Mořské želvy přicházejí o samce. Mláďata se navíc líhnou z menších vajec plných arzenu či zinku

1. 9. 202018. 9. 2020 Zvířecí zprávy divoká zvířata, ekologie, želvy

Jen málokterý tvor žije na Zemi tak dlouho: mořské želvy brázdily vody oceánů už před stovkou milionů let. Pamatují si proto i dinosaury. Dnes ale vymírají. Jejich populace se za posledních sto let scvrkla o devadesát procent. Důvod? Lidská činnost a s ní spojené klimatické změny.

Jednoznačně to dokazuje studie, o které nedávno informoval časopis Chelonian Conservation and Biology. Výzkumníci během ní mapovali, jak si v posledních dvaceti letech vedou karety obecné. Pozorovali je na kubánském poloostrově Guanahacabibes, což byla po staletí oblíbená zastávka pro kladení vajec.

Vědce zajímalo, jak se mění chování samic – tedy jestli uhýbají ze svých migračních tras, kolik vajec každá z nich naklade nebo jestli neklesají počty hnízd. „Výsledky opravdu optimistické nebyly,“ shrnula sesbíraná data badatelka z Havanské univerzity Julia Azanza-Ricardo.

Karety se totiž podle ní vyčerpávají. Každý rok nakladou méně snůšek. „Vejce, která zahrabou do písku, jsou navíc stále menší. Zkracuje se i inkubační doba potřebná pro vylíhnutí mláďat,“ pokračuje zooložka. V důsledku toho se z vajec líhnou slabší mláďata. Dospělosti se dožije jen zlomek z nich.

Příliš teplo a sucho

K podobným závěrům dospěli i badatelé z Floridské atlantické univerzity, kteří sledovali severní části velkého bariérového útesu u Austrálie. Také podle nich jsou želví mláďata stále menší. Všimli si ale ještě jedné věci: z vajec stále častěji klubou jen samičky. Třeba v roce 2017 tvořily až 99 procent mladé želví populace. Naopak samců ubývá.

To logicky ohrožuje životaschopnost populace. Samičky za chvíli nebude mít kdo oplodnit. „Problém je hlavně v tom, že nepoměr mezi pohlavími je opravdu velmi výrazný a že už trvá delší dobu,“ varuje vědkyně Jeanette Wyneken v časopise The Anatomical Record.

Proč se tyto změny dějí, vysvětlují vědci jednoduše: na svědomí je mají stále vyšší teploty a sucha. „Želvy totiž mají něco, čemu se říká prostředím determinované pohlaví,“ říká Wyneken a pokračuje: „O pohlaví budoucího mláděte se zkrátka rozhoduje až ve vajíčku. Vliv na to přitom mají hlavně podmínky, v jakých se plaz vyvíjí. Prostředí doslova zapne určité geny a ty pak vajíčku řeknou, zda se má vyklubat kluk, nebo holka.“ Pokud je počasí chladnější a deštivější, vylíhne se víc samců. Při suchu a vyšších teplotách naopak převažují samice.

Vejce s arzenem a zinkem

Želvy ale netrápí jen vysoké teploty a sucho. Čelí i dalším hrozbám. Třeba obrovskému znečištění vod. To zase dokládá studie, během které se vědci pokoušeli zmapovat kvalitu snůšek. Zjistili přitom, že vejce obsahují vysoké koncentrace těžkých kovů.

„Šlo například o arzen, železo, zinek, selen a stroncium,“ vyjmenovává jen některé z naměřených prvků bioložka Stefanie Kaiser z univerzity v Hamburku. Těžké kovy podle ní obsahovaly snůšky z karibských pláží v provincii Bocas del Toro i jiných částí světa. Do vod se kovy pravděpodobně dostaly spolu s odpadem z průmyslové výroby a zemědělství.

„Želví populaci oslabuje i stoupající hladina moří. Tím, jak voda postupuje na pevninu, ubývají pláže vhodné k líhnutí,“ přidává další katastrofu Jeanette Wyneken. Řadu snůšek tak jednoduše zaplaví a zničí voda.

Část vylíhnutých mláďat dokonce umírá jenom proto, že se místo do oceánu vydají směrem na pevninu. Může za to zbytkové světlo, které na pláže dopadá z urbanizovaných oblastí. Mláďata takové světlo často zmátne.

A pokud už se karety dožijí dospělosti, ucpou jim střeva plastové sáčky. Ty si želvy pletou se svou přirozenou potravou – tedy medúzami.

Pojďte obdivovat úžasný želví svět: