Archeologové odkryli nejstarší zvířecí hřbitov. Ukazuje, že lidé mazlíčky hýčkali už ve starověku
Milovali je a hýčkali. Lidé ve starověkém Egyptě měli k psům a kočkám opravdu vřelý vztah. Brali je jako domácí mazlíčky, které nejenom krmili, ale také léčili a zdobili. Když jim potom zvíře zemřelo, páníčci jim vyhloubili hroby a láskyplně je do nich uložili.
Ukazuje to nejstarší zvířecí hřbitov, který archeologové vykopali na místě někdejšího starověkého přístavu Bereniké.
Našli v něm 585 koster domácích mazlíčků. Z devadesáti procent šlo o kočky, zbytek byli psi a paviáni.
„Všechna zvířata byla uložená něžně – vypadala, jako by spala. Byla navíc zabalená do látek nebo keramických schránek, které tvořily jakési sarkofágy. V jámách jsme spolu s nimi našli i maličké obojky z kovu, skla nebo mušliček,“ popsala objev polská archeoložka Marta Osypinská.
Hroby byly navíc rozmístěné pravidelně. Vědci proto vyloučili, že by šlo o skládku, nebo místo hromadné nehody. „Určitě to nebylo to ani obětiště. Ostatky jsme totiž nechali prohlédnout veterináři, kteří konstatovali, že většina mazlíčků uhynula buď stářím, nebo podlehla nějaké chorobě,“ pokračuje Marta Osypinská z Polské akademie věd. Zvířata byla také dobře živená a některá z nich měla zhojené rány a zlomeniny. „Někdo je proto musel i v době nemoci krmit a hýčkat, aby přežila,“ doplňuje archeoložka, o jejímž objevu informoval magazín Science.
Doporučujeme: Kočičí mžourání je jako úsměv, zjistili badatelé
Její tým zkrátka narazil na nejstarší zvířecí hřbitov. Pochází zřejmě z prvního až druhého století našeho letopočtu a založili ho lidé, pro které byla zvířata součástí rodiny.
Další archeolog Michael MacKinnon, který se přímo zabývá rolí zvířat ve starověkém Středomoří, prý nic podobného ještě nikdy neviděl. „Jen málokdy si troufneme tvrdit, že byla zvířata v těchto dobách domácími mazlíčky v našem moderním pojetí – tedy že tvořila pevnou součást rodiny. V tomto případě tomu tak ale zřejmě bylo,“ řekl časopisu National Geographic.
Kočky byly podle něj v Egyptě vysoce ceněné, a to díky svým loveckým schopnostem. Pomáhaly domy chránit před krysami, které přenášely nakažlivé choroby a likvidovaly zásoby obilí. V Bereniké, tedy rušném přístavu, do kterého připlouvaly lodě z dalekých míst světa, to platilo dvojnásob. Kočky si proto lidé pořizovali z praktických důvodů, jejich vzájemný vztah ale nakonec přerostl „v něco víc“.
Excavating a pet cemetery in #Egypt's Berenike, #archaeology , https://t.co/WApXVfTxb2 @UDelaware @AUC @louisebertini pic.twitter.com/vXGBCoCcP1
— Archaeology & Arts (@archaiologia_en) December 8, 2016
Archeologové tady nenašli ostatky zvířat poprvé. Pár hrobů objevili už před deseti lety, další nález ohlásili v prosinci 2016 (viz Tweet výše). Tehdy se ale ještě nedokázali shodnout, jakou povahu naleziště má. Mátlo je, že se hřbitov nacházel hned za městskými hradbami pod skládkou odpadků.
Archeoložka Salima Ikramová z Americké univerzity v Káhiře se proto domnívala, že půjde spíš o zbytky odhozených uhynulých zvířat. Nové nálezy a analýzy kostí ale její tvrzení jednoznačně vyvrátily.
Bereniké byl ve starověku významný dopravní uzel a rušný přístav, ve kterém se čile obchodovalo s luxusním zbožím. Směřovaly sem výrobky z Perského zálivu, Indie, Cejlonu i Dálného východu. Karavany pak zboží odvážely do Kuftu. Ve městě kvetl obchod s hedvábím, slonovinou, kořením a vzácnými nerosty – zejména zlatem, smaragdy a topasy.
Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Pixabay
