Rusové na Ukrajině střílejí psy. I kvůli masu, říká ochránce zvířat Bohdan Grygařík

Ruská agrese proti Ukrajině sílí. Necílí přitom jen na lidská sídla, ruští vojáci vědomě bombardují i útulky a zoologické zahrady. „Chtějí totiž způsobit co největší škody a utrpení,“ říká ochránce zvířat Bohdan Grygařík. Oblast kolem okupovaného Mykolajiva důvěrně zná, pochází z ní totiž jeho bývalá manželka.

Mykolajivem znovu otřásly výbuchy. Máte nějaké zprávy, jak to tam teď vypadá?
Ruská okupační armáda systematicky ostřeluje raketami Mykolajiv a Odessu. Lidem denně lítají rakety nad hlavami. Ruská armáda se snaží cíleně ničit infrastrukturu země: nádraží, vodárny, elektrárny, pošty, silnice. A především vědomě cílí na obytné oblasti.
            Od svých známých vím, že jim v Mykolajivě ruská raketa spadla přímo na dvůr mezi domy. V městečku, které leží kousek od Mykolajiva a ze kterého pochází rodina mé bývalé manželky, zase bombardovali nádraží. Jedna raketa vybuchla jen třicet metrů od jejich domu. Žádné okno nezůstalo celé, omítka odpadla až na beton. Vzali kočku, sedli do auta a odjeli dál od fronty. I když na území Ukrajiny není nikde bezpečno. Ruská okupační armáda z území Běloruska ostřeluje i města vzdálená jen několik málo kilometrů od polských hranic.

Jsou v pořádku?
Budu je citovat: „Čekáme ve sklepech na smrt.“ Ona totiž většina starších lidí nechce své domovy, ve kterých žili celý svůj život, opustit.

Jak jsou na tom tamní zvířata?
Se zvířaty to na Ukrajině nikdy nebylo dobré, a to ani v době míru. Stát se o opuštěné psy a kočky prakticky nestaral, stejně jako města. Veškerá pomoc zvířatům byla na dobrovolnících, kteří ji platili ze svého.
            S válkou se ale situace ještě zhoršila. Ruská armáda totiž vědomě bombarduje nejenom lidská sídla, ale i útulky a zoologické zahrady, protože chce způsobit co největší škody a utrpení. Rusové zabíjejí i toulavá a opuštěná zvířata. Vím například, že ruští vojáci systematicky střílejí na okupovaném území psy. A to nejenom kvůli tomu, že by mohli svým štěkotem prozradit jejich pozice, ale i kvůli masu. Jí je. To se dělo zejména v prvních týdnech války, kdy agresor nebyl schopen zásobovat své jednotky jídlem. Počet toulavých a opuštěných zvířat přitom obrovsky narostl – psi a kočky nesměli do některých vlaků, kterými lidé z okupované země prchali. Spousta z nich proto zůstala na nádražích po celé Ukrajině.

Dá se jim nějak pomoct? Snaží se o to někdo?
Snaží, i když starat se o zvířata v těchto dnech na Ukrajině není nic jednoduchého. Ona totiž pokulhává i humanitární pomoc pro lidi, někde dokonce vůbec neexistuje.
            Některé české neziskovky si ale našly na Ukrajině spolupracovníky, přes které se pomoc k potřebným dostává. Třeba neziskovka „Běhejme a pomáhejme útulkům“ má takovou spojku v Odesse. Jmenuje se Daria a organizace na svých facebookových stránkách zveřejňuje i fotky a videa, jak se přes ni pomoc k lidem a zvířatům dostává. Jen během května rozvezla třicet tun krmiva a další potřebné věci, jako jsou léky, antiparazitika a pelíšky pro psy a kočky. Jsou i další organizace, které pomáhají. Jídlo se vozí po celé Ukrajině: od Kyjeva, před Odessu a Mykolajiv, až do nechvalně proslulé Buči.

Pokud vím, vy jste se taky aktivně zapojil…
Samozřejmě. Využil jsem akce České pošty, v rámci které se mohly od března do června posílat balíky na Ukrajinu zdarma. V první chvíli jsem měl v plánu poslat jen asi čtvrt tuny jídla a další pomoci, nakonec se mi ale podařilo odeslat celkem 39 balíků o celkové váze 443 kilogramů. Šlo o jídlo pro kočky, psy a také pro lidi.

Došly všechny balíky tam, kam měly? Funguje tam pošta?
Naštěstí došly. Sice to trvá dlouho, balíky do Mykolajivské oblasti jsou na cestě asi tři až pět týdnů, ale nakonec na místo určení dorazí. S jistotou vím, že k dnešnímu dni spolehlivě přišlo 350 kilogramů pomoci. A jsem přesvědčen, že i zbytek dojde v pořádku.
            Pokud jde o tu poštu… Je fakt, že v městech poblíž Mykolajiva měli pošťáci strach chodit do práce. Poštu tam chvíli neměl kdo doručovat. Tak jsem se domluvil na adrese, která je dost daleko od frontové linie, ale současně poblíž měst, co potřebují pomoc. Balíky jsem směřoval tam. Doručené jídlo pro opuštěné psy a kočky se pak rozdělilo mezi rodinu, sousedy, přátele, známé i pošťačku. A od nich putovalo dál – tam, kde bylo třeba.

Například?
Třeba pánovi, o kterém jsem se dozvěděl, že uprchl před ruskou armádou z Donbasu a teď žije sám se psy a kočkami, bez jakýchkoli příjmů. Poslal jsem mu desetikilový pytel granulí pro kočičky. Dalších dvacet kilo jídla mu přese mě poslala paní, která se o mé aktivitě dozvěděla ve facebookové skupině „Kočky, kočky, kočičky“. Postupně přispěli i další lidé.
            Tomu pánovi jsem poslal i pevné kožené boty. Několik let jsem si je doma schovával, říkal jsem si, že až zase někdy konečně vyrazím do přírody, budou se hodit. Nakonec jsem je ale věnoval tomu muži, on je potřebuje daleko víc. Do vybombardovaných ulic jsou ideální.

Jak lidi zjistí, že i jejich pomoc dorazila tam, kam měla? Máte nějaké prověřené organizace?
Řada organizací na své facebookové stránce zveřejňuje videa, na kterých dokumentuje, že byla pomoc předána. Platí to jak o zmíněné neziskovce „Běhejme a pomáhejme útulkům“, tak o dalších. I já jsem na svůj profil vkládal nejedno video s poděkováním z Ukrajiny. To může být pro lidi, kteří chtějí pomoci, vodítkem.
            Svůj účet, na který mohou lidé přispět, má i ukrajinská ambasáda. Z peněz, co se tam sejdou, se mají kupovat zbraně pro ukrajinskou armádu.

Zmínil jste, že to se zvířaty na Ukrajině nebylo nikdy dobré, a to ani v dobách míru. Co by pomohlo v tomto případě?
Podle mě už se ledy hnuly. Tím, že vznikla taková vlna solidarity se zvířaty a o problému se začalo v souvislosti s ruskou agresí víc mluvit, ukrajinský pohled na zvířata se mění. Dokonce i politici, kteří předtím třicet let pro ochranu zvířat nic neudělali, je teď používají ve své mediální kampani. Začali si uvědomovat, že je to důležité téma. Snad jim to vydrží a do budoucna prosadí alespoň nějaké zákony na ochranu zvířat. Doposud totiž na Ukrajině žádné takové zákony neexistovaly.
            To je ostatně jeden z důvodů, proč bych chtěl, aby se podařilo vyjednat vstup Ukrajiny do Evropské unie. Znamenalo by to totiž, že by Ukrajina musela sladit svou legislativu se zákony Unie a vytvořit i zákonný rámec pro ochranu zvířat. Je fakt, že nejméně jednu další generaci bude v této zemi zmítané korupcí trvat, než se začnou tyto zákony i dodržovat. Ale byl by to alespoň první krok správným směrem.

Jak vypadá válka na Ukrajině objektivem fotografů? Podívejte se:

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: archiv Bohdana Grygaříka