Giboni jsou mistři duetů, netopýři v hudbě improvizují. Která další zvířata zpívají?

Zpěv rozhodně není doménou lidí. Podle vědců je vlastní i mnoha druhům zvířat. A co víc, hudba dokonce jitří jejich emoce a ovlivňuje chování.

Počínají si stejně jako operní pěvci: před každou árií zaujmou dramatickou polohu a pořádně se rozdýchají. Teprve potom nafouknou hrdelní vaky a vydají tón. Někdy v sólo podání, jindy v duetu či sboru. Představení doprovodí i působivým scénickým tancem.

Přesně tak vypadají pravidelná ranní show gibonů v sumaterském národním parku Way Kambas. „Žije jich tu jenom hrstka, pozornost na sebe ale strhnou. Třeba mě jejich koncert uchvátil hned první den,“ říká primatolog ze Společnosti pro ochranu přírody Tim O’Brien.

Giboni podle něj zpívají hlavně duety, těmi vítají ranní slunce zamilované páry. „Setkávám se ale i se sborovými zpěvy,“ pokračuje Tim O’Brien.

Jako tklivá japonská flétna

Všechny písně jsou přitom dokonale propracované – začínají jednoduchými vokály, které se podobají tónům tklivé japonské flétny, a končí výbuchem divokých zvuků jako z policejních sirén. Ostatně japonští vědci zjistili, že giboni při svém zpěvu používají stejné hlasové techniky jako vyškolené sopranistky v La Scale. Stejně prý modulují hlas.

„Tím, že všechno doprovázejí i rytmickými pohyby, si vysloužili trefný přídomek – říká se jim zpěvné či houpavé opice,“ dodává biolog.

Podle vědců jsou tyto písně pro gibony důležité. Plní v jejich životě dokonce několik užitečných funkcí: „Posilují sounáležitost v tlupě a upevňují vztahy,“ domnívá se antropoložka Susan Lappanová. Mladé páry si jimi také vymezují vlastní území a chrání si nejlépe plodící stromy. „Pro každou společenskou příležitost se navíc používá jiný typ zpěvů,“ podotýká žena. 

Giboni ale nejsou jedinými muzikálními zvířaty. Zpěv je podle vědců vlastní i dalším tvorům, třeba tadaridě guánové. To je drobný netopýrek, který se hojně vyskytuje na americkém kontinentu. Také tento savec se snaží komponovat vlastní hity a je při tom ohromně nápaditý. Musí. Jinak by si v partnerském životě pravděpodobně ani neškrtnul.

Proč? „Jde o to, že písně skládají hlavně náruživí samci. Dělají to samozřejmě kvůli samicím. Svými romantickými sonátami se je pokoušejí upoutat,“ popisuje Michael Smotherman z Texas A&M University.

Jenomže i když se jim to podaří, nemají zdaleka vyhráno. Naopak, teprve v tomto okamžiku musí pořádně zabrat a přidat na kreativitě. „Pozornost samic si totiž musí i udržet. Melodii tak stále vylepšují, aby se samice i nadále bavila,“ pokračuje vědec. Jinak by totiž mohli přijít zkrátka – znuděná nevěsta by se jim nemusela plně oddat. „Netopýři se tedy pod tlakem dopouštějí jakési hudební improvizace,“ uzavírá Michael Smotherman.

Doporučujeme: Zvířata nejsou hloupá. Umějí dokonce počítat

Mohutní keporkaci jdou ještě dál: nejenomže skládají písně, které si pak při putování oceánem zpívají. Nejoblíbenější hity si dokonce navzájem předávají. Nedávno to zjistil tým mořských biologů z Austrálie, kteří zkoumali kytovce u východního pobřeží Austrálie a v jižní části Tichého oceánu.

Árie keporkaků, které se skládají z různých sténání, vzdechů a mručení, vědci poslouchali a nahrávali několik let. Postupně je i porovnávali. „Zaujalo nás, že se každých několik let výrazně změní. Najednou se v nich objeví nový tón, kterým začne i celá nová melodie. Ta se pak rychle rozšíří i do dalších skupin,“ popisuje Jenny Allenová z Univerzity v St. Andrews v magazínu Proceedings of the Royal Society B.

Proč tomu tak je, vědci prozatím netuší. „Možná je to ale tím, že se písně postupně vyvíjejí a košatí. Tóny se na sebe vrší tak dlouho, dokud se melodie nestane příliš složitou a těžko zapamatovatelnou. Možná i nudnou,“ domnívá se badatelka. Všechny nové skladby jsou totiž oproti těm původním výrazně kratší a tematicky hubenější.

Právě schopnost tvořit nové melodie a improvizovat je podle biologa Briana Farrella z Harvardovy univerzity známkou toho, že zvířata skutečně zpívají. Tedy že nevydávají jen jakýkoliv náhodný zvuk. „Zvířata se navíc s touto schopností obvykle nerodí. Učí se ji až od svých rodičů,“ uvedl v magazínu Live Science. 

Záhadou tak podle něj zůstává už jen to, jestli se zpěvem zvířata také baví. Tedy jestli se mu věnují i pro čirou radost. „To bohužel stále nevíme, respektive nemáme k takovému tvrzení dostatečné množství důkazů,“ uvedl a pokračoval: „Radost ale zvířata určitě projevují a citový život rozhodně mají, to už říct můžeme. Víme například, že si jen pro čirou radost hrají,“ uvedl.

Doporučujeme: Stresuje se vaše kočka? Uklidněte ji relaxační skladbou, kterou pro ni složili vědci

Dokázáno je i to, že hudba ovlivňuje psychické rozpoložení zvířat. Třeba když vědci pustili myším některé z Mozartových skladeb, hlodavci se uvolnili a uklidnili. Vědci jim najednou změřili nižší tlak.

Ještě větší pohodu zvířatům přinesly „balady“, které pro ně vědci speciálně složili. Použili k tomu hlavně tóny a zvuky, které jsou pro daný druh příjemné.

Třeba kočkám poskládali „melodii“ ze zvuku kočičího předení nebo mlaskání koťat při kojení. „Když jsme to pak pustili kočkovitým šelmám, vyvolalo to u nich sympatie. Přiblížili se k reproduktorům a otřely se o ně,“ popsal v magazínu Science Direct psycholog Charles Snowdon.

Relax pro tamaríny

Podobně dopadla i studie, při níž vědci pouštěli hudbu tamarínům pinčím, tedy primátům z tropických deštných pralesů v Kolumbii. I tyto opice reagovaly na skladby, které pro ně vědci namíchali, výrazně emotivně. „Tamarínské“ písně je buďto rozrušily, nebo naopak ukonejšily – a to v závislosti na tom, jakou melodii zrovna slyšeli. 

To je podle Charlese Snowdona jednoznačný důkaz, že hudba zvířatům jitří emoce. Může také ovlivňovat jejich chování, dokonce ho i měnit. „Stejně, jako se tomu děje i u lidí,“ uzavřel vědec.

Zdroje: Mongabay, National Geographic, Texas A&M University, Proceedings of the Royal Society B, Live Science, Science Direct, Biology Letters. 

Text: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Suneko / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0