Povídky Josefa Dubna

Kdo si může pamatovat, že byla kdysi doba jaksi ideální a jednání všech živých tvorů bylo „bezelstné“, kdy jeden druhého

A není možné přirovnat lidskou existenci a vztah člověka a kočky ke vztahu člověka k něčemu vyššímu, neznámému, k Bohu?

Správně se tedy jmenuje šoupálek, ne šplhálek, a navíc tento malý ptáček nepatří mezi šplhavce, jak by se mohlo zdát,

A co se pokusit domluvit se, když už to leckdy jde tak obtížně s lidmi nebo i sám se sebou,

Venku je pod nulou a pod mrakem, snad i něco padá a vítr se snaží mermomocí proniknout za límec. Zkrátka

Ochočit si někoho, ten pojem jsem už dlouho neslyšel. Soudím ale, že není neznámý mé ženě, dokázala to už před

Občas se o někom obdivně řekne, že šíří dobrou náladu, snad že ji i přímo vyzařuje. Či vysílá? Když tedy

Pro lidi je kočka mnohdy tak rozporuplnou bytostí, až ji lze charakterizovat oxymóronem, tedy protichůdným souslovím: společenská samotářka. Být společenský,

Mám sice zkušenosti především z jedné konkrétní vsi ve Středočeském kraji, ale toto tvrzení lze do velké míry zevšeobecnit. Především

No, kočka jen tak nezmrzne, přece na zimu nasadí pěkně hustý kožich! A Sísa zejména, má totiž hodně z britky