Vadí mi, jak se zachází se zvířaty. Veganů a vegetariánů mezi Čechy přibývá

Nejím maso, hlásí asi dvě procenta Čechů. Jakékoliv živočišné produkty pak z jídelníčku vytěsnilo okolo půl procenta populace. To ale neplatí pro mladší ročníky. Mezi dvacátníky a třicátníky je odpůrců pojídání masa daleko víc – podle posledního průzkumu Ústavu zemědělské ekonomiky a informací je to až desetina. Důvod: mají strach o budoucnost planety. Vadí jim také nelidské zacházení se zvířaty v prostředí jatek a velkochovů.

„Tohle že je hrách? Nesmysl!“ kroutí nevěřícně hlavou třiašedesátiletý Luděk Sýkora. Je krátce po poledni a on sedí spolu se svou vnučkou a dalšími hosty ve veganské restauraci na pražské Letné. V podobném podniku je poprvé v životě. Na talíři před sebou má rostlinný steak s přílohou.

Vidličkou nejprve rozhrnuje rýži, pak opatrně krájí plátek umělého masa. Od toho opravdového je k nerozeznání. Nejenom svou strukturou, která připomíná svalovinu, ale také barvou a chutí. „Vážně bych na první pohled nepoznal, že jím kytičky,“ přiznává muž.

Dokonalou iluzi nakonec završí i šťavnatý střed. Jako každý správný steak totiž i tento „krvácí“. A to díky červenému výtažku z řepy, který do něj výrobci schválně přidali. Takže když se strávník do plátku zakousne, jako by jedl opravdový kus hovězího. „Skutečný flák masa to ale stejně nikdy nebude. Bůhví, co všechno do toho namleli,“ nenechává se přesvědčit muž a utírá si rty do ubrousku.

Doporučujeme: Viděli jsme tele s rozlomenou pánví i kuřata v popelnici, popisují tvůrci filmu Svědectví

Pro klasického masožravce z Hané, jako je pan Luděk, je totiž umělý steak z rostlin stále jen nedůvěryhodným výstřelkem. Stejně jako drtivá většina jeho vrstevníků vyrostl na klasické české kuchyni a bez masa si neumí představit den. Nejradši prý má španělské ptáčky s bramborem nebo pečené koleno s křenem. „Ovšem to opravdické,“ dodává při pohledu na jídelní lístek, ve kterém se najdou i takové položky, jako jsou veganská žebírka.

Jenomže jeho drobná vnučka přemýšlí úplně jinak. Je jí teprve osmnáct a veganství se pro ni stalo jednou z mála cest, jak by mohla zachránit svět. „Pokud to tedy ještě vůbec jde,“ mračí se dívka s černými dlouhými vlasy, když si do úst vkládá sekanou z robi masa. Tedy ze směsi pšeničných a rýžových bílkovin, klíčků a řepy.

Stačil jeden film

K veganství se prý ve škole nekloní sama, spolu s ní odmítá maso jíst pětina spolužáků. Stačilo přitom jediné: aby jim třídní učitel promítl několik dokumentů. „Třeba Klíč k udržitelnosti nebo The Game Changers,“ vyjmenovává jen některé z filmů dívka.

Snímky ji prý okamžitě ohromily. „Seznámily nás třeba s tím, jak ničí živočišná výroba planetu. Nebo jakým způsobem se nakládá se zvířaty. A to všechno jen pro mamon,“ šermuje nad stolem rukama. Všem spolužákům navíc zaimponovaly osobnosti, které se v dokumentech objevily. Třeba ve druhém jmenovaném filmu se ukázal herec a bývalý kulturista Arnold Schwarzenegger nebo tenista Novak Djokovič. „Úplně to změnilo náš pohled na svět,“ uzavírá studentka.

Doporučujeme: Nedělám si iluze, že jde o selhání jednotlivců, komentuje záběry z jatek biolog

Osudy dalších veganů jsou podobné. „Já jsem s masem skončila v patnácti letech. Úplnou vegankou, která nejí ani mléčné produkty a vejce, jsem se ale stala před pěti lety,“ říká Eva Hemmerová, dnes mluvčí České veganské společnosti. Také ji prý k rozhodnutí dohnal jeden emotivní film. Byl o tom, jak se zachází se zvířaty ve velkochovech a na jatkách. „Vždy jsem byla vnímavá k nespravedlnosti ve světě,“ vysvětluje žena. K běžné stravě už by se prý nikdy nevrátila.

„Mně zase maso znechutil nevlastní dědeček,“ přidává další příběh ilustrátorka a komiksová autorka Toy Box. „Dával mi na hraní roztomilé bílé králíčky, které pak ale zabil, stáhl z kůže a uvařil,“ vysvětluje. Ji pak kvůli tomu pronásledovaly pocity bezmoci a viny. Dnes některé ze svých traumat vtiskla do svých skic a komiksů.

Pro Jonáše Svátka byla zase rozhodující školní přednáška, na které se poprvé poučil o „vodní stopě“. Tedy o přepočtu, který udává, jaké množství vody je zapotřebí k výrobě určitého zboží či služeb. „Když jsem slyšel, že k získání obyčejného kila hovězího potřebujeme patnáct tisíc litrů vody, zatímco kilo zeleniny získáme z tří set litrů, přišlo mi to absurdní,“ vzpomíná. „Maso už proto vůbec nejím a vrátit se k tomu ani nehodlám. Nechci být ten, kdo projí budoucnost celé planety,“ říká. Když přece jen dostane na maso chuť, tak si prý koupí rostlinný burger aje to. „Chutná prakticky stejně,“ uzavírá absolvent ekonomické fakulty.

Doporučujeme: Na trhu je první maso vypěstované v laboratoři. Ovlivní to jídelníček nás všech

Podle profesora Jaroslava Doležela z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR bude takových lidí dál přibývat. „A to nejenom proto, že stále většímu počtu Čechů záleží na zvířatech a životním prostředí,“ domnívá se. Příklon ke stravě založené na rostlinách začne být podle něj nevyhnutelný. „Budeme se muset zkrátka uskromnit,“ je přesvědčen vědec.

Lidí je totiž na planetě přespříliš a při současném způsobu života se všichni za čas nenakrmí. „Už dnes trpí hladem asi tři čtvrtě miliardy obyvatel. A bude hůř,“ tvrdí biolog. Je přitom podle něj spočítáno, že pokud bychom se všichni stali najednou vegetariány, dostalo by se na každého, a ještě by zbylo. „Rostlinné krmivo, které dnes vypěstujeme na polích, by totiž uživilo téměř devět miliard lidí. To je víc, než kolik nás je tady dnes dohromady,“ vysvětluje muž, který sám vegetariánem není a maso si prý dá k obědu s velikou chutí.

Přesto i on vidí budoucnost v rostlinném mase a vegetariánství. „Možná se jednou bude maso připravovat i z buněčných kultur pěstovaných v laboratořích,“ říká.

Doporučujeme: Ukončete nadměrné užívání antibiotik ve velkochovech. Je to časovaná bomba

Dnešní hospodaření je totiž podle něj extrémně neefektivní a neekonomické. Nevydrží dlouho. „Místo abychom vypěstované plodiny snědli, krmíme jimi hospodářská zvířata,“ vysvětluje. Výsledek je pak tristní – chov dobytka a pěstování jeho obživy sice zabere osmdesát procent veškeré zemědělské půdy, na naší výživě se ale nakonec tato zvířata podílejí jen asi osmnácti procenty. „To je strašně málo,“ vykresluje současnou realitu vědec.

Tlak na stále větší produkci masa navíc zažehl ještě jeden palčivý problém: lidem kvůli ní přestávají účinkovat některé léky. Jde konkrétně o antibiotika. „Aby lidé získali dostatečné množství masa a pokryli současnou poptávku, založili velkochovy. V těch dnes drží obrovské množství zvířat na extrémně malém prostoru, který je navíc často uzavřený a nevětraný,“ popisuje Thomas Van Boeckel ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu.

Farmy na odolné bakterie

Jenomže udržet zvířata v takových podmínkách zdravá je podle něj prakticky nemožné. Aby většina kusů nepošla, podávají jim chovatelé silné dávky antibiotik. Preventivně. „Jen hromadné užívání antibiotik umožňuje chovat zvířata dlouhodobě v těsných klecích a přeplněných nevětraných halách, aniž by se mezi nimi rozšířily nejrůznější infekce,“ přibližuje praxi Thomas Van Boeckel. Největší množství léčiv podle něj spotřebují asijští farmáři.

Problém je, že preventivní užívání antibiotik už přerostlo únosnou mez. Bakterie si na léky postupně zvykly a začaly jim odolávat. Proti některým chorobám už tak přestáváme mít obranu. A to se týká nejen zvířat, ale i lidí. „Platí to třeba pro průjmová onemocnění, která způsobují bakterie E. coli či salmonela,“ vyjmenovává vědec. Počet léků, které už tyto mikroby nezničí, se podle něj zvedl jen od roku 2000 do roku 2018 o polovinu.

Doporučujeme: Polámané nohy, boláky na břiše. Aktivisté zveřejnili video z velkochovů kuřat

Podle Jaroslava Doležela tak svět bude muset přijmout různé alternativy masa. „Naštěstí je už umíme vyrobit, a to dokonce několika různými způsoby,“ říká. Potravinářské firmy totiž investují do vývoje rostlinných produktů miliardy a na trh postupně pronikají první superpotraviny. Ty jsou nabité živinami a chuťově se téměř neliší od běžných párků, hamburgerů i paštik. Jejich cena je jenom stále o něco vyšší.

I přesto se vymýšlejí další metody výroby. Řada rostlinných produktů jde totiž mnohem lip na odbyt než jejich původní masité předlohy. Firmy navíc experimentují se surovinami. Na trh třeba míří první varianta rostlinného masa, která nemá základ v sóji ani luštěninách. Je vyrobená ze speciální odrůdy hub, které rostou v sopečných pramenech. Do vývoje této superpotraviny investoval sám miliardář Bili Gates.

„Ten trend je celkem logický. Ono totiž v minulosti nikdy nebylo zvykem, aby lidé jedli maso každý den. To není ani zdravé, ani přirozené,“ připomíná profesor Doležel a pokračuje: „Když se podíváte na primáty nebo některé přírodní národy, tak ti se stravovali převážně rostlinami. K tomu si oběas zobli nějaký ten hmyz a velmi zřídka si ulovili malé zvířátko.“

Doporučujeme: Vysvobodili kytovce ze sítí. Miliony tvorů v nich ale zahynou bolestivou smrtí

K veganům tak nakonec začali být smířliví i někteří zdravotníci. Zatímco ještě před pár lety shodně odsuzovali výhradně rostlinný způsob stravování jako riskantní a nezodpovědný, dnes ho mnozí z nich naopak doporučují. „Je pravda, že pokud si lidé dají pozor na vitaminy B12 nebo D, může být vegetariánství a veganství dokonce zdraví prospěšné,“ připouští šéf Centra zdraví, výživy a potravin při Státním zdravotním ústavu Jiří Ruprich.

Problém prý nemusí mít dokonce ani sportovci, kteří podávají nadstandardní fyzické výkony. To dokazuje i vegan Jan Muller. „Maso nejím asi třicet let a všechny živočišné produkty zhruba deset. Vtipné je, že po celou tu dobu poslouchám katastrofické scénáře o tom, že se bez masa zhroutím, že to dlouhodobě nepůjde a nakonec mi atrofují svaly,“ říká vrcholový thaiboxer a současně někdejší reprezentant v basketbalu.  Nic z toho se ale podle něj nikdy nepřihodilo. Tělo stále funguje.

Expert: pozor dejte u dětí

Jedna výjimka přesto pořád existuje: „Nic z toho neplatí pro děti,“ varuje profesor Ruprich. U dětí a mládeže je podle něj vynechání masa a mléka nezodpovědným experimentem. Ten se může kdykoliv snadno vymknout. „Dítě totiž není malý dospělý. Jeho organismus je stále ve vývoji a podle toho by se s ním mělo nakládat,“ dodává lékař.

Na jakékoliv omezování mohou podle něj doplatit i těhotné ženy, respektive jejich nenarozené děti. „Například nedostatek omega-3 mastných kyselin, který je u veganů docela běžný, může narušit správný vývoj mozku, očí nebo nervové tkáně plodu,“ tvrdí profesor Ruprich.

Doporučujeme: O její dílo mají zájem prestižní galerie i bohatí sběratelé. To je geniální prasnice Pigcasso

Podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací jsou v české populaci jen asi dvě procenta vegetariánů a půl procenta veganů. Oproti dalším státům Evropy je to celkem nízké číslo – třeba v Anglii je totiž vegetariánů asi dvanáct procent a v Německu se uvádí jejich podíl kolem devíti procent. V Turecku se masu vyhýbá dokonce až polovina obyvatel.

To ale neplatí pro mladší ročníky. Dvacetiletých a třicetiletých Čechů odmítajících maso a živočišné produkty je podle posledního průzkumu zhruba desetina. Počet vegetariánů navíc ještě poroste, shodují se experti z ústavu. „Celkem sedmnáct procent respondentů totiž uvedlo, že se maso chystají do budoucna výrazně omezit, když ne úplně vysadit,“ shrnuje výsledky profesor ústavu Jindřich Špička.

Největší motivací jsou přitom podle něj právě klimatické změny. Lidem vadí také nevhodné zacházení s hospodářskými zvířaty ve velkochovech a při převozech na jatka. U mladších ročníků podle něj uvedla právě tyto důvody k omezování masa celá polovina oslovených lidí.

Grilovačka se steaky z hrachu

„V praxi se to projevuje i tak, že když člověk přijde na nějakou grilovačku, kde je společnost namíchaná z veganů i neveganů, k velkým diskusím nedochází. Občas přicházejí různé otázky, které ráda zodpovím, ale vyloženě konflikty nebo nepochopení nezažívám,“ doplňuje k tomu Marianna Slováková z projektu Rostlinně.

Všichni si totiž podle ní rádi pochutnají na rostlinných burgerech s nevaječnou majonézou. „Základ každé akce je vzít s sebou tašku s ochutnávkami,“ dodává dívka, která vyrůstala v rodině, kde se maso jedlo opravdu jen zřídka. Narodila se totiž rodičům, z nichž jeden maso nejedl už od začátku devadesátých let. „A tehdy to teprve bylo dobrodružství!“ podotýká Marianna.

Zdroje: Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR; Spolková vysoká technická škola v Curychu; Státní zdravotní ústav; projekt Rostlinně; Česká veganská společnost.

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik