Pytlák postřelil vlka a nechal ho 36 hodin krvácet. Ať ho policie dá vyšetřit psychiatry, píše biolog Korec

Neznámý pytlák smrtelně postřelil bezbranného vlka a bezcitně ho ponechal jeho osudu. Zvíře krvácelo dokonce až třicet šest hodin. Nyní po pachateli pátrá policie, Správa Krkonošského národního parku podala trestní oznámení. Policii se doposud pytláky dopadnout nedařilo. Snad tento případ bude konečně znamenat tolik potřebný obrat. Jakékoliv nezákonné zabíjení chráněných zvířat je totiž třeba jasně odsoudit a tvrdě potrestat, píše ve svém komentáři pro Zvířecí zprávy biolog Evžen Korec.

Tři dlouhé dny kruté bolesti a beznaděje. Tak vypadaly poslední chvíle života ohroženého a přísně chráněného vlka z Krkonoš. Zatím neznámý pytlák ho smrtelně postřelil a bezcitně ponechal jeho osudu. Jen díky tomu, že měl GPS obojek, ho umírajícího nalezli ochránci přírody. Nezdálo se jim, že jindy neposedný vlk už více než čtyřiadvacet hodin vysílá data stále ze stejného místa. Když ho objevili, tak v extrémních podmínkách zvíře krvácelo dokonce už třicet šest hodin. Zranění způsobené střelnou zbraní bohužel nebylo slučitelné s životem, přivolaný veterinář proto vlkovo trápení ukončil. Po pachateli tohoto brutálního činu nyní pátrá policie, Správa Krkonošského národního parku podala trestní oznámení na zatím neznámého pachatele.

Doporučujeme: Petici proti odstřelu vlka podepsaly tisíce lidí. Rozhodnutí provází nejasnosti

Nebudu spekulovat, zda šlo o po mimořádné trofeji toužícího myslivce, krutého chovatele ovcí či nějakého jiného náhodného střelce. Konkrétní viník zatím známý není. Co vím ale zcela jistě je, že zastřelit jakékoliv bezbranné zvíře může jen barbar. Tím spíše, jde-li o ohrožené a přísně chráněné zvíře, jako je vlk obecný. A už vůbec nepochopím to, že ho poté nechal umírat několik dnů v krutých bolestech.

Pachatele by po dopadení mělo kromě přísného trestu čekat i psychiatrické vyšetření. Takový člověk není normální a obávám se, že může být nebezpečný i svému okolí. Tím spíš, že vlastní a používá ostře nabitou zbraň. Doufám také, že navždy přijde i o zbrojní průkaz a všechny zbraně.

Vlci do české přírody patří

Z vlka, který se po mnoha letech od minulého vyhubení postupně vrací co české přírody, se v poslední době dělá stále větší strašák. Hlavně myslivci, pro které představuje konkurenci i vítanou trofej, jsou v jeho očerňování nejaktivnější. Nedávno dokonce na půdě České zemědělské univerzity uspořádali mezinárodní konferenci, na které argumentovali údajným přemnožením velkých šelem a volali po umožnění jejich plošného odstřelu. Pokud bychom jim to povolili, netrvalo by moc dlouho, než by vlka a další vracející se živočišné druhy z volné přírody opět vystříleli. Zvířatům je přitom mnohem lépe v lese, než když visí vycpaná někde v hájovně nad krbem.

Vlci do české krajiny vždy patřili a pomáhali udržovat stavy zvěře na rozumném množství. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat tak jejich přemnožení. Což by se hodilo například myslivcům na jižní Moravě, kde podle posledních zpráv i přes výrazný nárůst zastřelených zvířat přibývá spárkaté zvěře. To brzdí obnovu lesů poničených kůrovcem a suchem. Zrovna vlci, na které mají myslivci aktuálně políčeno nejvíce, v tom mohou hodně pomoci. Člověk by si měl proto návratu šelem vážit a ne proti nim bojovat.

Doporučujeme: Vlk urazil tisíc kilometrů, aby našel rodinné štěstí. Mladé vyvedl na Vysočině

Lidé a šelmy žili v sousedství po mnoho staletí a naučili se spolu koexistovat. Jejich návrat je příležitostí, jak na tento staletími prověřený vztah navázat. Musíme však odložit stranou nesmyslné strašení a řídit se fakty. Šelmy, které se pomalu vrací i do českých lesů, jsou plaché a kontaktu s lidmi se vyhýbají. Nebojím se říct, že pro člověka žádné riziko nepředstavují. Ostatně to potvrzují i statistiky, podle nichž za posledních 50 let není v Evropě prokázán ani jeden případ, kdy by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Velké nebezpečí v našich lesích nehrozí ani od rysů či medvědů. I oni se člověku raději zdaleka vyhnou.

Zbytečné jsou také argumenty hospodářskými škodami na chovaných stádech. Těm se dá zabránit kombinací několika opatření včetně elektrického ohradníku či ovčáckého psa. Na jejich pořízení přitom chovatelům přispívá stát. Stejně tak hradí i vzniklé škody.

Člověk se stále více a více roztahuje, zabírá další část dříve divoké přírody a vytlačuje mnoho původních druhů. Některé vyhubil už úplně, u jiných populace klesla na naprosté minimum. Buďme proto rádi, že s námi nějaká zvířata ještě vůbec chtějí žít a važme si jejich návratu. Jsou tu stejně doma jako my. Proto je třeba jakékoliv nezákonné zabíjení chráněných zvířat jasně odsoudit a přísně potrestat. Prvním krokem k tomu je vypátrání a dopadení pachatele zatím poslední kruté vraždy nevinného vlka. Až dosud se policii takové pytláky dopadnout příliš nedaří. Snad tento případ bude konečně znamenat tolik potřebný obrat.

Evžen Korec
biolog a ředitel ZOO Tábor
Úvodní foto: Pexels

RNDr. Evžen Korec, CSc.
je vystudovaný molekulární biolog a genetik. Je to spoluautor jedenácti patentů v oblasti molekulární biologie a genetiky a více než dvaceti vědeckých publikací ve špičkových světových časopisech.

V roce 2015 se stal majitelem Zoologické zahrady Tábor, které hrozil zánik a rozprodej nebo utracení zvířat. Protože má ale zvířata velmi rád a jejich osud mu není lhostejný, rozhodl se zoo zachránit. Už v červnu roku 2015 se podařilo ZOO Tábor znovu otevřít pro veřejnost. Generálním sponzorem této zahrady se stala společnost EKOSPOL, kde je Evžen Korec generálním ředitelem a předsedou představenstva.