Trojnohá kočka nebo chromý žako. Každé z našich zvířat má pohnutý osud, říká herec Miroslav Hanuš

V domě herce Miroslava Hanuše to žije: na zahradě pobíhá pes, na schodech se občas mihnou dvě kočky. Jedna z nich je trojnohá. „Máme ještě želvu nádhernou, rybičky a králíka,“ hlásí sympatický představitel nepříjemných policajtů i roztržitých advokátů, zatímco se mu po rameni prochází šedivý žako. „Toho jsem dostal k padesátinám, byl se slevou,“ vysvětluje.

Každé zvíře, které se v rodině Hanušových ocitne, má trochu pohnutý osud. „Třeba naše fenka Jelly je nalezenec. Jedna paní ji našla spolu s dalším štěnětem vyhozenou u silnice v lese. Neměla to srdce tam ty psy nechat, a tak je přivezla na soustředění stepu, kam jsme si jeli pro nejmladší dceru,“ vypráví Miroslav Hanuš a hází černé fence suchou šišku. Ta mu ji poslušně aportuje.

„Protože nám krátce předtím umřel pes, ujali jsme se jí,“ pokračuje herec. Jelly se pak stala pyšnou vládkyní zahrady a zdatnou hlídačkou. „Teď to tak sice nevypadá, ale kdybych tady nebyl a vy byste se na zahradu vloupala, byla by pořádně slyšet,“ ujišťuje mě páníček.

Doporučujeme: Proč pes nepatří na jeviště? Jen se vyčůrá a sklidí veškerý aplaus, říká Tereza Kostková

O kus dál nás pozoruje trojnohá kočka, respektive kocour. „To je Justin, je to takovej autista,“ představuje mi dalšího člena rodiny Miroslav Hanuš. I tento chlupáč sem přišel z popelnice, do domu ho přinesla prostřední dcera. „Najednou se objevila s kotětem v náručí a oznámila nám, že se ho ujmeme,“ vzpomíná herec. Po pár měsících k němu přidala ještě jedno – ve škole, kam dcera chodila, se totiž vědělo, že u Hanušových se zvířata neodmítají.

Kočky se tedy odčervily, naočkovaly a staly se součástí smečky. „Bohužel Justin asi po čtrnácti dnech zmizel, nemohli jsme ho vůbec najít. Nakonec se ukázalo, že vyběhl ven na ulici, kde mu někdo přejel nohu. Vypadalo to zle, sotva se doplazil domů,“ říká herec.

Všechno naštěstí dobře dopadlo, kocour „jen“ přišel o tlapku. „Veterinář mu ji musel amputovat,“ vzpomíná Miroslav Hanuš. Při té příležitosti prý nechal Justina i vykastrovat. „Takže když se večer dcery vrátily domů a my jsme jim oznámili, že má kocour jen tři nohy a k tomu je vykastrovanej, jenom si povzdechly: Ten měl ale blbej den.“ Kocourovi se od té doby daří dobře.

Doporučujeme: Překonat rakovinu mi pomohly i kočky, říká Anička Slováčková

„A tohle je Karel, papoušek žako. Dostal jsem ho k padesátým narozeninám,“ představuje mi další zvíře Miroslav Hanuš. Karel je prý ve skutečnosti asi holka, poznat se to ale nedá. „Rozhodně ale umí dobře komandovat,“ podotýká herec.

Třeba když herec večer otevře ledničku, papoušek ho napomene: „To nesmíš!“ „Vůbec nevím, jak na to přišel, proč si to spojil právě s ledničkou, ale pokřikuje na mě,“ směje se sivému opeřenci divadelník. Žako umí taky popřát dobrou noc a stejně jako jeho páníček je velmi zručný – dokáže třeba totálně rozebrat tlačítkový telefon nebo sešrotovat opuštěné brýle.

Ani žako přitom neměl snadný start do života. „Jako malého ho v hnízdě zalehla vlastní máma, takže je na jednu nohu chromý,“ ukazuje mi zdeformovanou ptačí končetinu herec. Na energii mu to ale neubírá, žako se při návštěvě pořádně rozparádil: dokázal dokonce poponést po okraj naplněnou misku s cherry rajčaty.

Rodina se ujala i želvy nádherné, kterou někdo vypustil do rybníka, nebo nalezeného potkana z Národního divadla. „Dcery tam chodily na baletní přípravku, tak ho tam našly, asi ho někdo ztratil. Vydržel nám asi šest let,“ uzavřel Miroslav Hanuš.

Doporučujeme: VIDEO: Václav Vydra vysvětluje, proč koně nekovat, ale strouhat jim kopyta

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Veronika Rodriguez