Zvířata dokážou vyzrát na lovce: vorvani se vyhnou harpunám, lvi oštěpům

Velryby našly účinný způsob, jak se vyhnout harpunám. Lvi zase skvěle odpozorovali, na jakou vzdálenost se musí držet od člověka s oštěpem. A nejenom to. Jakmile zvířata na lidi vyzrála, chytré taktiky si navzájem předala.

Ještě před sto lety se vorvani bránili úplně jinak: když je napadly dravé kosatky, utvořili kruh. V něm bezpečně drželi svá mláďata. Čumáky nasměrovali do středu, ocasy naopak vystrčili ven. Právě tyto ploutve jsou totiž z celého jejich těla nejsilnější.

„Vorvani jimi proto začali mohutně mávat, aby tím udrželi lovce od těla,“ popisuje přední odborník na kytovce Hal Whitehead. Jejich taktika byla většinou úspěšná. Členové rodiny přežili.

Jenomže pak na moře připluli lidé a přivezli si s sebou harpuny. Metoda, kterou vorvani do té doby používali, najednou začala selhávat. „Jejich populace rychle klesla a velryby se dostaly na hranici vyhynutí,“ uvádí vědec, který působí na univerzitě v Novém Skotsku.

Doporučujeme: I kosatky mají svoje „porodní asistentky“

Vorvaňům proto nezbylo, než vymyslet něco jiného. „A povedlo se jim to. Místo původní taktiky začali rychle plavat proti větru od velrybářských plavidel pryč. Všimli si totiž, že jim lodě poháněné větrem daleko méně stačí,“ pokračuje vědec.

Jeho tým to vyčetl ze zápisků, které si velrybáři pořizovali. „Analýzou nově digitalizovaných lodních deníků, které obsahují podrobnosti o lovu vorvaňů v severním Tichém oceánu, jsme zjistili, že díky této nové taktice klesla úspěšnost velrybářů až o 58 procent,“ dodává Hal Whitehead.

Školení od přátel

Chytrý způsob, jak lovcům uniknout, si navíc vorvani mezi sebou rychle předali. Brzy se ho naučili dokonce i ti jedinci, kteří nikdy předtím útok člověka nezažili – a to tak, že následovali zkušenější členy svého druhu.

Podle badatelů tomu napomohla i skutečnost, že jsou vorvani velmi společenská a komunikativní zvířata. „Každá skupina velryb, kterou na moři potkáte, se skládá ze dvou nebo tří rodin. Tyto rodiny ale spolu zůstávají jen několik málo dní, potom se přidávají zase k jiné. Myslíme si proto, že si nabyté zkušenosti mezi sebou jednoduše sdělily,“ uvedl vědec.

Znovu se tak podle něj ukazuje, jak jsou velryby inteligentní zvířata, která se dokážou poučit z chyb. „Protože v tomto případě šlo rozhodně o kulturní evoluci, na tu genetickou byla změna v chování příliš rychlá,“ uzavřel Hal Whitehead. Svá zjištění publikoval tento týden v prestižním magazínu Biology Letters.

Doporučujeme: Snímky, které vyvolávají úzkost: velryba se marně snaží kličkovat mezi loděmi

Velryby ovšem nejsou jedinými tvory, kteří dokázali nad lidmi vyzrát. Určitou taktiku vypozorovaly a přijaly také velké kočkovité šelmy. „I ony jsou velice učenlivé. Například jakmile uvidí lvi z botswanského parku Chobe chlapa s puškou, drží se od něj ve vzdálenosti deseti metrů,“ říká známý cestovatel a fotograf Richard Jaroněk. 

Důvod je podle něj jednoduchý: lvi se naučili, že přesně tenhle rozestup je pro ně bezpečný. „Během staletí, kdy bojovali s Masaji, totiž odkoukali, že na vzdálenost delší než deset metrů už jim Masajové svými oštěpy neublíží. Respektive nešvihnou svou zbraní s takovou silou, aby mohli zvíře zabít,“ vysvětluje Richard Jaroněk.

Lvi by podle něj časem vymysleli i účinnou taktiku, jak se vyhnout střelným zbraním. „Na to už ale bohužel nebudou mít čas,“ říká smutně muž.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Will Falcon / Wikimedia Commons