Srdcervoucí záběry z Valencie: velryba se snaží plavat se zlomenou páteří. Zřejmě ji srazila loď

Vyhublá, bolavá, zlomená. U pobřeží španělské Valencie se začátkem března objevila velryba s extrémně deformovanou páteří. Podle biologů ji zřejmě srazila některá z lodí. Nebohé zvíře kvůli tomu umírá pomalou smrtí.

„V první chvíli nám vůbec nedocházelo, co vlastně vidíme. Z vody se vynořila velryba, která se divně pohybovala. Mysleli jsme si, že je zamotaná v rybářských sítích,“ popisuje setkání se sedmnáctimetrovým plejtvákem myšokem kapitán lodi, který poraněné zvíře objevil. Posádka proto zavolala civilní gardu a veterináře z místní Oceánografické nadace. Očekávala, že se podaří velrybu vysvobodit.

Jenomže když se odborníci k plejtvákovi přiblížili, zjistili pravou příčinu jeho problémů: velryba měla extrémně deformovanou páteř. Plavala proto značně neohrabaně a velmi těžce dýchala. „Vzhledem k jejímu celkovému stavu si myslíme, že už tímto problémem trpí delší dobu. Je opravdu velmi vyzáblá,“ zhodnotili situaci biologové z Oceánografické nadace. Plejtvák podle nich zjevně nemůže lovit a hladoví.

Biologové se mu alespoň pokusili nasadit na záda sledovací zařízení, aby o něm zjistili víc. Chtěli zmapovat i jeho trajektorii a zjistit, jaké lodě se na této trase pohybují. To se jim ale nepovedlo. Zvíře jim po několika hodinách zmizelo v hlubinách. „Je ale možné, že se během několika následujících dnů ještě objeví. Jeho stav je opravdu vážný,“ usuzují odborníci.

Plejtvák z vod u Valencie rozhodně není jediný, komu se něco podobného stalo. Zraněných velryb podle vědců přibývá. Například koncem loňského roku zachytili stejně polámaného kytovce i u pobřeží Britské Kolumbie. Tentokrát se jednalo samici keporkaka, která jako každý rok migrovala z Kanady na Havaj. Mezi badateli byla velmi populární, pojmenovali ji Moon. Pozorovali ji bezmála deset let. 

Moonina loňská cesta ale byla zřejmě poslední. Po srážce s lodí totiž ochrnula. „Pouť dlouhou 6 437 kilometrů sice ještě zvládla, ale za cenu obrovského sebezapření a bolesti. Plavala bez ocasní ploutve, doslova stylem prsa. Zadní část těla už měla nehybnou,“ komentovala událost Janie Wray, která studuje kytovce v rámci neziskové organizace BC Whales. Samice podle ní podala naprosto mimořádný výkon, bohužel se jím zřejmě vyčerpala. „Vidět ji bylo srdcervoucí,“ dodala badatelka.

Janie Wray sice i s kolegy přemýšlela, jak houževnaté samici pomoci, na nic prý ale nepřišla. „Je to zoufalé,“ uzavřela.

Doporučujeme: Zvířata umí vyzrát na lovce: vorvani se vyhnou harpunám, lvi oštěpům

Jediným východiskem je podle ní tlačit na dopravce, aby trasy svých lodí upravili. „Pokud víme, že se velryby vyskytují v určité sezóně na konkrétních stanovištích, měli bychom se odtamtud v danou dobu přesunout. Dopravu bychom měli zkrátka přesměrovat,“ souhlasí také australská vědkyně Vanessa Pirotta.

Další možností je podle ní zavedení rychlostních limitů. „Ve vodách, kde se pohybují velryby, by měly lodě zpomalit na takovou rychlost, při které jsou schopny na zvíře zareagovat. Při jeho vynoření na hladinu by se mu měly umět vyhnout,“ doplnila pro ScienceAlert.

Někteří dopravci už dokonce apel biologů vyslyšeli. Třeba švýcarsko-italská společnost MSC Cruises loni v lednu oznámila, že už nebude používat trasu vedoucí přes východní Středomoří kolem Helénského příkopu. „Poté, co jsme celou věc podrobně prodiskutovali s vědci, skutečně naše lodě z původních tras odkloníme. Uděláme to vždy v období od poloviny dubna do října,“ uvedl v tiskové zprávě, kterou zveřejnil Mezinárodní fond pro dobré životní podmínky zvířat (IFAW), ředitel této společnosti Linden Coppell.

Doporučujeme: Vzácné záběry z dronu: Velryby se spolu něžně objímají

Lidé totiž velryby potřebují – třeba proto, že mohou výrazně zbrzdit globální oteplování. Některé dřívější studie ukázaly, že tito savci dokážou ukládat oxid uhličitý. Třeba plejtvákovec šedý, který se dožívá až šedesáti let, zadrží za svůj život dokonce třiatřicet tun zmíněné látky. Navíc když zemře, neuniká vstřebaný plyn do vzduchu. Klesne spolu s ostatky zvířete na dno oceánu a tam se po staletí zvolna uvolňuje a „hnojí“ hlubinné rostliny.

Miliony za velrybu

Velryby také pomáhají tím, že vytvářejí ideální podmínky pro růst takzvaného fytoplanktonu – tedy společenstva jednobuněčných organismů, která žijí na hladině oceánů a vytvářejí kyslík. Podle vědců jsou jeho populace tak plodné, že vydají tolik kyslíku, kolik zvládne „vyrobit“ 1,7 bilionu stromů. To odpovídá dokonce čtyřnásobku amazonského pralesa.

Podle expertů z Mezinárodního měnového fondu by proto měli lidé velryby důsledně chránit. Organizace dokonce vyčíslila cenu jednoho kytovce. Stanovila ji na dva miliony dolarů. To je více než 49 milionů korun.

Poslechněte si zpěv velryb:

Zdroje: La Fundación Oceanografic, The Guardian, ScienceAlert, tisková zpráva společnosti Linden Coppell, Mezinárodní měnový fond.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik
Video: La Fundación Oceanografic; BCWhales; Oceania Project