Povídky Josefa Dubna

V malé posluchárně začíná přednášející svou řeč o klimatu takto: „Stejně jako nelze být neustále dobře naladěn, tedy mít dobrou

Jednoduchou pravdu lze množná snáze pochopit, když se k ní dojde přes složitou realitu, tedy zcela opačně než podle pedagogické

Že by měl ruce jenom člověk, a všichni ostatní jen nohy? Mně se to nezdá. Copak takový králík nebo krtek

S tím bude souhlasit spíše ten, kdo nechápe smysl lidské existence. Žít jenom proto, aby se nakonec umřelo? Když po

Proč asi? No právě proto, že už ví. Že ví, jak věci asi dopadnou. Ovšem je otázkou, jestli lze vědět

O pravidelnosti by se dalo říci, že úzce souvisí s řádem a je jednou z podmínek pro úspěšné opakování či

V mém případě flétna. V dětství jsem nechtěl „chodit do piána“, a na dotaz, na co bych tedy chtěl hrát,

Že to něco připomíná? Správně, připomíná, je to výrok Jana Wericha z filmu Císařův pekař: „Když  už člověk jednou je,

…bude potrestán. Tak to asi dnes nehrozí, dětem ve školních jídelnách je i o velkých přestávkách dnes dopřávána mnohem větší

Kdo by něco namítal proti naději? Možná by se i našel, třeba ten, kdo uvěřil, že budoucnost neexistuje, tedy že