Ryba s průhlednou hlavou nebo larva v paláci ze slizu. Podívejte se, co číhá v mořských hlubinách

Jsou extravagantní a nepřehlédnutelní. Jeden má průhlednou hlavu, další tělo ploché jak talíř a jiný zase „lucerničku“ u čela. Podívejte se na šest nejbizarnějších tvorů, kteří číhají v mořských hlubinách. Vyrazí vám dech.

Strašík maloústý

Vypadá jako galaktická loď ze sci-fi filmu: kolem trubicovitých očí se jí na hlavě vytvořily průhledné kopule. Díky těm tato ryba nejenom exkluzivně vypadá, ale také skvěle vidí. Hlava totiž pohlcuje více světla.

To je strašík maloústý z hlubin severního Tichého oceánu. Je jen asi 15 centimetrů veliký, ale oplývá obdivuhodnými schopnostmi: přestože žije ve velkých hlubinách, kam pronikne jen minimum světla, neunikne mu vůbec nic. Vidí výborně.

Nepotřebuje dokonce ani dělat náklony těla, když chce zaměřit kořist pod sebou. Dokáže totiž koulet očima, jak je právě nutné. 

„Podivný kryt na hlavě ho navíc chrání před jinými mořskými druhy, především před chapadly medúz, které strašíka loví a pojídají,“ uvádí mořský biolog Kim Reisenbichler v magazínu Bio One. Kopule tlumí i případné nárazy o podmořský terén.

Leskyně skvrnitá

Něco takového jsme ještě neviděli: ta ryba je teplokrevná! Takto před sedmi lety reagovali na svůj převratný objev vědci z Národního úřadu pro ovzduší a oceány.

Když z hlubin vytáhli leskyni skvrnitou, všimli si jednoho zajímavého detailu: teplota ulovené ryby byla výrazně vyšší než teplota vody, ve které plavala. Rozdíl činil až pět stupňů Celsia. Totéž platilo i v akváriu. Přestože nechali rybu plavat v ledové čtyřstupňové vodě, teplota jejích svalů se udržela na 13 až 14 stupních Celsia. Vědci proto začali tuto zvláštní rybu studovat.

„Shromáždili jsme několik vzorků tkáně ze žaber a srovnali je s jinými rybami. Zjistili jsme, že jsou opravdu jiné, mají zvláštní strukturu,“ popsal vedoucí výzkumného týmu Nicholas Wegner v magazínu Science a doplnil: „Zahrnují síť krevních vlásečnic, které jsou známé jako zázračná síť. Právě díky této síti se krev ohřívá a rozhání dál do celého těla. Děje se to skrze pohyb prsních ploutví.“

To pak dělá z ryby výkonného dravce i v ledové vodě. Rychleji plave a také lépe vidí. Pozoruhodnou cévní síť si pak tato rybka chrání speciální tukovou vrstvou, viditelnou pouhým okem.

Skleněná chobotnice

Vypadá jako stvoření z cizí planety. Skleněná chobotnice, kterou loni natočila expedice oceánologů v Pacifiku, je totiž průhledná. Jedinými dobře viditelnými orgány na jejím těle jsou zrakový nerv, oční bulvy a trávicí soustava.

„Průhlednost jejího těla není samoúčelná, má praktický důvod. Někteří predátoři hledají obrys těla, který se odráží od světlejší vody nad ním, a na ten se pak zaměřují. Pokud je chobotnice průhledná, může je oklamat,“ vysvětlila Wendy Schmidtová, vedoucí expedice Schmidt Ocean Institute.

Vědci z této organizace chobotnici zastihli u odlehlých Phoenixských ostrovů v Tichém oceánu při své 34denní expedici loni v létě.

Ďas mořský

Na první pohled vypadá celkem nudně a nevábně: jako rozplácnutý kámen. Pak ale rozsvítí svou lucerničku a nuda je pryč. To je mořský ďas žijící v kilometrových hlubinách oceánů. Vědci před časem odhalili, co světlo na podivném trnu nad hlavou způsobuje: jsou to bakterie.

„Jde o bakterie, které si ryba chová v jedné ze svých hřbetních ploutví,“ vysvětlil mikrobiolog Tory Hendry z americké Cornellovy univerzity.

Mezi rybou a těmito bakteriemi podle něj panuje dokonalý symbiotický vztah: mikrobi život venku samotní nezvládnou, potřebují k němu nějakého hostitele. A tak se usadili v ďasovi. Tomu zase vyhovuje, že jeho „lucerničce“ dodávají světlo. To totiž spolehlivě přiláká kořist, která mu vpluje přímo až do hrdla. Stačí jen nehybně čekat s otevřenou tlamou.

Ďas mořský je ale pozoruhodný i z jiných důvodů. Třeba když se chce sameček spářit se svou vyvolenou, nejprve se do ní s chutí zakousne. Do jejího těla potom postupně i vroste. Se samičkou si dokonce propojí svůj trávicí trakt.

Důvod je podle biologů jednoduchý: milostné hrátky se odehrávají v naprosté tmě, takže se sameček obává, že by se mu mohla jeho nevěsta ztratit. Jinou už by nemusel v životě potkat. Se svou vyvolenou proto doslova splyne. A nemusí být ani sám. Samička může mít na těle „přisátých“ dokonce až pět různých nápadníků.

Vršenky

S trochou nadsázky by se dalo říct, že se chovají jako suchozemští pavouci. Stejně jako oni si totiž „háčkují paláce“, které jim potom slouží jako pasti na chytání kořisti. Řeč je o podivných mořských tvorech, které biologové nazývají bathochordaeus mcnutti nebo vršenky.

„Spousta zvířat staví domy a líčí pasti. Ovšem jen velmi málo z nich k tomu nepotřebuje žádný materiál z okolí, protože si všechno vyrobí sami vlastním tělem a silami,“ říká Kakani Katija, bioinženýrka z kalifornského The Monterey Bay Aquarium Research Institutu. Tvorové zvaní bathochordaeus mcnutti to ale dokážou.

Palác kolem sebe budují z jakéhosi slizu, který sami produkují. Vytvořit kolem sebe dokážou až metr velká mračna hlenu, sami přitom měří asi deset centimetrů. Do těchto „sítí“ pak „loví“ kousky jídla, kterými se živí. Pomocí určitého filtru si dokonce vybírají, které kousky dokážou pozřít a které už musejí nechat jiným zvířatům, protože jsou příliš velké.

„Jakmile se ve paláci nahromadí příliš mnoho odpadků a zbytků, tvor ho opustí a postaví si nový,“ doplňuje Kakani Katija v magazínu Nature. Opuštěné shluky slizu jsou pak podle ní vítanou pochoutkou pro jiné mořské živočichy. 

Argonaut fialový

Je extravagantní a nepřehlédnutelný, současně i extrémně vzácný. Seznamte se, to je argonaut fialový.

Jeho zářivé barvy ale nejsou jedinou zajímavostí, které se s tímto zvláštním tvorem pojí. Vědce zaujaly i obrovské rozdíly mezi samicemi a samci. „Zatímco samička dorůstá až do dvoumetrové délky, samce snadno přehlédnete: mají sotva dva centimetry,“ uvádí zoolog Marc Norman z australské Univerzity v Melbourne.

Pánové současně dostali do vínku nevděčný osud: jakmile si vyberou nevěstu a přivedou ji do požehnaného stavu, umírají. „K páření totiž používají nejenom vlastní penis, ale i reproduktivní chapadlo známé jako hectocotylus. To je uložené v bílém kulovitém vaku mezi ostatními chapadly,“ popisuje krutý osud nápadníků zoolog. Tento vak ale během milostných hrátek praskne a ze samečkova penisu vystřelí spermie do špičky tohoto chapadla. „To se pak odlomí a zůstane uvnitř samičky. Sameček pak umírá,“ pokračuje vědec.

Samička si naopak může užívat dál. „V některých chobotnicích jsme našli až šest samčích reproduktivních chapadel,“ dodává Marc Norman v magazínu New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research,

Zdroje: magazín New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research, Instagram bioložky a fotografky Jacinty Shackletonové, list The Guardian, magazín Bio One, magazína Science, expedice Schmidt Ocean Institute, magazínu Nature.

Text: Michaela Sykorová
Úvodní foto: Schmidt Ocean Institute