Povídky Josefa Dubna

Nejdřív asi každého napadne, že kočky vynalezly siestu, tedy odpolední spánek. Možné to je, kočka umí spát snad nejkrásněji za

Předpony neboli prefixy se vkládají před kořen slova s cílem co nejstručněji a co nejvýstižněji  pojmenovat živočicha, anebo předmět, či

Tedy já ne, já už ji mám, ale dovedu si představit, že po přečtení tohoto textu leckdo také zvolá: „I

Povím vám hezkou pohádku o princezně a…  ale začnu raději od začátku. Para daj, daj, daj. Tak tedy o Princi,

Tedy veselo bývá zejména tam, kde je kočka. Ale nejveseleji snad je, když se povléká postel. A zejména když je

Babiččina sestra natočila ucho k oknu a zavolala: „Anna, slepice ztichly, koukneš na dvůr? Není tu  luňák?“ A babička Anna odhodila bramboru, kterou právě škrábala, a vyběhla na dvůr. Ztichlé  slípky se krčily u zdi před maštalí.

Asi nejvýstižnější odpověď by byla: „Jakoby nic.“ Spíš než tvářením se kočka vyjadřuje řečí těla, tj. pohyby, naježením srsti, postavením

Těžko říci, který kraj v Čechách na Moravě či ve Slezsku by bylo možné nazvat krajem slavíků. Však i z

Na co vždy přijde řeč s Míšou, kamarádkou černých kocourků Emouška a Venouška? No, přece na kočky, a na to,

Žili, byli, a dosud žijí na jedné zahradě veselí slepýši. Pravda, těžko přisuzovat plazovi smysl pro humor, ale co si