Tajná řeč slonů odhalena. Mluví spolu nohama i na vzdálenost deseti kilometrů. Vědci už vědí jak

Nebezpečí cítí na kilometry daleko. Například to, že se blíží zemětřesení, sloni rozpoznají s obrovským předstihem. Odhalí také hukot vody ve vzdáleném říčním korytu nebo že vzduch proudí jinak. A nejenom to. Na dálku se dokonce i dorozumívají. Slyší totiž něco, co lidé ne: nízkofrekvenční zvuky a vibrace pod svýma nohama. Vědci nyní přišli na to, jak to dělají.

Sloni mají o svém okolí dokonalý přehled. Moc dobře vědí, kde hledat vodu. Slyší ji i na kilometry daleko.

Stejně dobře vnímají i své druhy. I s nimi mohou komunikovat až na vzdálenost deseti tisíc metrů.

Vděčí za to jedné speciální dovednosti – kromě zvuků, které pronikají vzduchem, cítí i seismické vlny šířící se po zemi. Tyto vibrace zachytávají svými chodidly, na kterých mají zvláštní „čidla“. Ta jsou přitom citlivá nejenom na tlak, ale právě i na vibrace.

To už vědci věděli dlouho. Nikdo ale prozatím nevysvětlil, jak taková komunikace nohama funguje. Až doposud. Nyní se do výzkumu slonů pustil tým vědců z americké Harvard Medical School. Použil k tomu několik lebek uhynulých zvířat, zaměřil se přitom na spánkové kosti a vnitřní ucho.

Výsledky pak porovnal s anatomií lidského zvukovodu. „Zjistili jsme extrémně zajímavou věc,“ říká hlavní autor studie Sunil Puria a pokračuje: „Rozdíl mezi slony a lidmi není jen v tom, že sloni mají nesrovnatelně větší střední ucho, což jejich sluch pochopitelně zlepšuje. Oni mají také sval, kterým umí svůj zvukovod libovolně uzavírat a otevírat.“

Jako když použijete bezdrátová sluchátka

To podle něj způsobuje, že sloni dokážou „číst“ i vibrace, které vnímají svýma nohama a které procházejí jejich tělem. „Tím, že si ucpou vlastní zvukovod, se na ně cíleně soustředí. Je to podobné, jako když si lidé vloží do uší bezdrátová sluchátka. Zvuky vlastního těla se jim pak také začnou jevit mnohem výraznější – daleko víc slyší své vlastní žvýkání nebo kroky,“ pokouší se o vysvětlení Puria. Sloni s tím podle něj opravdu pracují záměrně.

Vědci si to vyzkoušeli při pokusu, při kterém sloní kosti připevnili k zařízení, které generovalo vibrace. Pomocí laseru pak měřili, jak se skelet pohybuje a chvěje. Soustředili se přitom hlavně na kůstky středního ucha. Pátrali i po tom, co se stane, pokud utěsní zvukovod pěnovou zátkou.

Výsledek byl jednoznačný: Sloní kosti se v reakci na nízkofrekvenční i vysokofrekvenční stimulaci skutečně pohybovaly. Vibrace procházely celou kostrou a rozkmitaly i lebeční kosti. Autoři dokonce odhadují, že u nejhlubších infrazvukových frekvencí se sloní citlivost na vzruchy zvedne až třicetkrát.

„Jde ale prozatím jen o modelový odhad, nikoli o přímo změřenou hodnotu,“ upozorňuje Puria, který svá zjištění publikoval v magazínu Frontiers in Audiology and Otology.

Co víte o slonech? Zkuste si náš kvíz!

Zdroje: časopise Frontiers in Audiology and Otology a Eurek Alert.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Giles Laurent / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0