Povídky Josefa Dubna

Co jsou dějiny? Že by jen  události, které se staly? Snad skoro všechno, co se kdy událo, již bylo popsáno,

Přemýšlím o tichu a tu se mi vybaví nedávný dojem ze slunečnicového pole, kde bylo slyšet pouze jemné bzučení včel a čmeláků. Možná včely bzučely, že se slunečnice otáčí za Sluncem. Ano, otáčí se, ale nikoli každým dnem, jako já hlavu svou za tebou…

Botanická zahrada je prostředí uměle vytvořené, či dotvořené tak, aby se v něm dařilo všemožným rostlinám, a aby host mohl

Je to pohádka a není to pohádka… Přemýšlím o vděčnosti, a jako první mi vytane na mysli vděčnost za to,

Pohled na vzdálený anebo blízký horizont, čili obzor, náhle naruší pohyb. Co to je? Vysoko ve vzduchu se vznáší pták,

– Pamatuješ si, jak nám ve škole říkali, že nemáme říkat „umělá hmota“, že je to špatný termín? Že na

Každý text, každý příběh, povídka, knížka či film, ale i život, probíhá v čase, a ten je omezený. Pozná se

Přiletěli rorýsi. Letos o čtrnáct dní později, ostatně i vlaštovky a jiřičky se letos zpozdily. Jaká je radost sledovat konečně

Věrnost lze považovat za ctnost, na tom je možné se shodnout, že? Je to opak nevěrnosti, věrolomnosti, zrady. Ano, sám

Ne, to není přesná citace otázky, která se čas od času objevuje na monitoru počítače při vypínání. Tam se přece