S propíchnutými čenichy museli tančit po žhavém uhlí. Týraným medvědům teď pomáhají útulky

UVNITŘ VIDEO. Původně metali kotrmelce v cirkusovém šapitó nebo tančili po žhavém uhlí při pouličních představeních. Další strávili dlouhé roky na pár metrech čtverečních za mříží. Někteří mají vytrhané zuby a drápy, všichni mají propíchnuté čenichy. Do přírody už se vrátit nemohou. O týrané medvědy se teď proto starají útulky. 

Celý svůj život strávila v zajetí. Dvacet let nepoznala nic jiného, než klec o několika metrech čtverečních. A ten ještě sdílela se svou sestrou. Medvědice Ina ze zoologické zahrady Piatra Neamt zakusila hodně utrpení.

Když se ale dostala z klece ven a konečně se mohla se rozběhnout, nebyla toho schopná. Ochránci přírody ji sice převezli do medvědí rezervace v rumunské obci Zărneşti, kde má pro sebe kus lesa, jezero a jeskyni, zvíře si ale nic z toho neužívá. Jak ukazuje video níže, stále krouží na několika metrech čtverečních. Jako by ji stále svíraly mříže.

„Je to strašně smutný pohled. Ina se nedokáže osvobodit. Zjevně je ze svého přechozího života tak traumatizovaná, že neumí zapomenout,“ komentuje stav šelmy Cristina Lapisová – šéfka spolku Milion přátel, který medvědí rezervaci v rumunských Karpatech provozuje. Ošetřovatelé útulku se sice snaží s medvědicí pracovat, prozatím to ale vypadá marně. Ina se podle nich nemusí ze svého traumatu už nikdy vzpamatovat. „Medvědi totiž nejsou bezduchá zvířata. Některé šrámy si nesou celý život,“ říká Cristina Lapisová.

Doporučujeme: Vlci, rysi a medvědi. Jak s nimi žít, lidé prozatím nevědí

Podobné zkušenosti mají i v jiných medvědích útulcích.  Také jejich svěřenci se neumějí zbavit stresu. Třeba ošetřovatelka řeckého zařízení Arcturos vzpomíná, jak si jeden z medvědů vždy při pohledu na příchozí návštěvníky znepokojeně sedl na zadní, protáhl tlapy a vydal ze sebe jakési temné vrčení. „To byla známka toho, že je vystresovaný – vrčení ho uklidňovalo,“ popsala.

Medvědi totiž zažili kruté zacházení. Třeba ve zmíněném Řecku byli chyceni jako mláďata a podrobeni brutálnímu výcviku. Lidé šelmám nejprve propíchali čenichy a do děr jim pak nasadili kovové kroužky, pomocí nichž medvědy uvazovali a vodili. Pak jim upilovali zuby a vytrhali drápy, aby je zvířata nemohla zranit. „A pak přišlo to nejlepší: lidé je za zvuku tamburíny nutili chodit po žhavém uhlí nebo horkých kovových deskách. Zvíře, které se snažilo vyhnout popáleninám, se začalo stavět na zadní nohy,“ popisuje ošetřovatelka Melina Avgerinuová.

„Trénink“ pokračoval tak dlouho, dokud si medvěd nevytvořil podmíněný reflex – tedy dokud mu nestačil pouhý zvuk tamburíny k tomu, aby začal „tančit“ na zadních. „Aby byl výcvik dotažen k dokonalosti, bylo zvíře velmi špatně krmeno. Cvičitel ho odměnil jenom před publikem,“ uzavřela ošetřovatelka.

Doporučujeme: KVÍZ: Co víte o šelmách v české krajině?

Dnes už jsou tyto praktiky v Řecku zakázané. Patnáct států Evropy navíc v posledních letech postavilo mimo zákon i cirkusy. Včetně Česka, kde drezuru divokých zvířat odhlasovali zákonodárci loni. Tím ale vyvstala otázka, kam s týranými medvědy. Postupně pro ně začaly vznikat zvláštní rezervace a útulky. 

Třeba řecký Arcturos byl založený už před třiceti lety a domov v něm našlo celkem dvanáct medvědů. A noví stále přicházejí. Prohánějí se po dubovém lese o rozloze 28 hektarů.

Rumunská rezervace je ještě větší: na 69 hektarech zalesněného pozemku bydlí zhruba 130 šelem. Mohou se volně potulovat, lozit po stromech nebo koupat v umělých jezírkách. Všichni mají zajištěnou stravu a veterinární péči.

„Pokud je to nutné, přijímáme sem i zvířata ze vzdálenějších zemí,“ říká Cristina Lapisová. Například právě teď jedná rumunská „medvědí svatyně“ o přijetí tří problémových medvědů, kteří přebývají v ohradě s elektrickým plotem v severoitalském Trentu. „V řadě zemí Evropy i na Balkánu jsou totiž útulky často plné,“ vysvětluje Cristina Lapisová. 

Doporučujeme: Jak odradit vlka, který dostal chuť na ovci? Kromě ohradníku pomůže i vanilka

Obě organizace se také snaží pracovat s místním obyvatelstvem. „Snažíme se lidem vysvětlit, že nejsme v přírodě sami a že v přírodě nesmějí vidět soupeře,“ řekl před časem agentuře AFP Vasilis Furkitis z nevládní organizace na ochranu přírody.

Organizace se třeba snaží přesvědčit zemědělce, aby se před medvědy a vlky bránili jinak než tím, že je zastřelí. A jsou v tom docela úspěšní. „Vysvětlili jsme totiž lidem, že jim bohatě stačí, když si pořídí ovčáckého psa. Ten jejich stáda i pozemky před šelmami zabezpečí,“ uvedl Vasilis Furkitis.

Ochráncům přírody se tak vlastně povedlo „zabít dvě mouchy jednou ranou“: počet útoků na vlky a medvědy klesá a současně se daří oživit chov dalšího ohroženého druhu. Tedy řeckého ovčáckého psa. „Už jsme mezi lidi umístili více než 800 štěňat,“ uzavřel muž.

Teď by ale potřebovaly pomoci i samotné útulky. „Opatření přijatá kvůli koronaviru totiž způsobila, že jsme přišli asi o třetinu svých příjmů. Tedy o peníze od lidí, kteří se přijdou na medvědy podívat a koupí si třeba nějaký upomínkový předmět,“ řekla Cristina Lapisová. Výpadek se podle ní daří nahradit jen částečně, a to díky sponzorským darům od fanoušků.

Doporučujeme: Zvířecí teritoria se zmenšují. Narážejí na ploty a dálnice

Dvacet let v kleci zanechalo na medvědici následky. Místo aby se rozběhla po lese, stále krouží na místě:

Podívejte se, jak se žije dalším svěřencům rumunského „medvědího lesa“:

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Útulek Arcturos
Video: Spolek Milion přátel