Povídky Josefa Dubna

Ptám se, zda je na místě mluvit o člověku, tedy o Homo sapiens, jako o člověku moudrém, a ty odpovídáš,

Možná mi ani tak nechyběla trpělivost, šlo spíše o nesoustavnost či roztěkanost, které často doprovázejí klukovská léta. Tolik dojmů, tolik poznatků, touha všechno vidět, nové zážitky vytěsňují předchozí. Napadlo mě to po zhlédnutí nového francouzského filmu Srdce dubu.

Dita je absolventkou České zemědělské univerzity, bakalářského a posléze magisterského oboru na katedře chovu hospodářských zvířat. Proč jako městské děvče

A proč by se měla měnit? To jen její „spolubydlící“, tedy my, lidé, měníme své chování, a někdy docela zásadně.

Poslední dobou byla maminka Králová poněkud nesvá, kdykoli totiž přišla do školky u Královské obory pro Hyacintu, které paní učitelky

Ano, den končí večerem, a po naplněném dni je čas na odpočinek. I Hospodin sedmého dne odpočíval. Podle židovské tradice

Jasně, ještěrka je samozřejmě také zvíře, ale v této pohádce ji považujme za krásku. A docela oprávněně, je vážně půvabná,

Zrovna totiž přiběhla ze zahrady trochu mokrá, tak se jí tážu. Vyskočila na parapet, pokrčila rameny a kývla hlavičkou ven:

Jednoho pošmourné dopoledne se „to“ v královském městě stalo. A nebylo to v královském hradě, ani v Jelením příkopu, není

Vídám ji už nějakou dobu, sedává tam každý večer. Když se podívám přes potok, tak ji vždy spatřím, je to