Povídky Josefa Dubna

Elektřina je potřeba nejvíce v noci, řekne si leckdo, protože bez světla na ulici by možná zabloudil a doma třeba

Povídka z nové knihy spisovatele Josefa Dubna Byl večer a bylo jitro, den pátý…

Je podzim. Slunko už několik dnů nikde. Pošmourno, občas mlha. Sychravo, zima… Po odpolední siestě se probírám a volám: Kávu,

Snad na všech ostrovech Středozemního moře se to kočkami jen hemží. Aspoň takový dojem si odnáší turista, tedy člověk, který

Už je doma! Bývá to v podvečer radost, že už kočka přišla na noc domů. Mohli bychom jí nechávat dvířka

„Zachoval se jako zvíře“, nebo „probudilo se v něm zvíře“… Tak bývají charakterizováni lidé, kteří zareagují nepředvídatelně, agresívně, a nedokážou

Ten v soutěži prohrává. A proč? Nemá totiž už žádnou rezervu, prostě tahá za kratší konec provazu, a je to

„No, co je to za otázku? Prostě se sedí u díry, a když myš vyleze, jednoduše se majzne po hlavě,

Čím více se čím dál městštější člověk vzdaluje zvířatům, a čím méně je i zná, tím více si je idealizuje

Říká se, že člověk je v nebezpečí schopen neuvěřitelných výkonů. A může jít leckdy o nebezpečí, které se nakonec ukáže