Trpělivost

Začnu otázkou: Jakou základní vlastnost má mít pacient? A máme to, no přece trpělivost. Slyším už ale postesknutí, zda může mít trpělivost nějaký účinek. A pokud ano, tak jaký? Latinsky je trpělivost patientia, pro ty, kdo ve škole neměli latinu, se to čte „paciencia“. Jenže to neznamená jen trpělivost, ale také snášenlivost a vytrvalost, to všechno vlastně pod pojem trpělivost patří, záleží na kontextu. Ano, s pacientem to má hodně společného…

Pacientem se obecně myslí nemocný, člověk který sedí v čekárně u lékaře, nebo spočívá na nemocničním lůžku. Tak ten nepochybně musí být trpělivý, i když leckdy bojuje s touhou ode všeho utéct. Nakonec zvítězí ona trpělivost, tady spíše ochota podřídit se a posečkat, a pacient  se v mnoha případech dočká přijetí, vyléčení, uzdravení. Ano, samozřejmě ne vždy. V každém případě se ale nějakého efektu dočká.

Jenže o trpělivosti se dá hovořit i tehdy, je-li člověk zdravý, ale musí čekat třeba na úřadě, ve frontě u benzínové pumpy, na výsledky přijímacího řízení, anebo v restauraci, než mu přinesou objednanou dobrotu. Mnohdy si to žádá značné trpělivosti. Zvláště pak čekání provázené nudou. Ale té se dá vyhnout. Kolik lidí se nikam nevypraví bez knihy či časopisu. A když nedrží papír, čtou ve čtečkách či na mobilech. Pak to všechno utíká úplně jinak a člověk svou trpělivost marně nevyčerpává. Však ona se mu jednou bude hodit.

A tu mě napadá, jak je tomu u zvířat? Jsou trpělivá? Jak kdy. Třeba šelmy, které číhají na kořist, ty tedy určitě jsou velmi trpělivé. Kočky dovedou sedět u myších děr pěknou dobu. U šelem, které si kořist vyhlédnou, a pak ji štvou, lze hovořit spíše o vytrvalosti. Ovšem šelmy žijící a lovící ve smečce musejí na trpělivost zapomenout, jakmile smečka potravu získá, nechce to váhat,  kdo sousto urve, ten ho má.

A co zvířata domácí, která žijí s člověkem? Třeba takový pes. Dá se vycvičit tak, že přistoupí k misce, až když je mu to dovoleno, ale ne každému páníčkovi se to podaří. Navíc nejde o trpělivost, ale o výsledek výcviku. Většinou se pejsek o jídlo vehementně hlásí. A  stejně tak nevykazuje příliš trpělivosti, když zatouží jít na procházku. A kočka? Ta přijde k mističce a sedí a sedí. Opravdu trpělivě. Ovšem tak významně, že její člověk jí honem běží vyhovět. Pravda, někdy mňoukne, nebo kývne hlavou. Ovšem takto trpělivá je například naše kočka zvyklá na lidskou péči. Zato kocour od sousedů se domáhá granulek mocným mňoukání a ducáním do kolen. Je to obr. A možná že obři trpělivost neznají.

Tak ale teď nevím, zda jde vyvodit nějaký jednoznačný závěr. Možná jedině ten, že i na základě vlastních pozorování, například mé adorované kočky, lze říci, že trpělivost má své meze.

Josef Duben