Žraloci se krmí uhynulými zvířaty z nákladních lodí. Zaútočí-li na člověka, je to omyl, říká expert
„Pokud na člověka zaútočí žralok, je to omylem. Žraloci si totiž od nás přirozeně drží odstup,“ říká zkušený instruktor potápění a ochránce přírody Milan Jeglík. Přesto tragických událostí se žraloky přibývá. Hlavně na pobřeží Egypta. „Může za to nenasytnost turistů, kteří lační po neobvyklých zážitcích při potápění, a transporty hospodářských zvířat,“ domnívá se. V rozhovoru pro Zvířecí zprávy mluví také o tom, proč jsou pro žraloky vražedné svatby v Číně, nebo proč by mělo lidstvo žraloky chránit.
Jaká je pravděpodobnost, že člověk na dovolené u moře narazí na žraloka?
Velmi malá. Běžný člověk se s tímto zvířetem prakticky nemá šanci setkat. Svědčí o tom i skutečnost, že zatímco se v mořích každý den koupou či jinak pohybují stovky milionů lidí, napadení žralokem zažije jen promile z nich. Konkrétně je to asi třicet lidí ročně. Většinou se to navíc stane jen omylem.
Co znamená, že to stane omylem?
Že si žralok splete člověka s jinou kořistí – například s nemocným ploutvonožcem. Žralok je totiž vrcholový predátor, který má čistit oceány od slabých a nemocných kusů. Člověk přitom může ve vodě vypadat hodně nemotorně, viděno žraločíma očima nezdravě a nemocně. Žralok si zkrátka může myslet, že útočí na zraněné zvíře.
Je něco, co může žraloka k útoku doslova vyprovokovat?
Do jisté míry ano. Lidé by třeba neměli chodit do vody v okamžiku, kdy krvácejí. Žraloci totiž mají supersenzory, kterými to vycítí. Do moře by se proto neměly vydávat například ženy v době menstruace. Žraloci dokážou na velké vzdálenosti vycítit i moč. Nalákat je může rovněž „těžký zvuk“, což je takové to „nemocné plácání na hladině“. Predátor si pak může člověka splést se želvou, zvlášť pokud plavec leží na prkně. Vzhledem k faktu, že žraloci loví hlavně od soumraku do úsvitu, vynechal bych jakékoliv noční koupačky.
Žraloci jsou totiž velmi citliví ke všemu, co se ve vodě děje. Díky své postranní čáře dokážou rozpoznat tlak vody a jeho změny. Díky Lorenziniho ampulím, což jsou takové dva citlivé otvory na rypci, zase vnímají elektrické výboje organismů ve vodě.
Svou roli bude zřejmě hrát i místo. Proč slyšíme o žraločích útocích hlavně v souvislosti s Egyptem?
Napadení žralokem hrozí hlavně tam, kde není přirozená potrava. Riziková jsou proto hlavně taková místa, kde už rybáři zdecimovali podmořský život natolik, že žraloci nemají co lovit. Z vod například vymizeli tuňáci. Jíte tuňáky? No vidíte, tak berete přirozenou potravu žralokům.
Problémy jsou taky tam, kde se vyskytuje velké množství nákladních lodí s hospodářskými zvířaty. To je zrovna případ Egypta, kam míří miliony ovcí a koz. Pokud totiž během transportu některé ze zvířat uhyne, hodí ho posádka přes palubu. Žraloci se proto naučili takové lodě následovat, doprovází je prakticky až do přístavů. Pluje-li ale loď kolem turistického pobřeží, může být zaděláno na problém.
Totéž asi bude platit i o rybářských lodích…
Samozřejmě. Z rybářských lodí vytéká krev, zbytky ryb lidé házejí zpátky do moře. Tohle všechno jednoznačně láká žraloky. Není to tedy chyba žraloků, že se stahují k pobřeží, ale nezodpovědného člověka. My ale místo toho, abychom odsoudili nešetrné obchodní aktivity a omezili transporty s hospodářskými zvířaty, obviníme žraloky. A začneme je jako šílení zabíjet. Třeba po posledním útoku v Egyptě lidé hned druhý den našli a zabili nějakého žraloka. Udělali to, aniž by věděli, že je to opravdu „ten“, co způsobil smrt plavce. Turismus a peníze vítězí nade vším. Nějaký žralok byl rituálně popraven, aby tamní podnikatelé nepřišli o příjem z turismu. O nic jiného nejde.
Součástí byznysu s turisty jsou i potápěčské exkurze za žraloky. Má i tohle vliv?
Obrovský. Některá potápěčská centra slibují nevšední zážitky a udělají cokoliv, aby jim klient zaplatil. Pokud tedy mají v nabídce pozorování žraloků, musí to zákazníkovi splnit. Musí žraloky nalákat. To dělají tak, že je přikrmují. Tím ale postupně odbourávají jejich plachost. Žralok se začne chovat jinak. Zatímco za normálních okolností si žralok drží od člověka přirozený odstup, při pravidelném krmení tento ostych mizí. Zvíře se klidně přiblíží až na dotek a krmení se dožaduje doslova násilím.
Dlouhá léta se proto snažím organizátorům takových akcí vysvětlit, jak moc je to špatně, nikdo to ale nechce slyšet. Neposlouchají mě ani potápěčská centra, ani samotní průvodci a instruktoři. Řada potápěčů-fotografů naopak takové příležitosti vyhledává. Chtějí pořídit co nejlepší fotky zblízka a vůbec jim nevadí, že se podílejí na něčem neetickém. Tedy že nepořizují fotky divokých a nezkažených zvířat, ale fotky zinscenované.
Stává se, že žraloci někoho pokoušou i při těchto akcích?
Stává. Jednoho člověka, kterého kousl žralok do paty, znám dokonce osobně. Stalo se to na Kubě a byla to samozřejmě chyba onoho potápěče, nikoliv žraloka. Nedodržel totiž jedno ze základních pravidel – sundal si botičkové ploutve už ve vodě. Pravidlo ale říká, že když lezete na loď, musíte si je zout až palubě. Holé nohy si v moři máchat jednoduše nesmíte.
Zvlášť pokud jste na místě, kam lidé jezdí krmit žraloky pravidelně. V takové lokalitě totiž stačí, aby žralok zaslechl zvuk motoru, a už připlouvá. A samozřejmě očekává potravu. Proto také některé výzkumy v Austrálii dávají do souvislosti krmení žraloků s jejich útoky na lidi.
Když to vezmeme z druhé strany… Kolik žraloků naopak každoročně zabijí lidé?
Obrovské množství. Hovoří se o šedesáti až sto milionech ročně, což je neuvěřitelné a zničující číslo. Pro ekosystém všech moří a oceánů je to katastrofa. Žraloci jsou totiž nesmírně užiteční.
Čím vším jsou žraloci užiteční? Pro co všechno bychom je měli chránit?
Jsou to zdravotníci moře. Tím, že loví slabé, nemocné a defektní kusy, udržují populace zvířat v oceánech silné. Mezi obyvateli moří se nešíří nemoci a epidemie, nemají šanci se rozmnožit geneticky nevhodní jedinci. Jsou zkrátka klíčoví pro rovnováhu v oceánech. Příroda je v tom velmi moudrá a konzervativní. A ví, proč to dělá. Úspěšně to tak funguje stovky milionů let. Naopak lidstvo je v tomto neuvěřitelně hloupé, bezohledné a nevzdělané.
Z jakých důvodů lidé žraloky zabíjejí?
Například kvůli ploutvím pro tradiční čínskou polévku. Ta nesmí chybět na žádné čínské svatbě. Problém je v tom, že Číňanů je na planetě asi 1,5 miliardy. To je pro nebohé žraloky dost vražedné číslo. Podobné choutky navíc nemají jen lidé v Číně, ale i obyvatelé dalších asijských států. Způsob, jakým lidé žraločí ploutve získávají, je přitom naprosto otřesný. Probíhá to tak, že chytí žraloka do sítí, případně na dlouhou rybářskou šňůru se stovkami háků, a vytáhnou ho palubu. Tam mu pak zaživa uříznou ploutve a zmrzačený trup hodí zpátky do moře. Žralok ale nemůže bez ploutve plavat, takže se utopí.
To ale není všechno. Obrovské množství žraloků končí i v rybářských sítích, které původně cílily na jiné druhy živočichů. Žraloci se ale do těchto sítí zapletli a uhynuli v nich. Rybáři je pak buď bez užitku vhodí zpátky do moře, nebo se z nich vyrobí krmiva pro hospodářská zvířata či domácí mazlíčky.
Které druhy žraloků už lidé málem vyhubili?
Osobně si myslím, že všechny druhy žraloků už jsou ohrožené. Všech 500 druhů těchto paryb skomírá. A to jen kvůli konzumní společnosti, která nemá strop a je stále víc nenasytná. Je to obrovská tragédie, protože žraloci jsou výjimeční tvorové.
Co s tím? Jak můžeme přispět k ochraně žraloků?
Třeba tak, že nebudeme podporovat mašinerii rybářského průmyslu a nebudeme kupovat mořské ryby. Spousta lidí si to možná neuvědomuje, ale oceány už jsou téměř zdevastované. Během pouhého jednoho století jsme vyhubili skoro všechen mořský život, takže žraloci už prakticky nemají co jíst. Žraloci přitom – na rozdíl od nás – ryby z oceánů potřebují. My ne, pro nás je to jenom zpestření jídelníčku. Pokud se tedy někdo rozhodne podpořit žraloky, měl by zkusit žít méně konzumně a stravovat se víc lokálně.
Kdo je Milan Jeglík?
Ochránce přírody a divokých zvířat a bývalý kriminální policista, který žil v letech 2002 – 2012 v Indonésii, kde se věnoval profesionálně potápění. Postupně se rozhodl chránit přírodu na národní i mezinárodní úrovni a stál v roce 2009 u zrodu neziskové organizace Prales dětem.
V letech 2009 – 2020 se podílel na budování soukromé pralesní rezervace na Sumatře, kde založil protipytláckou hlídku na ochranu tygrů sumaterských, která operuje dodnes.
V roce 2017 stál u vzniku projektu Blue Life v souostroví Pulau Banayak, kde chránili mořské želvy, čistili pláže a monitorovali lov žraloků. V roce 2021 se přesunul do Kostariky, kde založili s partnerkou druhou pralesní rezervaci a dali vzniknout oceánskému centru Blue Life. Zde se vydává na novou podmořskou misi monitorovacího programu Oko oceánu, který má za úkol monitorovat keporkaky dlouhoploutvé a další mořské savce s projektovou lodí The Spartan. Za svůj život provedl více než 5000 potápěčských ponorů a má stovky osobních setkání se žraloky, aniž by mu nějaký ublížil.
Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: žralok bělavý. Zdroj: Justice For Nature
Fotky v galerii: Justice For Nature
