Muž založil „ptačí restauraci“. Denně tam nakrmí dva tisíce ptáků. Podívejte se
Slavná „ptačí restaurace“ se nachází ve městě Pabna v západním Bangladéši. Její majitel otevírá každé ráno ve stejnou dobu, aby nakrmil tisíce hladových krků. Slétají se k němu hlavně majny obecné.
Všechno začalo jednoho chladného mlhavého rána roku 2012. Padesátiletý Shomour Kumar Ghosh právě otevíral svůj nový obchod se sladkostmi a všiml si bezradných hladových ptáků. „Posedávali úplně všude. Choulili se na chodnících, střechách i na drátech elektrického napětí. Marně pátrali po jídle,“ vzpomíná.
Obilná pole, kde se obvykle majny obecné slétají, byla totiž toho roku bez zrníčka. „Úroda byla hubená a ptáci hledali záchranu ve městě,“ říká Shomour. Vytáhl tedy z obchodu pořádný pytel s čočkou, kterou smíchal i s arašídy a cizrnou. Směs pak nasypal nebohým ptákům.
„Hladové majny to samozřejmě do posledního drobku zhltaly,“ říká Shomour. A nejenom to. Druhý den se před jeho obchod vrátily. Čekaly na něj ve stejnou dobu, ovšem ve dvojnásobném počtu. „Zatímco předchozí ráno jich bylo jen pár desítek, druhý den už jsem krmil stovku ptáků,“ směje se obyvatel města Pabna.
Podívejte se, jak ptáci každé ráno hodují na směsi ořechů a luštěnin:
Od té doby se stala ze společné snídaně tradice. Každé ráno, když Shomour otevírá svůj malý krámek, už na ulici přešlapují hejna ptáků. Za deset let, co cukrárnu provozuje, se jich sem naučily létat dokonce dva tisíce. Podle ornitologů sem některé majny míří až z deset kilometrů vzdálených stanovišť.
„Při krmení jsou přitom velmi disciplinované. Střídají se v turnusech,“ popisuje Shomour. Zatímco se jedna skupina majn krmí, druhá mezitím poslušně čeká na okolních střechách a drátech. Teprve až se první turnus nasytí, vystřídá ho další. „Krmení proto trvá asi dvě hodiny,“ pokračuje.
Jsou jako moje děti
Bangladéšan nepolevil dokonce ani během pandemie. Ačkoliv musel krámek kvůli lockdownu zavřít, ptáky chodil před dveře krmit dál. „Nemohl jsem je tam nechat bez pomoci, už je vnímám skoro jako svoje děti,“ vysvětluje Shomour. Na krmení přitom ze své kapsy každý den přispívá asi tři tisíce bangladéšských tak, což je zhruba šest stovek korun. Jeho obchodu se proto začalo ve městě říkat „ptačí restaurace“.
Doporučujeme: Oberou vás o to, co vám nejvíc chutná. Drzí racci kradou zmrzliny i chipsy
Podle profesora zoologoe Monirula Khana z bangladéšské Jahangirnagar University jsou podobné iniciativy nesmírně důležitou součástí ochrany přírody a biologické rozmanitosti. Uznání Shomourovi Kumarovi Ghoshovi vyslovilo i bangladéšské ministerstvo lesnictví – před třemi lety mu za jeho počínání udělilo ocenění „Milovník ptáků“.
Bangladéš je domovem mnoha druhů ptáků, podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) jich v zemi žije celkem 714. Zhruba polovina z nich jsou ptáci stěhovaví – během zimy do Bangladéše přilétají z Mongolska, Číny, Tibetu a Ruska. Vláda proto v zemi zřídila celkem čtyřiadvacet přírodních rezervací. Další stovku komunitních ptačích rezervací založili právě takoví milovníci zvířat, jako je Shomour Kumar Ghosh.
Zdroj: server Arab News, server East Mojo a facebookový profil Shomour Kumar Ghosh.
Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Pixabay
