tábor
Úvodní foto: Pixabay
RNDr. Evžen Korec, CSc.
je vystudovaný molekulární biolog a genetik. Je to spoluautor jedenácti patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky a více než dvaceti vědeckých publikací ve špičkových světových časopisech.
V roce 2015 se stal majitelem Zoologické zahrady Tábor, které hrozil zánik a rozprodej nebo utracení zvířat. Protože má ale zvířata velmi rád a jejich osud mu není lhostejný, rozhodl se zoo zachránit. Už v červnu roku 2015 se podařilo ZOO Tábor znovu otevřít pro veřejnost. Generálním sponzorem této zahrady se stala společnost EKOSPOL, kde je Evžen Korec generálním ředitelem a předsedou představenstva.