Psi jako gambleři. Když přijdou o míček, propadnou frustraci. Víme, kterých plemen se to týká nejčastěji

Můžou se kvůli němu přetrhnout: běží sprintem stovky metrů, přeplavou řeku nebo obětují pamlsek. Klidně se i zraní. Řeč je o psech, kteří zbožňují míčky. Vědci nyní zjistili, že to může u některých z nich přerůst až v závislost. Skotačivé dovádění s balónkem je pro ně stejně návykové, jako pro lidi cigareta. Nebo počítačová hra.

„Projevuje se to tak, že jsou na své hračce extrémně fixovaní. Zapomenou kvůli ní na jídlo, přestanou se zajímat i o další psy. Když jim míček vezmete, snaží se k němu vytrvale dostat. Dokud se jim to nepodaří, jsou nespokojení,“ popisuje behaviorální bioložka Stefanie Riemerová z vídeňské Veterinární univerzity, která se tímto jevem zabývala.

Psí závislost by se podle ní dala přirovnat skoro až k lidskému gamblerství. „Je to podobné,“ říká.

Badatelka si to ověřila ve studii, do níž zahrnula celkem 105 psů. Jejich věk se pohyboval mezi jedním a deseti lety a patřili k nejrůznější plemenům. Bioložka si všechny vyzkoušela v rozličných situacích, při nichž se zkoumala psí sebekontrola.

V jednom z testů si třeba mohli mazlíčci vybrat, s jakou hračkou chtějí dovádět – jestli vezmou zavděk čímkoliv, nebo budou trvat na svém oblíbeném míčku. Ten byl přitom ukrytý v krabici mimo psí dosah.

Později psi dostali na výběr i jiné věci – volili třeba mezi míčkem a procházkou, nebo míčkem a jídlem. Vrcholným testem byla loajalita k majiteli. Pokud se i tady psi ohlíželi hlavně po hračce, vyhodnotili je vědci jako závislé. „Skutečně se takoví našli, byli velmi urputní. Snažili se k balónku dostat všemi možnými prostředky. Pokud se jim to nepovedlo, seděli alespoň nablízku a soustředěně na něj zírali. Odlákat se je nedařilo,“ uvedla Stefanie Riemerová.

Při dalším testu se zkoumalo zase to, jak se psi vyrovnají se ztrátu míčku. Vědci jejich hračku odnesli a snažili se zvířata uklidnit. „I tady začala být některá z nich nervózní – buďto neklidně chodila po pokoji, nebo upřeně hleděla na dveře, ve kterých předtím hračka zmizela,“ uvedla badatelka. Podobné problémy se podle ní objevily zhruba u třetiny psů.

Frustrace pracovních plemen

Vůbec nejčastěji tím trpěli němečtí a belgičtí ovčáci – tedy psi, kteří jsou vyšlechtění k práci vyžadující soustředění, vytrvalost a motivaci. „Vypadá to, že právě tyto vlastnosti, které jsou u pracovních plemen velmi žádoucí, mohou vést v extrémních případech k chování podobnému závislosti,“ upozorňuje Riemerová.

Pokud se u takových psů zanedbají jejich potřeby, vyvolá to frustraci. Zvířata se pak mohou dopouštět nevhodného a impulzivního chování. 

Vědci se chtějí tímto tématem i dále zabývat. „Tato průkopnická studie nám totiž může pomoci pochopit celý mechanismus závislosti – a to nejenom u zvířat napříč druhy, ale i u lidí,“ vysvětlují v magazínu Nature.

Rozumíte řeči zvířat? Zkuste si náš kvíz:

Zdroj: magazín Nature a Sciencealert.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Unsplash