Povídky Josefa Dubna

Je to radost spatřit v kulturní krajině starý strom, a ještě když je navíc doupný. Může se v něm skrývat

Nikdo jistě nezpochybní, že je důležité dbát o dobré jméno. Jenže ani při vší snaze nemusí být dotyčný doceněn, či

„Varoval mě tatínek, že nemám každému všechno věřit, a vždycky dodával: Možná, že maminka by to neviděla tak černě, přece

Fenomén bludiště je zřejmě starý jako lidstvo samo. Ten archetypální příběh o Labyrintu, ve kterém čeká na své oběti Mínótauros,

Proč jedni lidé kočky tak obdivují, a jiní jsou vůči nim dost rezervovaní? Těžká otázka, na kterou jsem však najednou,

Co je to za tvrzení? A proč by se měla dobrota kočky posuzovat podle toho, zda klepá, nebo neklepá? No,

Při pozorování vlaštovek a jejich příbuzných jiřiček mohou přijít na mysl různé otázky. Na jaře, odkud přilétají, na podzim, kam

Sedíme u stolu, když dcera náhle volá: „No, podívejte se, ta moucha si přinesla drobek, usedla mi s ním na prst, a jak si na něm pochutnává!“ Na rozdíl od vosy, která si kousek jídla, nejraději asi masa, odnese opodál, nejspíš do hnízda, a za chvíli se vrátí pro další.

Pozoruji vosy rád. Už jako kluka mě fascinovala jejich těžká polapitelnost, jak dovedou rychle měnit směr, okolo případné dobroty kmitají

Každé ráno kolem sedmé, plus mínus pár minut, se podívám vedle postele a hle, fixíruje mě pohledem naše Sísa. Někdy,